Římanům 14
1 Lidi, kteří mají příliš úzkostlivou víru, přijímejte mezi sebe, ale ne proto, abyste kritizovali a vyvraceli jejich názory.
Now accept one who is weak in faith, but not for disputes over opinions.
2 Jeden je přesvědčený, že je nutno dodržovat celou řadu náboženských zákazů a příkazů, například nejí jídla, která pokládá za nečistá.
One man has faith to eat all things, but he who is weak eats only vegetables.
3 Jiný naopak věří, že na tom tolik nezáleží, že může jíst všechno. Kdo jí všechno, ať se nedívá spatra na toho, kdo třeba nejí vůbec maso. A kdo nepožívá maso, ať nekritizuje toho, kdo ho jí bez zábran: vždyť také on byl přijat Bohem.
Do not let him who eats despise him who does not eat. Do not let him who does not eat judge him who eats, for God has accepted him.
4 Jakým právem chceš odsuzovat toho, jehož pánem nejsi ty, ale Bůh? Je jen Boží záležitostí, zda člověk stojí nebo padá – a i v pádu ho Bůh dokáže zadržet.
Who are you who judge another’s servant? To his own lord he stands or falls. Yes, he will be made to stand, for God has power to make him stand.
5 Někdo zase činí rozdíl mezi dny v týdnu, zatímco pro jiného je den jako den. Důležité je, aby v těchto věcech každý jednal podle svého přesvědčení a s touhou oslavit Boha.
One man esteems one day as more important. Another esteems every day alike. Let each man be fully assured in his own mind.
He who observes the day, observes it to the Lord; and he who does not observe the day, to the Lord he does not observe it. He who eats, eats to the Lord, for he gives God thanks. He who does not eat, to the Lord he does not eat, and gives God thanks.
7 Vždyť nikdo z nás nežije ani neumírá jen pro sebe.
For none of us lives to himself, and none dies to himself.
For if we live, we live to the Lord. Or if we die, we die to the Lord. If therefore we live or die, we are the Lord’s.
9 Proto Kristus zemřel a zase vstal, aby si podmanil vše živé i mrtvé. Tak tedy v životě i ve smrti náležíme jemu.
For to this end Christ died, rose, and lived again, that he might be Lord of both the dead and the living.
10 Proč tedy odsuzovat bratra a pohrdat jím? Všichni se přece budeme muset postavit před Boží soud.
But you, why do you judge your brother? Or you again, why do you despise your brother? For we will all stand before the judgment seat of Christ.
11 Vždyť je psáno: „Každé koleno přede mnou poklekne, každý jazyk mě bude velebit.“
For it is written, “‘As I live,’ says the Lord, ‘to me every knee will bow. Every tongue will confess to God.’”
12 Každý sám za sebe bude skládat účty Bohu.
So then each one of us will give account of himself to God.
13 Nechte už tedy vzájemného kritizování; raději se mějte na pozoru, aby váš bratr neklopýtl a nepadl vaší vinou.
Therefore let’s not judge one another any more, but judge this rather, that no man put a stumbling block in his brother’s way, or an occasion for falling.
14 Vím a jsem o tom plně přesvědčen – tak mi to dal poznat Ježíš, že nic není nečisté samo o sobě. Nečistými se stávají věci jen tomu, kdo je za nečisté považuje. Ale rozhodujícím hlediskem ať je vždy láska. I když nám svědomí v tom či onom nebrání, důležitější je nepohoršit bratra. Co samo o sobě ještě není špatné, může vyvolat špatnou odezvu.
I know and am persuaded in the Lord Jesus that nothing is unclean of itself; except that to him who considers anything to be unclean, to him it is unclean.
Yet if because of food your brother is grieved, you walk no longer in love. Do not destroy with your food him for whom Christ died.
Then do not let your good be slandered,
17 V Božím království nejde přece o jídlo a pití, ale o spravedlnost, pokoj a radost, jak je dává Duch svatý.
for God’s Kingdom is not eating and drinking, but righteousness, peace, and joy in the Holy Spirit.
18 Kdo v tomto duchu slouží Kristu, líbí se Bohu a váží si ho i lidé.
For he who serves Christ in these things is acceptable to God and approved by men.
19 Usilujme tedy především o to, co slouží všem k pokoji a ke vzájemnému duchovnímu prospěchu.
So then, let’s follow after things which make for peace, and things by which we may build one another up.
20 Nepoškozujme Boží dílo kvůli podružnostem a vyhýbejme se všemu, co by mohlo oslabit víru bratra.
Do not overthrow God’s work for food’s sake. All things indeed are clean, however it is evil for that man who creates a stumbling block by eating.
21 Je lepší odepřít si, co vadí mému bratru, než někoho zranit.
It is good to not eat meat, drink wine, nor do anything by which your brother stumbles, is offended, or is made weak.
22 Své přesvědčení však nezrazujme; Bůh o něm ví. Budeme šťastni a bez výčitek, když uposlechneme hlas svého svědomí. Neřídit se jím a zapřít své přesvědčení je hřích.
Do you have faith? Have it to yourself before God. Happy is he who does not judge himself in that which he approves.
But he who doubts is condemned if he eats, because it is not of faith; and whatever is not of faith is sin.
