Římanům 10
1 Bratři, denně prosím Boha za Izraelce, aby si uvědomili svůj omyl.
Braæo! želja je mojega srca i molitva k Bogu za spasenije Izrailja.
2 Musí se jim přiznat, že o Boží přízeň horlivě usilují, ale mají klapky na očích.
Jer im svjedoèim da imaju revnost za Boga, ali ne po razumu.
3 Nepochopili ospravedlnění v tom způsobu, jak je nabízí Bůh, a proto je odmítají a chtějí si je vydobýt sami.
Jer ne poznajuæi pravde Božije i gledajuæi da svoju pravdu utvrde ne pokoravaju se pravdi Božijoj.
4 Zákon je měl přece přivést ke Kristu, který je vrcholem a dává bezúhonnost tomu, kdo věří.
Jer je Hristos svršetak zakona: koji ga god vjeruje opravdan je.
5 Mojžíš řekl, že člověk získá život plněním zákona; říkejme tomu ospravedlnění cestou zákona.
Jer Mojsije piše za pravdu koja je od zakona: koji èovjek to èini življeæe u tom.
6 Ospravedlnění cestou víry je však něco jiného. Klíč k životu není třeba hledat v nadpozemských výšinách,
A pravda koja je od vjere ovako govori: da ne reèeš u srcu svojemu: ko æe iziæi na nebo? to jest da svede Hrista;
Ili: ko æe siæi u bezdan? to jest da izvede Hrista iz mrtvijeh. (Abyssos g12)
8 Každý člověk má ten klíč na dosah, má ho ve svém srdci: je to víra, kterou hlásáme.
Ali šta govori pismo? Blizu ti je rijeè u ustima tvojima i u srcu tvojemu, to jest rijeè vjere koju propovijedamo.
9 Jestliže tedy Krista vyznáváš jako Pána a opravdu věříš, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, jsi zachráněn.
Jer ako priznaješ ustima svojima da je Isus Gospod, i vjeruješ u srcu svojemu da ga Bog podiže iz mrtvijeh, biæeš spasen.
10 Kdo věří, ten je před Bohem spravedlivý a jako takový, hlásí-li se k tomu veřejně, je u něho v milosti.
Jer se srcem vjeruje za pravdu a ustima se priznaje za spasenije.
11 Bible přece říká: Kdo mu uvěří, nebude zklamán.
Jer pismo govori: koji ga god vjeruje neæe se postidjeti.
12 A v tom není rozdíl mezi židem a jinověrcem. Všichni mají jednoho a téhož Pána a ten je stejně štědrý ke všem, kdo se k němu obracejí.
Jer nema razlike meðu Jevrejinom i Grkom: jer je on Bog sviju, i bogat za sve koji ga prizivlju.
13 Je přece psáno, že každý, kdo ho bude vzývat, bude zachráněn. Každý!
Jer koji god prizove ime Gospodnje spašæe se.
14 Vzývat ho může ovšem jen ten, kdo v něj uvěřil: uvěřil jen ten, kdo o něm slyšel; slyší jen tehdy, když bude někdo mluvit;
Kako æe dakle prizvati koga ne vjerovaše? A kako æe vjerovati koga ne èuše? A kako æe èuti bez propovjednika?
15 a mluvit o něm – k tomu právě Bůh posílá nás. Vždyť víte, co je psáno v Písmu: „Vždy vítán je, kdo dobrou zprávu nese!“
A kako æe propovijedati ako ne budu poslani? Kao što stoji napisano: kako su krasne noge onijeh koji donose glas za mir, koji donose glas za dobro!
16 Skutečnost je ovšem taková, že ne všichni tu zprávu uvítali. Vždyť už Izajáš si stěžuje: „Pane, kdo uvěřil tomu, co jsme hlásali?“
Ali svi ne poslušaše jevanðelja: jer Isaija govori: Gospode! ko vjerova našemu propovijedanju?
17 Věříme-li my, je to proto, že jsme Kristovo poselství přijali.
Tako dakle vjera biva od propovijedanja, a propovijedanje rijeèju Božijom.
18 Pokládám však otázku: Což snad Izraelci neslyšeli stejné poselství? Jistě slyšeli.
Nego velim: zar ne èuše? Još otide po svoj zemlji glas njihov, i po krajevima vasionoga svijeta rijeèi njihove.
19 Nepochopili je snad? ptám se dál. Už Mojžíš říkal: „Budete jednou žárlit na ty, kterými pohrdáte, a hněvat se na ně, národe nechápavý!“
Nego velim: zar ne razumje Izrailj? Prvi Mojsije govori: ja æu vas razdražiti, ne svojijem narodom, nerazumnijem narodom rasrdiæu vas.
20 A Izajášovými ústy říká Bůh: „Dal jsem se nalézt těm, kdo mne nehledali, a poznat jsem se dal těm, kdo se o mne nestarali.“
A Isaija govori slobodno: naðoše me koji me ne traže; i javih se onima koji za me ne pitaju.
21 O Izraelcích však mluví jako o lidu neposlušném a vzpurném.
A k Izrailju govori: vas dan pružah ruke svoje k narodu koji ne da da mu se kaže i odgovara nasuprot.
