Matouš 9
1 Ježíš tedy vstoupil opět do člunu, vrátil se na druhý břeh a přišel do Kafarnaum.
In vstopil je na ladjo in se peljal čez ter prišel v svoje lastno mesto.
2 Na nosítkách k němu přinesli ochrnutého člověka. Ježíš viděl jejich víru, a tak řekl nemocnému: „Už se netrap, chlapče! Tvé hříchy jsou ti odpuštěny!“
In glej, k njemu so prinesli moža, bolnega zaradi paralize, ki je ležal na postelji. Ko pa je Jezus videl njihovo vero, je rekel bolnemu zaradi paralize: »Sin, bodi dobre volje, tvoji grehi so ti odpuščeni.«
3 Ale někteří z učitelů zákona se nad tím pozastavovali: „To jsou prázdná slova. Na to má právo jen Bůh.“
In glej, nekateri izmed pisarjev so v sebi govorili: »Ta človek preklinja.«
4 Ježíš však prohlédl jejich myšlenky a obrátil se k nim: „Myslíte si, že zůstalo jen při slovech, když jsem mu odpustil hříchy? Dokážu vám, že moje slovo má moc.“Nato se obrátil k ochrnutému: „Vstaň a odnes svá nosítka domů!“
Ker pa je Jezus poznal njihove misli, je rekel: »Zakaj v svojih srcih razmišljate hudobno?
Kajti ali je lažje reči: ›Tvoji grehi so ti odpuščeni‹ ali reči: ›Vstani in hôdi?‹
Toda da boste lahko vedeli, da ima Sin človekov na zemlji oblast odpuščati grehe, « (tedaj reče bolnemu zaradi paralize), »vstani, vzemi svojo posteljo in pojdi v svojo hišo.«
In ta je vstal in odšel v svojo hišo.
8 Lidé nad tím žasli a děkovali Bohu, že dal člověku takovou moc.
Toda ko so množice to videle, so se čudile in slavile Boga, ki je ljudem dal takšno oblast.
9 Cestou odtud uviděl Ježíš muže jménem Matouš, jak vybírá poplatky. „Pojď se mnou a staň se mým učedníkem!“vyzval ho. Matouš hned vstal a následoval ho.
In ko je Jezus šel naprej od tam, je zagledal moža, imenovanega Matej, ki je sedel pri kraju plačevanja davkov in mu rekel: »Sledi mi.« In ta je vstal ter mu sledil.
10 Později při hostině v Matoušově domě přišlo také mnoho celníků a lidí pochybné pověsti, aby poznali Ježíše a jeho učedníky.
In pripetilo se je, da ko je Jezus v hiši sedel pri obedu, glej, je prišlo mnogo davkarjev in grešnikov ter sédlo z njim in njegovimi učenci.
11 Zbožné farizeje to popudilo: „Jak si váš mistr může sednout k jednomu stolu s takovými lidmi?“
In ko so farizeji to videli, so njegovim učencem rekli: »Zakaj vaš Učitelj jé z davkarji in grešniki?«
12 Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: „Lékaře potřebují nemocní a ne zdraví.
Toda ko je Jezus to zaslišal, jim je rekel: »Tisti, ki so zdravi, ne potrebujejo zdravnika, temveč tisti, ki so bolni.
13 Zamyslete se nad tím, co znamená to staré slovo Písma: Nechci vaše oběti a dary, ale chci, abyste byli milosrdní. Nepřišel jsem schvalovat vaši bezúhonnost, ale zvát hříšníky k pokání.“
Toda pojdite in se naučite, kaj pomeni to: ›Usmiljenje hočem imeti, ne pa žrtve, kajti nisem prišel, da kličem pravične, temveč grešnike h kesanju.‹«
14 Potom přišli za Ježíšem žáci Jana Křtitele s otázkou: „My a farizejové často držíme půst. Proč se tvoji učedníci také nepostí, jak je zvykem zbožných lidí?“
Tedaj so k njemu prišli Janezovi učenci, rekoč: »Zakaj se mi in farizeji često postimo, tvoji učenci pa se ne postijo?«
15 Ježíš jim odpověděl: „Žádá někdo po svatebčanech, aby byli smutní a odmítali jídlo, dokud je ženich mezi nimi? Kdyby někdo ženicha odvlekl, bude po svatebním veselí. I moji učedníci se jednou postí, až přijde pravý čas. Nový život z Boha se nedá vtěsnat do starých zvyků a forem.
Jezus jim je rekel: »Ali lahko otroci svatovske sobe žalujejo, dokler je z njimi ženin? Toda prišli bodo dnevi, ko bo ženin odvzet od njih in tedaj se bodo postili.
16 To je podobné, jako kdyby někdo přišil na staré šaty záplatu z neseprané látky. Co se stane? Záplata vytrhne chatrné tkanivo a díra se ještě zvětší.
Nihče ne polaga koščka novega oblačila na staro obleko, kajti to, kar je vstavljeno, da jo zapolni, trga iz obleke in nastane hujša raztrganina.
17 Mladé víno přece také nedáváte do měchů ze staré kůže, jinak by popraskaly a obojí by přišlo nazmar. Nové víno potřebuje nové měchy!“
Niti ljudje novega vina ne dajejo v stare mehove. Sicer mehovi počijo in vino izteče ven in mehovi propadejo; temveč novo vino vlivajo v nove mehove in je oboje ohranjeno.«
18 Zatímco Ježíš mluvil, přišel jeden z představených místní synagogy a poklonil se mu. „Moje dcera právě zemřela, “řekl, „ale ty jí můžeš zase vrátit život. Pojď, polož na ni ruku a vrátíš jí život.“
Medtem ko jim je govoril vse te besede, glej, je prišel nek vladar in ga oboževal, rekoč: »Moja hči je pravkar umrla, toda pridi in položi nanjo svojo roko in bo živela.«
19 Ježíš i jeho učedníci šli s ním.
In Jezus je vstal in mu sledil in tako so storili tudi njegovi učenci.
20 Vtom však jedna žena, již dvanáct let postižená krvácením, se k Ježíšovi zezadu přiblížila a dotkla se okraje jeho roucha.
In glej, ženska, ki je bila dvanajst let bolna s težavo krvi, je prišla za njim ter se dotaknila obšiva njegove obleke,
21 Myslela si: Když se alespoň dotknu jeho šatu, určitě se uzdravím.
kajti v sebi je rekla: »Če se lahko samo dotaknem njegove obleke, bom postala zdrava.«
22 Ježíš se však otočil, podíval se na ni a řekl: „Raduj se, tvá víra tě zachránila.“A opravdu, v tu chvíli byla žena zbavena svého trápení.
Toda Jezus se je obrnil in ko jo je zagledal, je rekel: »Hči, bodi dobro potolažena, tvoja vera te je naredila zdravo.« In ženska je bila od te ure zdrava.
23 Pak Ježíš došel k domu onoho představeného synagogy, kde hrála pohřební hudba a naříkal shromážděný dav.
Ko je Jezus prišel v vladarjevo hišo in videl flavtiste in množico, ki je delala hrup,
24 Řekl jim: „Jděte všichni pryč! Smrt té dívky pomine jako spánek.“Ale nikdo ho nebral vážně a vysmívali se mu.
jim je rekel: »Dajte prostor, kajti deklica ni mrtva, temveč spi.« Oni pa so se mu smejali do norčevanja.
25 Když byl dům konečně vyklizen, Ježíš vešel, vzal děvčátko za ruku a ono vstalo.
Toda ko je bila množica porinjena ven, je vstopil ter jo prijel za roko in deklica je vstala.
26 Zpráva o tom se rychle roznesla po celém kraji.
In slôves o tem je šel daleč po vsej tej deželi.
27 Na cestě odtud se k Ježíšovi přidali dva slepci a volali: „Kriste, králi, slituj se nad námi!“
In ko je Jezus odšel od tam, sta mu sledila dva slepa človeka, ki sta vpila in govorila: » Ti, Davidov Sin, usmili se naju.«
28 Šli za ním až do domu. Ježíš se jich zeptal: „Opravdu věříte, že vám mohu vrátit zrak?“
In ko je prišel v hišo, sta k njemu prišla slepa človeka in Jezus jima reče: »Ali verujeta, da sem zmožen to storiti?« Rekla sta mu: »Da, Gospod.«
29 „Určitě, Pane, “ujišťovali ho slepci. Dotkl se jejich očí a řekl: „Staň se vám, jak věříte.“
Tedaj se je dotaknil njunih oči, rekoč: »Naj se vama zgodi glede na vajino vero.«
30 V tu chvíli prohlédli. Pak jim důrazně přikázal: „Nechte si to pro sebe, ať se nikdo o tom nedoví!“
In njune oči so bile odprte in Jezus jima je strogo naročil, rekoč: »Glejta, da tega nihče ne izve.«
31 Ale oni chodili po celém kraji a všude o něm mluvili.
Toda ko sta onadva odšla, sta v vsej tej deželi povsod razširila njegov slôves.
32 Sotva odešli, přivedli k Ježíšovi němého člověka, posedlého zlým duchem.
Ko sta odšla ven, glej, so k njemu prinesli nemega moža, obsedenega s hudičem.
33 Ježíš démona vyhnal a němý začal mluvit. Zástupem proběhla vlna údivu: „Nikdy se v Izraeli nic podobného nedělo!“
In ko je bil hudič izgnan, je nemi spregovoril in množice so se čudile, rekoč: »Nikoli ni bilo tega videti v Izraelu.«
34 Farizejové to však vysvětlovali: „Vyhání ďábly, protože je ve spojení s jejich vládcem.“
Toda farizeji so rekli: »Hudiče izganja s pomočjo princa hudičev.«
35 Potom Ježíš procházel všemi městy i vesnicemi, učil v tamních synagogách a kázal radostnou zvěst o Božím království. A kamkoliv přišel, všude uzdravoval nemoci všeho druhu.
In Jezus je hodil naokrog po vseh mestih in vaseh in učil v njihovih sinagogah ter oznanjal evangelij kraljestva in med ljudmi ozdravljal vsako slabost in vsako bolezen.
36 Když se tak díval na zástupy lidí stojící před ním, bylo mu jich líto, protože nevěděli, na koho se obrátit a kde hledat pomoc. Byli jako ovce bez pastýře.
Toda ko je videl množice, je bil prevzet s sočutjem do njih, ker so oslabeli in so bili razkropljeni naokoli kakor ovce brez pastirja.
37 Svým učedníkům řekl: „Ti všichni patří Bohu jako úroda svému hospodáři. Je však málo ženců.
Tedaj reče svojim učencem: »Žetev je resnično obilna, toda delavcev je malo.
38 Proto proste Pána, ať pošle pracovníky na své žně.“
Prosite torej Gospoda žetve, da bo poslal delavce na svojo žetev.«
