Matouš 15
1 Farizejové a učitelé zákona z Jeruzaléma přišli za Ježíšem s otázkou:
Тогава дойдоха при Исуса фарисеи и книжници от Ерусалим и казаха:
2 „Proč tvoji žáci nedodržují staré židovské tradice? Vždyť ignorují i obřadní mytí rukou před jídlem!“
Защо Твоите ученици престъпват преданието на старейшините? Понеже не си мият ръцете, когато ядат хляб.
3 Ježíš jim na to odpověděl: „Proč vy pro své tradice porušujete Boží přikázání?
А Той в отговор им каза: Защо и вие заради вашето предание престъпвате Божията заповед?
4 Například – Boží příkaz zní: ‚Cti otce i matku; a kdo potupí otce nebo matku, ať zemře.‘
Защото Бог каза: “Почитай баща си и майка си”; и
5 Ale vy říkáte: ‚Jestliže odkážeš svůj majetek druhému, nesmíš už z něho podporovat své rodiče, i když mají nedostatek.‘Tak jste svými ustanoveními zrušili přímý Boží příkaz.
Но вие казвате: Който рече на баща си или майка си: Това мое имане, с което би могъл да си помогнеш, е подарено Богу,
- той да не почита баща си, [или майка си]. Така, заради вашето предание, осуетихте Божията дума.
7 Chytráci! I na vás se vztahují slova proroka Izajáše:
Лицемери! Добре е пророкувал Исаия за вас, като е казал:
8 ‚Tento lid říká, že mne ctí, ale jejich srdce je ode mne daleko.
“Тия люде [се приближават при Мене с устата си, и] Ме почитат с устните си; Но сърцето им далеч отстои от Мене.
9 Jejich uctívání je bezcenné, protože vyučují svým vlastním zákonům místo Božím.‘“
Обаче напразно Ми се кланят, като преподават за поучения човешки заповеди”.
10 Pak kolem sebe shromáždil lid a řekl: „Poslouchejte, co vám říkám, a snažte se porozumět:
И като повика народа, рече им: Слушайте и разбирайте!
11 Vaše nitro nešpiní to, co vchází do úst, ale co z nich vychází.“
Това, което влиза в устата, не осквернява човека; но това, което излиза от устата, то осквернява човека.
12 Učedníci mu pak řekli: „Víš, že se farizejové urazili, když tě slyšeli?“
Тогава се приближиха учениците Му и рекоха: Знаеш ли, че фарисеите се съблазниха като чуха тая дума?
13 On odpověděl: „S příkazy je to jako s rostlinami. Co nezasel můj Otec, je plevel a podle toho s tím bude naloženo.
А Той в отговор рече: Всяко растение, което Моят небесен Отец не е насадил, ще се изкорени.
14 Nechte je! Jsou to slepí vůdcové slepých. Když slepý povede slepého, oba spadnou do jámy.“
Оставете ги; те са слепи водачи; а слепец слепеца ако води, и двамата ще паднат в ямата.
15 Petr se Ježíše zeptal: „Jak’s to myslel s tím, co nás špiní?“
Петър в отговор Му рече: Обясни ни тая притча.
16 Ježíš se podivil: „Ani vy tomu nerozumíte?
А Той каза: И вие ли сте още без разумление.
17 Nechápete, že všechno, co jíme, prochází vnitřnostmi a vychází z těla?
Не разбирате ли, че всичко що влиза в устата, минава в корема, и се изхвърля в захода?
18 Ale zlá slova vznikají ve zlém srdci, a tak špiní člověka.
А онова, което излиза из устата, произхожда от сърцето, и то осквернява човека.
19 Ze srdce vycházejí špatné myšlenky na vraždu, nevěru, necudnost, krádež, lež a pomluvy.
Защото от сърцето произлизат зли помисли, убийства, прелюбодейства, блудства, кражби, лъжесвидетелства, хули.
20 To jsou věci, které člověka zbavují vnitřní čistoty. Ale jíst nemytýma rukama, to člověka nepošpiní.“
Тия са нещата, които оскверняват човека; а да яде с немити ръце, това не го осквернява.
21 Ježíš odešel do týrského a sidónského kraje.
И, като излезе оттам, Исус се оттегли в тирските и сидонските страни.
22 Jedna obyvatelka těchto pohanských končin za ním přišla a prosila: „Slituj se nade mnou, Pane, ty očekávaný Králi! Moje dcera je posedlá démonem a velmi trpí!“
И, ето, една ханаанка излезе от ония места и извика, казвайки: Смили се за мене Господи, Сине Давидов; дъщеря ми зле се мъчи от бяс.
23 Ale on na to nic neříkal. Jeho učedníci na něho naléhali: „Udělej s ní něco, vždyť za námi stále volá!“
Но Той не й отговори ни дума. Учениците дойдоха и Му се молеха, като рекоха: Отпрати я, защото вика подире ни.
24 Tu se obrátil k té ženě a řekl jí: „Byl jsem poslán pomoci židům a ne pohanům.“
А Той в отговор каза: Аз не съм пратен, освен до загубените овце от Израилевия дом.
25 Ale ona přišla až k němu, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“
А тя дойде, кланяше Му се и казваше: Господи помогни ми.
26 „Není správné brát chléb dětem a házet ho štěňatům!“řekl.
Той в отговор рече: Не е прилично да се вземе хляба на децата и да се хвърли на кученцата.
27 Ona odpověděla: „Máš pravdu, ale štěňata dostávají zbytky ze stolů svých pánů.“
А тя рече: Така, Господи; ни и кученцата ядат от трохите, които падат от трапезата на господарите им.
28 „Ženo, “řekl jí Ježíš, „máš velikou víru, tvoje přání je splněno!“A od té chvíle byla její dcera zdravá.
Тогава Исус в отговор й рече: О жено, голяма е твоята вяра; нека ти бъде според желанието. И дъщеря й оздравя в същия час.
29 Pak se Ježíš vrátil a vystoupil na pahorek u jezera.
И като замина оттам, Исус дойде при галилейското езеро; и качи се на бърдото и седеше там.
30 Spousta lidí se k němu začala scházet a měli s sebou chromé, zmrzačené, slepé, němé a jinak postižené. Pokládali je před něj a on je uzdravoval.
И дойдоха при Него големи множества, които имаха със себе си куци, слепи, неми, недъгави и много други, и сложиха ги пред нозете Му; и Той ги изцели;
31 Jaký div! Němí mluví, chromí chodí, zmrzačení jsou zdrávi a slepí vidí. Okolostojící nad tím žasli a vzdávali díky Bohu.
Така щото народът се чудеше, като гледаше неми да говорят, недъгави оздравели, куци да ходят, и слепи да гледат. И прославиха Израилевия Бог.
32 Ježíš zavolal svoje učedníky a řekl jim: „Je mi těch lidí líto, vždyť tu jsou se mnou tři dny a nemají už nic k jídlu. Nechci je nechat odejít hladové, vždyť by ani nedošli domů!“
А Исус повика учениците Си и рече: Жално Ми е за народа, защото три дни вече седят при Мене и нямат що да ядат; а не искам да ги разпусна гладни, да не би да им премалее по пътя.
33 Učedníci odpověděli: „Kde v takové pustině vezmeme chléb pro tolik lidí?“
Учениците Му казаха: Отгде да имаме в уединено място толкова хляб, че да нахраним такова голямо множество?
34 „Kolik jídla máte s sebou?“zeptal se Ježíš. „Sedm chlebů a několik ryb, “odpověděli učedníci.
Исус им каза: Колко хляба имате? А те рекоха: Седем и малко рибки.
35 Ježíš rozkázal, aby se shromáždění lidé usadili.
Тогава заповяда на народа да насядат на земята.
36 Vzal těch sedm chlebů a ryby, poděkoval za ně Bohu; pak je lámal a dával učedníkům a ti je rozdávali shromážděným.
И като взе седемте хляба и рибите, благодари и разчупи; и даде на учениците, а учениците на народа.
37 Najedlo se tam dosyta čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí – a ještě sebrali sedm košíků zbytků.
И ядоха всички и наситиха се, и дигнаха останалите къшеи, седем кошници пълни.
А ония, които ядоха, бяха четири хиляди мъже, освен жени и деца.
39 Pak se Ježíš s nimi rozloučil, vstoupil do člunu a přeplul do Magdalské krajiny.
И като разпусна народа, влезе в ладията, и дойде в магаданските предели.
