Marek 8
1 Opět se kolem Ježíše shromáždilo velké množství lidí. Byli s ním tak dlouho, že dojedli své zásoby. Ježíš si svolal učedníky, aby se o tom poradili.
У то време, кад беше врло много народа и не имаху шта јести, дозва Исус ученике своје и рече им:
2 „Je mi líto těch lidí, “řekl. „Jsou zde již tři dny a nemají co do úst.
Жао ми је народа, јер већ три дана стоје код мене и немају ништа јести.
3 Když je pošlu domů bez jídla, cesta je vyčerpá. Vždyť někteří bydlí daleko.“
И ако их отпустим гладне кућама њиховим, ослабиће на путу; јер су многи од њих дошли издалека.
4 „Chceš snad, abychom jim tady v té pustině sháněli něco k jídlu?“ulekli se učedníci.
И одговорише Му ученици Његови: Откуда ћемо узети хлеба овде у пустињи да их нахранимо?
5 „Kolik chlebů máte?“zeptal se Ježíš. „Sedm, “odpověděli.
И запита их: Колико имате хлебова? А они казаше: Седам.
6 Nato řekl všem shromážděným, aby se posadili na zem. Vzal těch sedm chlebů, děkoval za ně Bohu, ulamoval z nich a dával svým učedníkům, kteří je rozdělovali všem ostatním.
И заповеди народу да поседају по земљи; и узевши оних седам хлебова и хвалу давши, преломи, и даде ученицима својим да раздаду; и раздадоше народу.
7 Měli ještě několik malých ryb, za které Ježíš také Bohu poděkoval a dal je učedníkům, aby je opět roznesli.
И имаху мало рибица; и њих благословивши рече да и њих раздаду.
8 Všichni se dosyta najedli; bylo jich tentokrát asi čtyři tisíce. Když potom posbírali zbytky nalámaných chlebů, naplnili jimi sedm košů. Pak Ježíš poslal lidi domů
И једоше, и наситише се, и накупише комада што претече седам котарица.
А оних што су јели беше око четири хиљаде. И отпусти их.
10 a sám se svými učedníky nastoupil na loďku a přeplavili se k městečku Magdala.
И одмах уђе у лађу с ученицима својим, и дође у околине далманутске.
11 Když se o Ježíšově příchodu dověděli tamější farizejové, přišli k němu a začali na něj dotírat: „Udělej nějaký zázrak! Prokaž se nějakým božským znamením, a pak ti uvěříme.“
И изађоше фарисеји, и почеше се препирати с Њим, и кушајући Га искаху од Њега знак с неба.
12 „Kolik zázraků a znamení byste ještě chtěli?“povzdechl si Ježíš. „Stejně byste ani potom neuvěřili.“
И уздахнувши духом својим рече: Зашто род овај знак тражи? Заиста вам кажем: неће се дати роду овоме знак.
13 Nechal je, nastoupil s učedníky znovu do loďky a pluli jinam.
И оставивши их уђе опет у лађу, и оде на оне стране.
14 Protože se zapomněli postarat o doplnění zásob, měli s sebou jen jednu chlebovou placku.
И заборавише ученици Његови узети хлеба, и немаху са собом у лађи до један хлеб.
15 Během plavby jim Ježíš vážně kladl na srdce: „Dejte si pozor na farizejský a herodovský kvas!“
И заповедаше им говорећи: Гледајте, чувајте се квасца фарисејског и квасца Иродовог.
16 Tu si uvědomili, že nemají dost chleba. Neřešitelná situace!
И мишљаху, један другом говорећи: То је што хлеба немамо.
17 Ježíš zaslechl, co je znepokojuje. „Co se staráte o jídlo? Ještě pořád vám nic nedošlo? To jste tak nechápaví?
И разумевши Исус рече им: Шта мислите што хлеба немате? Зар још не осећате, нити разумете? Зар је још окамењено срце ваше?
18 ‚Oči mají a nevidí, uši mají a neslyší.‘Cožpak si nic nepamatujete?
Очи имате и не видите? Уши имате и не чујете? И не памтите ли
19 Co těch pět tisíc, které jsem nasytil pěti chleby? A kolik košů jste nasbírali?“„Dvanáct, “odpověděli.
Кад ја пет хлебова преломих на пет хиљада, колико котарица пуних комада накуписте? Рекоше Му: Дванаест.
20 „A když jsem nasytil čtyři tisíce pouhými sedmi chleby, kolik ještě zbylo? Vzpomínáte si?“„Sedm plných košů, “přiznali. „Tak vidíte – ještě vám to nestačí?“
А сад седам на четири хиљаде, колико пуних котарица накуписте комада? А они рекоше: Седам.
И рече им: Како не разумете?
22 Když dorazili do Betsaidy, přivedli k němu slepce s prosbou, aby ho svým dotekem uzdravil.
И дође у Витсаиду; и доведоше к Њему слепога, и мољаху Га да га се дотакне.
23 Ježíš ho vzal za ruku a vyvedl za vesnici. Tam se nasliněnými prsty dotkl očí slepce a zeptal se: „Vidíš něco?“
И узевши за руку слепога изведе га напоље из села, и пљунувши му у очи метну руке на њ, и запита га види ли шта.
24 Muž se rozhlédl a zvolal: „Ano, vidím lidi, ale nejasně; vypadají jako chodící stromy!“
И погледавши рече: Видим људе где иду као дрва.
25 Ježíš se ještě jednou dotkl jeho očí. Když se muž znovu podíval kolem sebe, viděl všechno jasně; jeho oči byly uzdraveny.
И потом опет метну му руке на очи, и рече му да прогледа: и исцели се, и виде све лепо.
26 Ježíš ho poslal domů se slovy: „Přes vesnici raději nechoď a nikomu to neříkej.“
И посла га кући његовој говорећи: Не улази у село, нити казуј коме у селу.
27 Potom Ježíš se svými učedníky opustil Galileu a procházel vesničkami v okolí Césareje Filipovy, na úpatí pohoří Hermonu. Cestou se svých učedníků zeptal: „Za koho mne lidé považují?“
И изађе Исус и ученици Његови у села Ћесарије Филипове; и путем питаше ученике своје говорећи им: Ко говоре људи да сам ја?
28 „Někteří se domnívají, že jsi Jan Křtitel, jiní říkají, že jsi Elijáš nebo jiný velký prorok.“
А они одговорише: Јован крститељ; други: Илија; а други: Који од пророка.
29 „A za koho mne považujete vy?“otázal se dále. „Ty jsi ten zaslíbený král – Kristus, “zvolal Petr.
А Он им рече: А ви шта мислите ко сам ја? А Петар одговарајући рече Му: Ти си Христос.
30 Nato jim přikázal, aby to nikomu neříkali,
И запрети им да никоме не казују за Њега.
31 a začal jim vykládat, co ho čeká, než uskuteční své poslání. Bude muset velmi trpět, velekněží, učitelé zákona i židovští předáci ho odsoudí, bude zabit, ale třetí den vstane z mrtvých.
И поче их учити да Сину човечјем ваља много пострадати, и да ће Га окривити старешине и главари свештенички и књижевници, и да ће Га убити, и трећи дан да ће устати.
32 Mluvil s nimi naprosto otevřeně. Petr si ho vzal stranou a chtěl mu to rozmluvit.
И говораше о том не устручавајући се. И Петар узе Га и поче Га одвраћати.
33 Ježíš se však obrátil k učedníkům a před nimi Petra pokáral: „Mlč, pokušiteli! Díváš se na to z lidského hlediska, a ne z Božího.“
А Он обрнувши се и погледавши на ученике своје запрети Петру говорећи: Иди од мене сотоно; јер ти не мислиш шта је Божје него шта је људско.
34 Ke svým učedníkům přizval ještě další lidi a kladl jim na srdce: „Kdo mě chce následovat, musí odložit své vlastní zájmy, nést kříž svých nesnází a utrpení a ve všem následovat můj příklad.
И дозвавши народ с ученицима својим рече им: Ко хоће за мном да иде нека се одрекне себе и узме крст свој, и за мном иде.
35 Kdo si život a jeho radosti chce zachovat za každou cenu, ten přijde o všechno. Kdo se však všeho zřekne pro mne a moji nabídku, najde pravý a věčný život.
Јер ко хоће душу своју да сачува, изгубиће је; а ко изгуби душу своју мене ради и јеванђеља онај ће је сачувати.
36 Vždyť co člověku prospěje, získá-li celý svět, a pravý život promarní?
Јер каква је корист човеку ако задобије сав свет, а души својој науди?
37 Dostane snad ještě jednou takovou příležitost?
Или какав ће откуп дати човек за душу своју?
38 Jestli se někdo stydí za mne a za má slova před nevěřícími a hříšnými lidmi, za toho se také já budu stydět, až se vrátím se svatými anděly v slávě svého Otce.
Јер ко се постиди мене и мојих речи у роду овом прељуботворном и грешном, и Син ће се човечји постидети њега кад дође у слави Оца свог с анђелима светима.
