Marek 5
1 Na protějším břehu jezera přistáli v gerasenském kraji.
Ular déngizning u qétigha, Gadaraliqlarning yurtigha yétip bardi.
2 Jakmile Ježíš vystoupil ze člunu, přiběhl k němu nějaký člověk. Byl to muž posedlý démony,
U kémidin chüshüshi bilenla, napak roh chaplashqan bir adem gör öngkürliridin chiqip, uning aldigha keldi.
3 který žil ve starých hrobech vytesaných do skály
U adem öngkürlerni makan qilghan bolup, uni héchkim hetta zenjirler bilenmu baghliyalmaytti.
4 a měl takovou sílu, že když ho spoutali okovy na nohou a řetězy na rukou, pouta vždycky rozlámal a řetězy roztrhal. Nenašel se nikdo tak silný, aby ho mohl zkrotit.
Chünki köp qétim put-qolliri kishen-zenjirler bilen baghlan’ghan bolsimu, u zenjirlerni üzüwétip, kishenlerni chéqiwetkenidi; héchkim uni boysunduralmighanidi.
5 Ve dne i v noci se skrýval v hrobech a toulal se po okolních pahorcích, skučel a tloukl se kamením.
U kéche-kündüz mazarliqta we taghlar arisida toxtawsiz warqirap-jarqirap yüretti, öz-özini tashlar bilen késip yarilanduratti.
6 Když teď uviděl Ježíše, přiběhl a vrhl se před ním na zem. Ve chvíli, kdy Ježíš přikazoval démonovi, aby posedlého muže opustil, začal onen ubožák křičet: „Co si mne všímáš, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, nech mne na pokoji!“
Lékin u Eysani yiraqtin körüp, uning aldigha yügürüp bérip, sejde qildi
we qattiq awazda warqirap: — Hemmidin aliy Xudaning Oghli Eysa, séning méning bilen néme karing! Xuda heqqi, sendin ötünüp qalay, méni qiynima! — dédi
(chünki Eysa uninggha: «Hey napak roh, uningdin chiq!» dégenidi).
9 „Jak se jmenuješ?“zeptal se Ježíš. „Zástup, protože je nás v tomto těle mnoho, “zněla odpověď.
U uningdin: — Isming néme? — dep soridi. — Ismim «qoshun» — chünki sanimiz köp, — dep jawab berdi u.
10 A potom démoni žadonili, aby je neposílal nikam daleko.
We u Eysadin ularni bu yurttin heydiwetmigeysen, dep köp ötünüp yalwurdi.
11 Na stráni nad pobřežím se právě páslo stádo vepřů.
Tagh baghrida chong bir top tongguz padisi otlap yüretti.
12 „Pošli nás do těch prasat, “volali démoni.
Jinlar uninggha: — Bizni mushu tongguzlargha ewetkin, ularning ichige kirip kétishke yol qoyghaysen, — dep yalwurushti.
13 Ježíš svolil a nečistí duchové vjeli do zvířat. Vzápětí se to velké, asi dvoutisícové stádo splašilo a hnalo se po stráni dolů k jezeru, vběhlo do vody a utopilo se.
Eysa derhal yol qoydi. Shuning bilen napak rohlar chiqip, tongguzlarning ténige kirishi bilenla, tongguzlar tik yardin étilip chüshüp, déngizgha gherq boldi. Ular ikki minggha yéqin idi.
14 Pasáci těch vepřů utekli do města a cestou všude rozhlašovali, co se stalo. Každý, kdo je uslyšel, spěchal se o tom přesvědčit na vlastní oči.
Tongguz baqquchilar bolsa u yerdin qéchip, sheher-yézilarda bu ishlarni pur qildi. Shu yerdikiler néme ish yüz bergenlikini körgili chiqishti.
15 A tak se kolem Ježíše shromáždilo mnoho lidí. Když viděli uzdraveného muže, jak sedí oblečený a chová se rozumně, polekali se.
Ular Eysaning yénigha keldi we ilgiri jinlar chaplishiwalghan héliqi ademning kiyimlerni kiyip, es-hoshi jayida olturghinini — yeni «qoshun jinlar» chaplashqan shu ademni körüp, qorqup kétishti.
16 Ti, kteří byli svědky celé události, jim totiž vyprávěli, co se událo s mužem a kam se poděli vepři.
Bu weqeni körgenler jinlar chaplashqan ademde néme yüz bergenlikini we tongguzlarning aqiwitini xelqqe bayan qilip berdi.
17 A tak začali všichni Ježíše prosit, aby z jejich kraje raději odešel.
Buning bilen xalayiq Eysagha: Yurtlirimizdin chiqip ketkeysen, dep yalwurushqa bashlidi.
18 Nastoupil tedy zase do člunu. Uzdravený muž ho prosil, aby mohl jít s ním.
U kémige chiqiwatqanda, ilgiri jinlar chaplashqan héliqi adem uningdin: Menmu sen bilen bille baray, dep ötündi.
19 Ježíš však odmítl: „Jdi domů ke své rodině a řekni všem známým, jaké dobrodiní ti Bůh prokázal a jak se nad tebou slitoval.“
Lékin u buninggha unimay: — Öz öydikiliring we yurtdashliringning yénigha bérip, ulargha Perwerdigarning sanga shunchilik ulugh ishlarni qilip bergenlikini, Uning sanga rehim-shepqet körsetkenlikini xewerlendürgin, — dédi.
20 Ten člověk tedy v celém tom kraji zvaném Desítiměstí vyprávěl, jak velké dobrodiní mu prokázal Ježíš. A každý nad tím žasl.
U qaytip bérip, Eysaning özige qandaq ulugh ishlarni qilghanliqini «On sheher rayoni»da jar qilishqa bashlidi. Buni anglighanlarning hemmisi tolimu heyran qélishti.
21 Když se Ježíš znovu vrátil na galilejský břeh, sešel se kolem něho zase obrovský zástup lidí.
Eysa qaytidin kéme bilen déngizning u qétigha ötkende, zor bir top xalayiq uning yénigha yighildi; u déngiz boyida turatti.
22 Přišel i představený místní synagogy Jairos, klekl před ním
Mana, melum bir sinagogning chongi Yairus isimlik bir kishi keldi. U uni körüp ayighigha yiqilip: — Kichik qizim öley dep qaldi. Bérip uninggha qolliringizni tegküzüp qoysingiz, u saqiyip yashighay! — dep qattiq yélindi.
23 a úpěnlivě ho prosil: „Moje dceruška umírá. Pojď a zachraň ji, aby žila.“
24 Ježíš tedy šel s ním. Také zástup se vydal s nimi a tlačil se na Ježíše ze všech stran.
Eysa uning bilen bille bardi. Zor bir top xalayiqmu oliship qistashqan halda keynidin méngishti.
25 V davu byla jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením.
Xun tewresh késilige giriptar bolghinigha on ikki yil bolghan bir ayal bar bolup,
26 Mnoho lékařů na ní zkoušelo své umění. Stálo ji to celé jmění, ale nebylo to nic platné, nemoc se stále zhoršovala.
u nurghun téwiplarning qolida köp azab tartip, bar-yoqini xejlep tügetken bolsimu, héchqandaq ünümi bolmay, téximu éghirliship ketkenidi.
27 Až jednou se doslechla o Ježíšovi a jeho zázračné moci, a tak ho hledala s myšlenkou: „Když si jen sáhnu na jeho plášť, určitě se uzdravím.“
Bu ayal Eysa heqqidiki geplerni anglap, xalayiqning otturisidin qistilip kélip, arqa tereptin uning tonini silidi.
Chünki u könglide: «Uning tonini silisamla saqaymay qalmaymen» dep oylighanidi.
29 A opravdu! Jakmile se ho dotkla, krvácení přestalo a žena cítila, že je nadobro zdravá.
Xun shuan toxtap, ayal késel azabidin saqaytilghanliqini öz ténide sezdi.
30 Ježíš ovšem ihned poznal, že z něho vyšla uzdravující síla, otočil se a otázal se: „Kdo se to dotkl mého pláště?“
Eysa derhal wujudidin qudretning chiqqanliqini sézip, xalayiqning ichide keynige burulup: — Kiyimimni silighan kim? — dep soridi.
31 Jeho učedníci se divili: „Všichni se na tebe tlačí a ty se ptáš, kdo se tě dotkl?“
Muxlisliri uninggha: — Xalayiqning özüngni qistap méngiwatqanliqini körüp turuqluq, yene: «Méni silighan kim?» dep soraysen’ghu? — déyishti.
32 Ale Ježíš se rozhlížel, aby zjistil, kdo to byl.
Biraq Eysa özini silighuchini tépish üchün téxiche etrapigha qarawatatti.
33 Žena, celá rozechvělá tím, co se s ní událo, padla mu k nohám a všechno mu pravdivě pověděla.
Özide néme ishning yüz bergenlikini sezgen ayal qorqup-titrigen halda kélip uning aldigha yiqildi we uninggha heqiqiy ehwalni pütünley éytti.
34 On ji ujistil: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Můžeš klidně jít, protože nemoc tě už nebude trápit.“
U uninggha: — Qizim, ishenching séni saqaytti! Tinch-xatirjemlikte qayt! Késilingning azabidin saqayghin, — dédi.
35 Když s ní ještě mluvil, dorazili poslové z Jairova domu se zprávou, že již je pozdě shánět pomoc. „Tvá dcera právě umřela, už Mistra neobtěžuj, “oznamovali Jairovi.
U bu sözni qiliwatqanda, sinagogning chongining öyidin beziler kélip uninggha: Qizingiz öldi. Emdi ustazni némishqa yene aware qilisiz?! — déyishti.
36 Jako by nic neslyšel, obrátil se Ježíš k Jairovi a řekl mu: „Jen se neboj a důvěřuj mi!“Do Jairova domu s sebou vzal pouze Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. Ostatní požádal, aby zůstali venku.
Lékin Eysa bu sözlerni anglap derhal sinagogning chongigha: Qorqmighin! Peqet ishenchte bol! — dédi.
U peqet Pétrus, Yaqup we Yaqupning inisi Yuhanna bilen yolgha chiqti; bashqa héchkimning özi bilen bille bérishigha yol qoymidi.
38 Dům byl plný hlasitého pláče a nářku. „K čemu ten pláč a rozruch? Vždyť to děvče není mrtvé, jenom spí!“
U sinagogning chongining öyi aldigha kelgende, qiyqas-chuqanni, xalayiqning qattiq nale-peryad we ah-zar kötürgenlikini körüp,
öyge kirip ulargha: — Némishqa qiyqas-chuqan we ah-zar kötürisiler? Bala ölmeptu, uxlap qaptu, — dédi.
40 Vysmáli se mu. Vykázal všechny kromě rodičů a svých tří učedníků. Vešli do místnosti, kde dívka ležela.
Ular uni mesxire qilishti; lékin u hemmeylenni tashqirigha chiqiriwétip, balining ata-anisini we öz hemrahlirini élip, bala yatqan öyge kirdi.
41 Vzal ji za ruku a řekl: „Děvčátko, přikazuji ti, vstaň!“
U balining qolini tutup, uninggha: «Talita kumi» dédi. Bu sözning menisi «Qizim, sanga éytimenki, ornungdin tur» dégenlik idi.
42 Dvanáctiletá dívka vstala a chodila. Přítomní oněměli úžasem.
Qiz derhal ornidin turup mangdi (u on ikki yashta idi). Ular bu ishqa mutleq heyran qélishti.
43 Ježíš jim důrazně nařídil, aby nikomu nevypravovali, co se stalo. „Dejte jí najíst, “připomněl rodičům.
U ulargha bu ishni héchkimge éytmasliqni qattiq tapilidi, shundaqla qizgha yégüdek birnéme bérishni éytti.
