Marek 5
1 Na protějším břehu jezera přistáli v gerasenském kraji.
Nad jõudsid järve teisele kaldale gerasalaste maa-alale.
2 Jakmile Ježíš vystoupil ze člunu, přiběhl k němu nějaký člověk. Byl to muž posedlý démony,
Kui Jeesus astus paadist välja, tuli surnuaialt temale vastu mees, kellel oli kuri vaim.
3 který žil ve starých hrobech vytesaných do skály
See mees elas haudade vahel ning teda ei olnud enam võimalik kinni siduda, isegi mitte ahelatega.
4 a měl takovou sílu, že když ho spoutali okovy na nohou a řetězy na rukou, pouta vždycky rozlámal a řetězy roztrhal. Nenašel se nikdo tak silný, aby ho mohl zkrotit.
Teda oli sageli pandud ahelaisse ja raudadesse, kuid ta rebis ahelad lihtsalt katki ning purustas käe- ja jalarauad tükkideks. Kellelgi ei olnud jõudu, et temast jagu saada.
5 Ve dne i v noci se skrýval v hrobech a toulal se po okolních pahorcích, skučel a tloukl se kamením.
Päeval ja ööl kisendas ta haudade vahel ja lähedal asuvates mägedes ning lõikus ennast teravate kividega.
6 Když teď uviděl Ježíše, přiběhl a vrhl se před ním na zem. Ve chvíli, kdy Ježíš přikazoval démonovi, aby posedlého muže opustil, začal onen ubožák křičet: „Co si mne všímáš, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, nech mne na pokoji!“
Nähes Jeesust kaugelt, jooksis ta vastu ja langes tema ees põlvili.
Ta hüüdis valju häälega: „Mis on sul minuga tegemist, Jeesus, kõigevägevama Jumala Poeg? Vannu Jumala nimel, et sa ei piina mind!“
Sest Jeesus oli juba käskinud kurjal vaimul mehest lahkuda.
9 „Jak se jmenuješ?“zeptal se Ježíš. „Zástup, protože je nás v tomto těle mnoho, “zněla odpověď.
Siis küsis Jeesus temalt: „Mis su nimi on?“„Mu nimi on Leegion, sest meid on palju!“vastas ta.
10 A potom démoni žadonili, aby je neposílal nikam daleko.
Ta anus Jeesust pidevalt, et Jeesus ei saadaks teda kaugele.
11 Na stráni nad pobřežím se právě páslo stádo vepřů.
Läheduses mäenõlval oli söömas suur seakari.
12 „Pošli nás do těch prasat, “volali démoni.
Kurjad vaimud palusid Jeesust: „Saada meid sigadesse, et saaksime nende sisse minna.“
13 Ježíš svolil a nečistí duchové vjeli do zvířat. Vzápětí se to velké, asi dvoutisícové stádo splašilo a hnalo se po stráni dolů k jezeru, vběhlo do vody a utopilo se.
Jeesus lubas neil seda teha. Kurjad vaimud lahkusid mehest ja läksid sigade sisse. Kogu kari − umbes kaks tuhat siga − tormas järsust kaljust alla merre ja uppus.
14 Pasáci těch vepřů utekli do města a cestou všude rozhlašovali, co se stalo. Každý, kdo je uslyšel, spěchal se o tom přesvědčit na vlastní oči.
Seakarjused jooksid minema ning levitasid seda uudis kõikjal linnas ja maal. Rahvas tuli välja vaatama, et näha, mis oli juhtunud.
15 A tak se kolem Ježíše shromáždilo mnoho lidí. Když viděli uzdraveného muže, jak sedí oblečený a chová se rozumně, polekali se.
Kui nad leidsid Jeesuse, nägid nad meest, kes oli olnud kurjade vaimude võimuses, sealsamas istumas, riietatult ja täie mõistuse juures − sedasama meest, kellel oli olnud leegion kurje vaime −, ja nad kohkusid!
16 Ti, kteří byli svědky celé události, jim totiž vyprávěli, co se událo s mužem a kam se poděli vepři.
Siis need, kes olid näinud, mis juhtus mehega, kes oli olnud kurjade vaimude meelevallas, ja sigadega, jutustasid teistele.
17 A tak začali všichni Ježíše prosit, aby z jejich kraje raději odešel.
Nad hakkasid paluma, et Jeesus nende piirkonnast lahkuks.
18 Nastoupil tedy zase do člunu. Uzdravený muž ho prosil, aby mohl jít s ním.
Kui Jeesus astus paati, siis mees, kes oli olnud kurjade vaimude võimuses, anus, et võiks temaga kaasa minna.
19 Ježíš však odmítl: „Jdi domů ke své rodině a řekni všem známým, jaké dobrodiní ti Bůh prokázal a jak se nad tebou slitoval.“
Aga Jeesus keeldus ja ütles talle: „Mine koju omade juurde ja räägi neile, kui palju Issand on sinu heaks teinud ja kuidas ta sinu peale halastas.“
20 Ten člověk tedy v celém tom kraji zvaném Desítiměstí vyprávěl, jak velké dobrodiní mu prokázal Ježíš. A každý nad tím žasl.
Nii läks see mees oma teed ja hakkas Kümnelinnamaal kuulutama kõigest, mida Jeesus oli tema heaks teinud, ja kõik olid hämmastuses.
21 Když se Ježíš znovu vrátil na galilejský břeh, sešel se kolem něho zase obrovský zástup lidí.
Jeesus läks paadiga jälle tagasi järve teisele kaldale, kus kogunes tema ümber suur rahvahulk.
22 Přišel i představený místní synagogy Jairos, klekl před ním
Tema juurde tuli sünagoogi ülem − mees nimega Jairus. Kui ta Jeesust nägi, langes ta tema jalge ette maha
23 a úpěnlivě ho prosil: „Moje dceruška umírá. Pojď a zachraň ji, aby žila.“
ja palus, öeldes: „Minu tütreke on suremas. Palun tule ja pane oma käed tema peale, et ta võiks terveks saada ja elada.“
24 Ježíš tedy šel s ním. Také zástup se vydal s nimi a tlačil se na Ježíše ze všech stran.
Niisiis läks Jeesus temaga kaasa. Kogu rahvas järgnes, rüseledes ja tõugeldes.
25 V davu byla jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením.
Seal oli üks naine, kes oli kaksteist aastat veritsustõve all kannatanud.
26 Mnoho lékařů na ní zkoušelo své umění. Stálo ji to celé jmění, ale nebylo to nic platné, nemoc se stále zhoršovala.
Ta oli paljude arstide käe läbi märkimisväärselt kannatanud ning kulutanud ära kõik, mis tal oli. Kuid miski ei olnud teda aidanud, õigupoolest oli olukord ainult kehvemaks läinud.
27 Až jednou se doslechla o Ježíšovi a jeho zázračné moci, a tak ho hledala s myšlenkou: „Když si jen sáhnu na jeho plášť, určitě se uzdravím.“
Ta oli kuulnud Jeesusest, seega tuli ta rahvahulgas tema selja taha ja puudutas tema ülekuube.
Ta ütles endale: „Kui ma ainult saan tema kuube puudutada, siis saan ma terveks.“
29 A opravdu! Jakmile se ho dotkla, krvácení přestalo a žena cítila, že je nadobro zdravá.
Veritsemine lõppes viivitamatult ja ta tundis, et tema keha on haigusest terveks saanud.
30 Ježíš ovšem ihned poznal, že z něho vyšla uzdravující síla, otočil se a otázal se: „Kdo se to dotkl mého pláště?“
Jeesus, kes tajus kohe, et temast läks vägi välja, pöördus rahvahulgas ümber ja küsis: „Kes puudutas mu kuube?“
31 Jeho učedníci se divili: „Všichni se na tebe tlačí a ty se ptáš, kdo se tě dotkl?“
Jüngrid vastasid: „Vaata, kuidas rahvas sulle peale tungib. Mis mõttes sa küsid: kes mind puudutas?“
32 Ale Ježíš se rozhlížel, aby zjistil, kdo to byl.
Kuid Jeesus vaatas ikkagi ringi, et näha, kes seda tegi.
33 Žena, celá rozechvělá tím, co se s ní událo, padla mu k nohám a všechno mu pravdivě pověděla.
Naine, kes mõistis, mis temaga oli juhtunud, tuli ja langes tema ette maha ning rääkis talle kogu loo.
34 On ji ujistil: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Můžeš klidně jít, protože nemoc tě už nebude trápit.“
„Mu tütar, sinu kindel usk minusse tegi sind terveks. Mine rahus. Sa oled oma haigusest täielikult tervenenud, “ütles Jeesus talle.
35 Když s ní ještě mluvil, dorazili poslové z Jairova domu se zprávou, že již je pozdě shánět pomoc. „Tvá dcera právě umřela, už Mistra neobtěžuj, “oznamovali Jairovi.
Sel ajal kui ta veel rääkis, tulid mõned inimesed sünagoogi ülema kodust. „Su tütar on surnud, “ütlesid nad. „Pole enam vaja Õpetajat tüüdata.“
36 Jako by nic neslyšel, obrátil se Ježíš k Jairovi a řekl mu: „Jen se neboj a důvěřuj mi!“Do Jairova domu s sebou vzal pouze Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. Ostatní požádal, aby zůstali venku.
Aga Jeesus ei pööranud nende sõnadele tähelepanu. Ta ütles sünagoogi ülemale: „Ära karda, usu lihtsalt minusse.“
Ta ei võtnud endaga kaasa kedagi, välja arvatud Peetruse, Jaakobuse ja Jaakobuse venna Johannese.
38 Dům byl plný hlasitého pláče a nářku. „K čemu ten pláč a rozruch? Vždyť to děvče není mrtvé, jenom spí!“
Kui nad jõudsid sünagoogi ülema maja juurde, nägi Jeesus segadust ja rahutust, inimesed nutsid ja halisesid.
Ta läks sisse ja küsis neilt: „Miks te nutate ja halisete? Tüdrukuke ei ole surnud, vaid lihtsalt magab.“
40 Vysmáli se mu. Vykázal všechny kromě rodičů a svých tří učedníků. Vešli do místnosti, kde dívka ležela.
Nad naersid tema üle põlastavalt. Jeesus käskis kõigil lahkuda. Seejärel läks ta koos lapse isa ja ema ning kolme jüngriga tuppa, kus tüdrukuke lamas.
41 Vzal ji za ruku a řekl: „Děvčátko, přikazuji ti, vstaň!“
Tüdruku kätt võttes ütles ta: „Talita kuum“, mis tähendab: „Tüdruk, tõuse üles!“
42 Dvanáctiletá dívka vstala a chodila. Přítomní oněměli úžasem.
Tüdruk, kes oli kaheteistkümneaastane, tõusis kohe üles ja hakkas kõndima. Nad olid juhtunust täielikus jahmatuses.
43 Ježíš jim důrazně nařídil, aby nikomu nevypravovali, co se stalo. „Dejte jí najíst, “připomněl rodičům.
Jeesus keelas neid karmilt, et nad ei räägiks sellest kellelegi, ning käskis tüdrukukesele midagi süüa anda.
