Marek 3
1 Když opět přišel Ježíš do synagogy, spatřil tam člověka, který měl bezvládnou ruku. Protože byla právě sobota,
І ввійшов ізнов у школу; й був там чоловік, що мав суху руку.
2 Ježíšovi nepřátelé napjatě sledovali, co učiní. Jestliže ho uzdraví, bude to vítaná příležitost, jak jej obžalovat z rušení předepsaného svátečního klidu.
І назирали Його, чи сцїлить його в суботу, щоб обвинуватити Його.
3 A opravdu, Ježíš vyzval postiženého, aby předstoupil před celé shromáždění,
І рече до сухорукого чоловіка: Стань посередині.
4 a pak položil ostatním otázku: „Co se smí v sobotu? Mohou se konat dobré skutky, nebo se má páchat zlo? Je možné zachránit život, nebo jej zničit?“Na tyto otázky se nikdo neodvážil odpovědět.
І рече до них: Чи годить ся в суботу добро робити, чи зло робити? життє спасати, чи погубляти? Вони ж мовчали.
5 Jejich mlčení Ježíše naplnilo spravedlivým hněvem, jejich lhostejnost k lidskému utrpení ho roztrpčila. Přeměřil si je přísným pohledem a potom se obrátil k postiženému. „Natáhni tu ruku!“řekl mu. On to učinil, a ejhle – ruka byla zdravá.
І, позирнувши на них кругом гнівно, жалкуючи над скаменїлостю сердець їх, рехе чоловікові: Простягни руку твою. І простяг, і стала рука його здорова, як і друга.
6 Farizejové opustili synagogu a šli se domlouvat s přívrženci krále Heroda na tom, jak Ježíše odstranit.
І вийшовши Фарисеї, зараз з Iродиянами зробили раду на Него, як Його погубити.
7 Ježíš se opět se svými učedníky uchýlil k jezeru. Znovu jej následovaly zástupy lidí z celé Galileje, Judska,
Ісус же відійшов з учениками своїми до моря; а великий натовп із Галилеї йшов за Ним, і з Юдеї,
8 Jeruzaléma, Idumeje a Zajordání, ba dokonce přišli i lidé z okolních pohanských měst Týru a Sidónu. Široko daleko se roznesly zprávy o jeho zázracích a velmi mnoho lidí se o nich chtělo přesvědčit na vlastní oči.
і з Єрусалиму, й з Ідумеї, і зза Йордану; й ті, що кругом Тира та Сидона, натовп великий, прочувши, скільки Він робив, поприходили до Него.
9 Ježíš požádal své učedníky, aby pro něj měli připravenu loďku, na kterou by se mohl uchýlit, kdyby ho dav příliš tísnil.
І сказав Він ученикам своїм наготовити Йому човна задля народу щоб не тиснулись до Него.
10 Mnoho nemocných už totiž uzdravil a další se k němu přímo vrhali, jen aby se ho mohli dotknout.
Многих бо сцїлив, так що видались на Него, щоб приторкнутись до Него, хто з них мав недуги.
11 A když ho spatřili ti, kdo byli posedlí démonem, padali před ním na zem a křičeli: „Ty jsi Boží Syn!“
А духи нечисті, як бачили Його то падали ниць перед Ним, і кричали, говорячи: Ти єси Син Божий.
12 On je však rázně umlčoval, protože nestál o jejich svědectví.
І остро грозив їм, щоб Його не виявляли.
13 Potom k sobě zavolal ty, které si vybral pro zvláštní svědecké poslání, a vystoupil s nimi na horu.
І вийшов Він на гору, й покликав, кого схотів сам, і поприходили до Него.
14 Z nich pak ustanovil dvanáct, kteří ho měli všude doprovázet a které bude posílat samostatně kázat
І настановив дванайцятьох, щоб були з Ним, і щоб посилати їх проповідувати,
15 a uzdravovat.
і щоб мали силу сцїляти недуги, й виганяти біси.
16 Byli to: Šimon, kterému přidal jméno Petr,
І дав Симонові імя Петр;
17 Jakub a Jan – synové Zebedeovi, kterým někdy říkával „synové hromu“,
та Якова Зеведеєвого, та Йоана, брата Якового, й дав їм імена Воанер-гес, що єсть: Сини громові;
18 Ondřej, Filip, Bartoloměj, Matouš, Tomáš, Jakub Alfeův, Tadeáš, Šimon Kenaanský a
та Андрея, та Филипа, та Вартоломея, та Маттея, та Тому, та Якова Алфєєвого, та Тадея, та Симона Хананця,
19 Jidáš Iškariotský, který ho později zradil.
та Юду Іскариодького, що зрадив Його.
20 Když se Ježíš vrátil domů, lidé se k němu začali znovu scházet a brzy jich bylo tolik, že se ani neměl kde najíst.
Входять вони в господу, і знов сходить ся народ, так що не могли анї хлїба з'їсти.
21 Jeho příbuzní uslyšeli, co se děje, a tak se vypravili za ním, aby ho přinutili k návratu domů; domnívali se, že ztratil zdravý rozum.
І прочувши свояки Його, вийшли взяти Його; казали бо, що Він не при собі.
22 Židovští náboženští učitelé, kteří přišli z Jeruzaléma, dokonce tvrdili, že Ježíš je posedlý Belzebubem, králem všech démonů. Jen proto prý ho ďáblové poslouchají, když je vyhání.
А письменники, поприходивши з Єрусалиму, казали, що Вельзевула має, і що бісовським князем виганяє біси.
23 Ježíš je pozval k sobě a vyvracel tyto pomluvy. Aby mu všichni rozuměli, použil příklad: „Jak může satan vyhnat satana?
І, покликавши їх, говорив до них приповістями: Як може сатана сатану виганяти?
24 Království, které je vnitřně rozdělené, se musí zhroutit.
І коли царство проти себе роздїлить ся, не може стояти царство те.
25 Také rodina, kde je svár a nejednota, se nakonec rozpadne.
І коли господа проти себе роздїлить ся, не може стояти господа тая.
26 A jestliže satan bojuje sám proti sobě, jak může něco dokázat? Nutně musí přijít jeho konec.
І коли сатана устав проти себе, й розділив ся, не може стояти, а копець йому.
27 Chce-li někdo vniknout do domu siláka a zmocnit se jeho věcí, musí ho nejprve spoutat. Tak i démony může vyhánět jen ten, kdo přemohl satana.
Не може нїхто надоби сильного, ввійшовши в господу його, пожакувати, як перше сильного не звяже; аж тодї господу його пограбить.
28 Ujišťuji vás o jednom: všechno může být lidem odpuštěno, i když se v nevědomosti Bohu rouhají a hrubě ho urážejí slovy i skutky.
Істино глаголю вам: Що всї гріхи відпустять ся синам чоловічим, і хули, якими б вони нї хулили;
30 To jim Ježíš řekl proto, že jeho činy úmyslně připisovali satanově moci, místo aby přiznali, že uzdravuje mocí Ducha svatého.
бо казали: Духа нечистого має.
31 Tehdy přišli k přeplněnému stavení, kde Ježíš učil, také jeho bratři s matkou a vzkázali mu, že s ním potřebují mluvit.
Приходять тодї брати й мати його, й стоячи на дворі, послали до Него, кличучи Його.
32 Sedělo kolem něj plno lidí, když mu kdosi oznámil: „Tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě.“
І сидїв народ круг Него; кажуть же Йому: Ось мати Твоя і брати Твої на дворі шукають Тебе.
33 Ježíš věděl, s jakým záměrem rodina přichází, a proto řekl: „Kdo je má matka? A kdo jsou moji bratři?“
І, озвавшись до них, рече: Хто се мати моя, або брати мої?
34 Rozhlédl se po těch, kteří mu dychtivě naslouchali, a řekl: „Hle, tady je má matka a tady jsou moji bratři.
І, позирнувши кругом по тих, що сидїли коло Него, рече: Оце мати моя, і брати мої!
35 Každý, kdo jedná podle Boží vůle, je můj bratr, moje sestra i moje matka.“
Хто бо чинити ме волю Божу, той брат менї, й сестра моя, і мати.
