Lukáš 19
1 Potom Ježíš vešel do Jericha.
Et ingressus perambulabat Iericho.
2 Žil tam vrchní výběrčí daní Zacheus, velký boháč.
Et ecce vir nomine Zachaeus: et hic princeps erat publicanorum, et ipse dives:
3 Chtěl za každou cenu vidět Ježíše, ale protože sám byl malé postavy a okolo Ježíše se tísnily davy lidí,
et quaerebat videre Iesum, quis esset: et non poterat prae turba, quia statura pusillus erat.
4 předběhl průvod a vylezl na strom; odtamtud ho vyhlížel.
Et praecurrens ascendit in arborem sycomorum ut videret eum: quia inde erat transiturus.
5 Když Ježíš došel až k tomu místu, podíval se vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, chci dnes být tvým hostem.“
Et cum venisset ad locum, suspiciens Iesus vidit illum, et dixit ad eum: Zachaee festinans descende: quia hodie in domo tua oportet me manere.
6 Zacheus slezl, jak nejrychleji uměl a plný radosti si odváděl Ježíše domů.
Et festinans descendit, et excepit illum gaudens.
7 Lidé se posmívali: „Jde na návštěvu k takovému hříšníkovi!“
Et cum viderent omnes, murmurabant, dicentes quod ad hominem peccatorem divertisset.
8 Tu se Zacheus zastavil a obrátil na Ježíše: „Pane, polovinu svého majetku rozdám chudým a koho jsem okradl, tomu to čtyřnásobně vynahradím.“
Stans autem Zachaeus, dixit ad Iesum: Ecce dimidium bonorum meorum, Domine, do pauperibus: et si quid aliquem defraudavi, reddo quadruplum.
9 Nato Ježíš řekl: „Dnes se pro tohoto muže a jeho rodinu všechno mění. Teď plným právem patří k Božímu lidu.
Ait Iesus ad eum: Quia hodie salus domui huic facta est: eo quod et ipse filius sit Abrahae.
10 Přišel jsem hledat a zachránit právě ty ztracené.“
Venit enim Filius hominis quaerere, et salvum facere quod perierat.
11 Tyto události a to, že měl Ježíš namířeno do Jeruzaléma, vedlo lidi k domněnce, že se nyní ujme své vlády.
Haec illis audientibus adiiciens, dixit parabolam, eo quod esset prope Ierusalem: et quia existimarent quod confestim regnum Dei manifestaretur.
12 Jak to doopravdy bude, jim Ježíš naznačil následujícím vyprávěním: „Jeden vznešený muž odešel daleko za hranice své vlasti, aby se tam dal korunovat a vrátil se zpět jako král.
Dixit ergo: Homo quidam nobilis abiit in regionem longinquam accipere sibi regnum, et reverti.
13 Předtím si však zavolal svých deset úředníků, dal každému z nich určitý obnos a řekl: ‚Nenechte je ležet ladem a snažte se jimi něco získat.‘
Vocatis autem decem servis suis, dedit eis decem mnas, et ait ad illos: Negotiamini dum venio.
14 Někteří občané ho však nenáviděli, a proto žádali: ‚Nechceme, aby byl naším králem.‘
Cives autem eius oderant eum: et miserunt legationem post illum, dicentes: Nolumus hunc regnare super nos.
15 Vladař se však přesto vrátil s královskou hodností. Ihned si dal předvolat úředníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, jak hospodařili.
Et factum est ut rediret accepto regno: et iussit vocari servos, quibus dedit pecuniam, ut sciret quantum quisque negotiatus esset.
16 Přišel první a řekl: ‚Pane, získal jsem desetkrát tolik, než jsi mi svěřil.‘
Venit autem primus dicens: Domine, mna tua decem mnas acquisivit.
17 Král ho pochválil: ‚Výborně, jsi dobrý hospodář. Nešlo o mnoho a obstál jsi. Svěřuji ti proto vládu nad deseti městy.‘
Et ait illi: Euge bone serve, quia in modico fuisti fidelis, eris potestatem habens super decem civitates.
18 Přišel druhý úředník, aby vykázal zisk: ‚Pane, mám pro tebe pětkrát tolik, než jsi mi svěřil.‘
Et alter venit, dicens: Domine, mna tua fecit quinque mnas.
19 I toho král pochválil a svěřil mu správu nad pěti městy.
Et huic ait: Et tu esto super quinque civitates.
20 Pak přišel další a řekl: ‚Pane, vím, že jsi přísný,
Et alter venit, dicens: Domine, ecce mna tua, quam habui repositam in sudario:
21 a tak jsem se bál o tvůj majetek. Dobře jsem ho ukryl a tady ti ho vracím nedotčený.‘
timui enim te, quia homo austerus es: tollis quod non posuisti, et metis quod non seminasti.
22 Král mu řekl: ‚Tvá vlastní slova tě soudí, lenochu. Věděl jsi, co jsem nařídil, a nesplnil jsi to.
Dicit ei: De ore tuo te iudico serve nequam. sciebas quod ego homo austerus sum, tollens quod non posui, et metens quod non seminavi:
23 Proč jsi moje peníze alespoň neuložil na úrok?‘
quare non dedisti pecuniam meam ad mensam, ut ego veniens cum usuris utique exegissem illam?
24 Pak řekl okolostojícím: ‚Vezměte ty peníze od něho a dejte je tomu, kdo získal desetinásobek.‘
Et astantibus, dixit: Auferte ab illo mnam, et date illi, qui decem mnas habet.
25 Namítali: ‚Pane, vždyť ten už má dost.‘
Et dixerunt ei: Domine, habet decem mnas.
26 Král odpověděl: ‚Každému, kdo se osvědčí, bude ještě přidáno, ale ten, kdo se neosvědčí, přijde o všechno.
Dico autem vobis, quia omni habenti dabitur, et abundabit: ab eo autem, qui non habet, et quod habet auferetur ab eo.
27 A mé nepřátele, kteří mne nechtěli za panovníka, popravte!‘“
Verumtamen inimicos meos illos, qui noluerunt me regnare super se, adducite huc: et interficite ante me.
28 Když skončil svoje vypravování, pokračoval v cestě do Jeruzaléma.
Et his dictis, praecedebat ascendens Ierosolymam.
29 V blízkosti dvora Betfage u Betanie pod Olivovou horou vyzval dva své učedníky: „Jděte naproti do městečka. Najdete tam uvázané oslátko, na kterém dosud nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte.
Et factum est, cum appropinquasset ad Bethphage, et Bethaniam ad montem, qui vocatur Oliveti, misit duos discipulos suos,
dicens: Ite in castellum, quod contra vos est: in quod introeuntes, invenietis pullum asinae alligatum, cui nemo umquam hominum sedit: solvite illum, et adducite.
31 Kdyby se vás někdo ptal, proč to děláte, řekněte: ‚Pán ho potřebuje.‘“
Et si quis vos interrogaverit: Quare solvitis? sic dicetis ei: Quia Dominus operam eius desiderat.
32 Ti dva šli a nalezli všechno tak, jak Ježíš řekl.
Abierunt autem qui missi erant: et invenerunt, sicut dixit illis, stantem pullum.
33 Když oslátko odvazovali, přišli majitelé a ptali se, proč to dělají.
Solventibus autem illis pullum, dixerunt domini eius ad illos: Quid solvitis pullum?
34 Odpověděli: „Pán ho potřebuje.“
At illi dixerunt: Quia Dominus eum necessarium habet.
35 Přivedli oslíka, pokryli mu hřbet svými plášti a posadili na něj Ježíše.
Et duxerunt illum ad Iesum. Et iacentes vestimenta sua supra pullum, imposuerunt Iesum.
36 Ostatní lidé stlali dokonce své pláště na cestu, kudy jel.
Eunte autem illo, substernebant vestimenta sua in via.
37 Když začali sestupovat z Olivové hory, zmocnilo se zástupu nadšení; děkovali Bohu za všechny divy, které na vlastní oči viděli.
Et cum appropinquaret iam ad descensum Montis oliveti, coeperunt omnes turbae descendentium gaudentes laudare Deum voce magna super omnibus, quas viderant, virtutibus,
38 Provolávali: „Sláva králi, Bůh ho posílá! Nebe je smířeno, sláva!“
dicentes: Benedictus, qui venit rex in nomine Domini, pax in caelo, et gloria in excelsis.
39 Byli tam také někteří farizejové a ti mu domlouvali: „Pokárej své učedníky, aby se takhle nerouhali.“
Et quidam Pharisaeorum de turbis, dixerunt ad illum: Magister, increpa discipulos tuos.
40 Ježíš odpověděl: „Jestliže oni zmlknou, bude volat kamení.“
Quibus ipse ait: Dico vobis, quia si hi tacuerint, lapides clamabunt.
41 Když se před Ježíšem otevřel pohled na Jeruzalém, vstoupily mu slzy do očí a plný smutku
Et ut appropinquavit, videns civitatem flevit super illam, dicens:
42 řekl: „Město, kéž bys alespoň dnes pochopilo, co ti může přinést pokoj. Ty však nic nechápeš,
Quia si cognovisses et tu, et quidem in hac die tua, quae ad pacem tibi, nunc autem abscondita sunt ab oculis tuis.
43 a tak přijde den, kdy tě obklíčí nepřátelé a oblehnou tě.
Quia venient dies in te: et circumdabunt te inimici tui vallo, et circumdabunt te: et coangustabunt te undique:
44 Nakonec tě srovnají se zemí a tvé syny pobijí, protože jsi nerozeznalo čas, kdy k tobě přichází Bůh.“
et ad terram prosternent te, et filios tuos, qui in te sunt, et non relinquent in te lapidem super lapidem: eo quod non cognoveris tempus visitationis tuae.
45 V Jeruzalémě vešel do chrámu a hned za branou narazil na ty, kdo tam prodávali. Začal je vyhánět
Et ingressus in templum, coepit eiicere vendentes in illo, et ementes,
46 se slovy: „Je psáno, že tento chrám je svaté místo pro modlitby, a vy jste z něho udělali tržiště.“
dicens illis: Scriptum est: Quia domus mea domus orationis est. Vos autem fecistis illam speluncam latronum.
47 Po několik dní se Ježíš vracel do chrámu a učil tam. Velekněží a vykladači zákona se ho chtěli za podpory předních občanů Jeruzaléma zmocnit a připravit ho o život,
Et erat docens quotidie in templo. Principes autem sacerdotum, et Scribae, et Princeps plebis quaerebant illum perdere:
48 ale nevěděli, jak to udělat, protože lid ho miloval a rád mu naslouchal.
et non inveniebant quid facerent illi. Omnis enim populus suspensus erat, audiens illum.
