Lukáš 17
1 Ježíš řekl svým učedníkům: „Vždycky se setkáte s někým, kdo svádí ke zlému, ale běda tomu, kdo to dělá.
Le hoe re amo mpiama’eo: Tsi-mahay tsy ho avy avao ty mampitsikapy fa hankàñe ami’ty ‘ndaty namalañe aze!
2 Pro takového by bylo lépe, kdyby mu uvázali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl ke zlému jednoho z těch nejposlednějších.
Hamake te anampezam-bato fandisanañe ty fititia’e vaho ajoroboñe an-driak’ ao, ta t’ie hanirìka ty raik’ amo kedekede retoa.
3 Buďte na to opatrní! Jestliže se proti tobě někdo proviní, domluv mu, a když toho bude litovat, odpusť mu.
Mitaòa! Ie anaña’o hakeo ty rahalahi’o, endaho, le iheveo t’ie misoloho.
4 A i kdyby tě prosil o odpuštění sedmkrát za den a upřímně litoval svých činů, vždy mu znovu odpusť.“
Ie mandilatse ama’o im-pito ami’ty andro raike, fe mibalike impito hihalaly ama’o manao ty hoe: Misoloho iraho. Le iheveo.
5 Učedníci prosili Ježíše: „Dej nám mocnou víru!“
Le hoe ty asa’ o Firaheñeo amy Talè: Tompeo o fatokisa’aio.
6 On odpověděl: „Kdybyste měli víru aspoň jako zrnko hořčice a řekli tomuto stromu: ‚Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře, ‘stalo by se to.
Tinoi’ i Talè ty hoe: Ndra te kede manahake ty voam-baro ty fatokisa’ areo le ho saontsie’ areo o lamonty eroañeo ty hoe: Miromata le miketsà an-driak’ añe, le hanoe’e.
7 A ještě něco: Když se nějaký otrok vrátí po celodenní práci na poli, není zbaven domácích povinností. Nebo jste snad slyšeli, že by si sedl ke stolu a že by ho pán obsluhoval
Ia ama’areo, te amam-pitoroñe miava ndra miarak’ añondry, ie mimpoly boak’ an-tetek’ añe ro hanoa’e ty hoe: Mb’etoa, miambesara, mikamà?
Te mone, inao ty hanoa’o: Halankaño o hanekoo, midiaña, le atrao iraho ampara’ te nihinañe naho ninoñe; izay irehe vaho hihinañe naho hinoñe.
9 a děkoval mu za vyplněný úkol?
Handriañe’e hao i mpitoroñe nanao i nandilia’eiy?
10 Podobně je to i s vámi. Když uděláte všechno, co vám Bůh ukládá, řekněte: ‚Jsme jen služebníci, vykonali jsme pouze svou povinnost.‘“
Aa inahareo ka, ie fa nañeneke ze hene nandiliañe, anò ty hoe: Mpitoroñe tsy jefa’e zahay, ty nandiliañ’ anay avao ty nanoe’ay.
11 Na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš pomezím Samařska a Galileje.
Ie nionjoñe mb’e Ierosaleme mb’eo, le nioza añ’efe-tane’ i Samaria naho i Galilia naho
12 U jedné vesnice se s ním potkalo deset malomocných. Zastavili se opodál
nizilik’ an-drova ao vaho nifanalaka’ ty angamae folo lahy, nijohañe ey
13 a volali: „Ježíši, Pane, slituj se nad námi.“
nampipozake ty hoe: Ry Iesoà, Tale, ferenaiño zahay.
14 Podíval se na ně a řekl: „Jděte a ukažte se kněžím, ať vám potvrdí, že jste zdrávi.“Poslechli a cestou byli své nemoci zbaveni.
Nivazoho’e le nanoa’e ty hoe: Akia, miboaha amo mpisoroñeo. Aa ie mbe nihitrike mb’eo le nijangañe.
15 Jeden z nich, když zjistil, že je zdráv, vrátil se a hlasitě chválil Boha.
Aa naho nirendre’ ty raik’ ama’e t’ie nalio le nibalike nampipoñake renge aman’ Añahare,
16 Padl Ježíšovi k nohám a z celého srdce mu děkoval. Ten muž byl Samařan.
naho nihohoke, laharañ’ am-pandia, nañandriañe; nte-Samaria indatiy.
17 Ježíš se ho zeptal: „Nebylo vás uzdraveno deset? Kde je devět ostatních?
Le hoe ty ontane’ Iesoà: Tsy songa nilioveñe hao i folo lahy rey? Aia ty sive?
18 Proč se také nevrátili, aby Bohu poděkovali jako tento cizinec?“
Tsy nahatendreke raike hao ty hibalike handrenge an’ Andrianañahare naho tsy ty ambahiny toy?
19 A tomu muži řekl: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“
Le hoe re tama’e: Mitroara, mañaveloa, fa nahajangañe azo o fatokisa’oo.
20 Farizejové se Ježíše ptali, kdy přijde Boží království. Odpověděl jim: „Boží království nenajdete na určitém místě,
Teo te, nañontane aze o Fariseoo ty hitotsaha’ i Fifehean’ Añaharey; le hoe ty natoi’e: Tsy tendre-biribiry ty hivotraha’ i Fifehean’ Añaharey;
21 abyste mohli říci: Je tady nebo tam. Ono už je mezi vámi.“
tsy eo ty hanao ty hoe: Indroke ie! ndra, Intiañe! Fa toe ama’areo ao i Fifehean’ Añaharey.
22 Svým učedníkům řekl: „Přijde doba, kdy si budete toužebně přát, abych se vrátil a viditelně se ujal vlády. Ale ještě to nebude tak hned.
Le hoe re amo mpiama’eo: Ho tondroke ty andro hisalalà’ areo hahaisake ty raik’ amo andro’ i Ana’ ondatiio, fe tsy hahaoniñe.
23 Nedejte se mýlit, když vám budou říkat: ‚Kristus je tamhle‘nebo ‚je tady!‘Nechoďte nikam a nikoho takového nenásledujte.
Hoe ty hanoe’ iareo. Indrok’ ie! ndra Intiañe! ko mandeha, ko mañorike iareo.
24 Jako když oslňující blesk protne oblohu a je dobře viditelný z mnoha míst země, tak náhlý a zřetelný bude můj návrat.
Ho hambañe ami’ty helatse mitsopelatse añ’ila’ i likerañey naho mireandreañe pak’ añ’ ilan-dikerañe eñe ka i Ana’ ondatiy amy andro’ey.
25 Napřed však musím mnoho vytrpět a tato nevěřící generace mne zavrhne.
F’ie tsi-mahay tsy holàñeñe raha maro hey vaho ho tsambolitio’ ty tariratse toy.
26 V den, kdy znovu přijdu, bude to s lidmi stejné jako za dnů Noeho.
Hambañe ami’ty andro’ i Noe ty ho oniñe añ’andro’ i Ana’ondatiy:
27 I tehdy se lidé zajímali jen o jídlo, pití a sex až do chvíle, kdy přišla potopa a všechny zahubila. Jen Noe se svou rodinou se zachránil v korábu.
nikama iereo, ninoñe iereo, nañenga valy iereo, le natolotse ho engaeñe iereo pak’ amy andro niziliha’ i Noe am-po’ i samboiy; tojeha amy zao i haempoempoañe nañopo iareo iabiy.
28 Stejně tomu bylo s Lotem. Obyvatelé Sodomy jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli i stavěli
Hanahake tañandro’ i Lota ka: nikama iereo, ninoñe iereo, nivily naho nandetake iereo, nitongy iereo, nañoreñe iereo;
29 až do dne, kdy Bůh Lota vyvedl z města. Tehdy nastala zkáza a celá Sodoma zahynula v ohni.
fe tamy andro niavota’ i Lota i Sodoma, le nidoindoiñ’ afo aman-tsolifara boak’ andindìñe añe, nampangotomomoke iareo iaby.
30 Tak překvapivý a zřejmý bude i můj příchod.
Ho hambañe amy zay ty andro hisodeha’ i Ana’ondatiy.
31 Ať v té chvíli budete kdekoliv, nevracejte se už pro nic domů.
Amy andro zay, asoao tsy hizotso hangalake ty vara’e añ’anjomba ao ty an-tafo’e ey; izay ka ty an-tetek’ao, Ee te tsy himpolia’e ze raha ao.
32 Vzpomeňte si na Lotovu ženu. Jediné ohlédnutí po Sodomě ji stálo život.
Tiahio ty vali’ i Lota,
33 Kdo lpí jenom na svém pozemském životě, ztratí všechno, ale kdo ho odevzdá Bohu, bude zachráněn.
Ndra iaia mipay handromba-piay ro hamoe aze; fe ndra iaia hamoe-piaiñe ro handrombak’ aze.
34 Říkám vám: V tu noc budou dva na jednom lůžku, jednoho vezmu k sobě, druhý bude zanechán.
Itaroñako te, Roe ty hitrao-tihy amy haleñey le ho rambeseñe ty raike naho hadoke ty ila’e.
35 Dvě ženy budou spolu pracovat v kuchyni, jedna bude zachráněna, druhá zanechána.
Hitrao-pandisañe ty roe: ho rambeseñe ty raike naho hapoke ty ila’e.
36 Dva muži budou spolu dělat na jednom poli, jeden bude zachráněn, druhý zanechán.“
37 Učedníci se ho zeptali: „Kde se to všechno stane?“Odpověděl jim: „Tak jako supi bezpečně najdou každé mrtvé tělo, tak také nikdo na žádném místě neunikne Božímu soudu.“
Le natoi’ iareo ty hoe: Aia, Rañandria? Le hoe ty natoi’e: Ami’ty fate ey ty ivoria’ o koàkeo.
