Lukáš 16
1 Ježíš vyprávěl svým učedníkům: „Jeden boháč měl správce a ten byl obviněn ze zpronevěry.
And he said also unto his disciples, There was a certain rich man, which had a steward; and the same was accused unto him that he had wasted his goods.
2 Pán si ho dal zavolat a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Předlož mi všechny účty, a jestli jsi mě podváděl, dám ti výpověď.‘
And he called him, and said unto him, How is it that I hear this of thee? give an account of thy stewardship; for thou mayest be no longer steward.
3 Správce přemýšlel: ‚Co teď? Krumpáčem se neuživím, žebrat se stydím.
Then the steward said within himself, What shall I do? for my lord taketh away from me the stewardship: I cannot dig; to beg I am ashamed.
4 Mám nápad, jak si získat přátele; snad mi pak nabídnou slušné místo, až budu propuštěn!‘
I am resolved what to do, that, when I am put out of the stewardship, they may receive me into their houses.
5 Dal si zavolat dva dlužníky svého pána, ale s každým mluvil zvlášť. Zeptal se prvního: ‚Kolik jsi dlužen mému pánovi?‘Muž odpověděl: ‚Sto džbánů olivového oleje.‘
So he called every one of his lord’s debtors [unto him], and said unto the first, How much owest thou unto my lord?
6 Správce řekl: ‚Tady máš svůj dlužní úpis, sedni si a napiš nový na padesát.‘
And he said, An hundred measures of oil. And he said unto him, Take thy bill, and sit down quickly, and write fifty.
7 Zeptal se pak toho druhého: ‚Co dlužíš mému pánovi?‘On odpověděl: ‚Sto pytlů pšenice.‘I řekl mu správce: ‚Vezmi si dlužní úpis a napiš jiný na osmdesát.‘
Then said he to another, And how much owest thou? And he said, An hundred measures of wheat. And he said unto him, Take thy bill, and write fourscore.
8 Pán nakonec vychytralého správce pochválil, že si uměl v nouzi poradit. Nutno přiznat, že lidé, kterým jde o hmotný zisk, bývají ve svých záležitostech prozíravější než věřící, (aiōn g165)
And the lord commended the unjust steward, because he had done wisely: for the children of this world are in their generation wiser than the children of light. (aiōn g165)
9 když jde o zajištění věčného života. Říkám vám: Na penězích lpí hodně špíny a jednou úplně ztratí hodnotu. Jestliže však jimi někomu pomůžete, proměníte je na lásku, se kterou se sejdete na věčnosti.“ (aiōnios g166)
And I say unto you, Make to yourselves friends of the mammon of unrighteousness; that, when ye fail, they may receive you into everlasting habitations. (aiōnios g166)
10 Ježíš pokračoval: „Kdo je spolehlivý v drobnostech, je spolehlivý i v podstatných věcech. A ten, kdo je nečestný v maličkostech, selhává i ve věcech závažných.
He that is faithful in that which is least is faithful also in much: and he that is unjust in the least is unjust also in much.
11 Jste-li nepoctiví v záležitostech tohoto života, kdo může důvěřovat vaší víře v Boha? Neumíte-li správně zacházet s mizernými penězi, jak vám může Bůh svěřit věčné bohatství?
If therefore ye have not been faithful in the unrighteous mammon, who will commit to your trust the true [riches]?
And if ye have not been faithful in that which is another man’s, who shall give you that which is your own?
13 Žádný nemůže sloužit dvěma pánům. Vždycky bude jednoho nenávidět a druhého milovat. Jednomu dá přednost a druhým bude pohrdat. Nemůžete tedy sloužit Bohu a zároveň otročit majetku.“
No servant can serve two masters: for either he will hate the one, and love the other; or else he will hold to the one, and despise the other. Ye cannot serve God and mammon.
14 Slyšeli to farizejové, kteří byli chtiví peněz a vysmáli se mu.
And the Pharisees also, who were covetous, heard all these things: and they derided him.
15 On jim však řekl: „Chcete dělat dobrý dojem na lidi svou zbožností, ale Bůh do vás vidí. Vnějším úspěchem, kterému se obdivují lidé, Bůh pohrdá.
And he said unto them, Ye are they which justify yourselves before men; but God knoweth your hearts: for that which is highly esteemed among men is abomination in the sight of God.
16 Období zákona a proroků skončilo Janem Křtitelem. Teď slyšíte radostnou zprávu, že přišlo Boží království a kdekdo si dělá nárok na vstup do něho.
The law and the prophets [were] until John: since that time the kingdom of God is preached, and every man presseth into it.
17 Ale nepleťte se, spíše pomine nebe a země, než by jediný z požadavků Božího zákona ztratil svou platnost.
And it is easier for heaven and earth to pass, than one tittle of the law to fail.
18 Například, kdo se rozvádí se svou ženou a bere si jinou, proviňuje se proti přikázání ‚nezcizoložíš‘; a kdo se žení s rozvedenou, také cizoloží.
Whosoever putteth away his wife, and marrieth another, committeth adultery: and whosoever marrieth her that is put away from [her] husband committeth adultery.
19 Byl jednou jeden bohatý muž, který se nákladně oblékal a každý den u něj bylo veselo a bohatě prostřeno.
There was a certain rich man, which was clothed in purple and fine linen, and fared sumptuously every day:
20 U vrat jeho domu sedával žebrák Lazar. Jeho tělo bylo samý vřed.
And there was a certain beggar named Lazarus, which was laid at his gate, full of sores,
21 Aby utišil hlad, čekával na zbytky ze stolu toho boháče. Psi přibíhali a olizovali mu rány.
And desiring to be fed with the crumbs which fell from the rich man’s table: moreover the dogs came and licked his sores.
22 Lazar zemřel a andělé ho přenesli k Abrahamovi. Krátce nato zemřel i boháč a pohřbili ho.
And it came to pass, that the beggar died, and was carried by the angels into Abraham’s bosom: the rich man also died, and was buried;
And in hell he lift up his eyes, being in torments, and seeth Abraham afar off, and Lazarus in his bosom. (Hadēs g86)
24 a prosil: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať namočí alespoň špičku prstu ve vodě a svlaží mi rty, hrozně tu v tom žáru trpím.‘
And he cried and said, Father Abraham, have mercy on me, and send Lazarus, that he may dip the tip of his finger in water, and cool my tongue; for I am tormented in this flame.
25 Abraham však řekl: ‚Vzpomeň si, jak se ti vedlo na zemi. Tobě se vždycky dařilo dobře, ale na Lazara zbylo jen to nejhorší. Nyní se má dobře on, a ty trpíš.
But Abraham said, Son, remember that thou in thy lifetime receivedst thy good things, and likewise Lazarus evil things: but now he is comforted, and thou art tormented.
26 Kromě toho je mezi námi taková propast, že ji nikdo nemůže překonat, i kdyby se snažil.‘
And beside all this, between us and you there is a great gulf fixed: so that they which would pass from hence to you cannot; neither can they pass to us, that [would come] from thence.
27 Boháč se ještě přimlouval: ‚Otče Abrahame, pošli ho tedy do mého rodného domu.
Then he said, I pray thee therefore, father, that thou wouldest send him to my father’s house:
28 Mám pět bratrů, ať je někdo varuje, aby nedopadli jako já.‘
For I have five brethren; that he may testify unto them, lest they also come into this place of torment.
29 Abraham odpověděl: ‚Mají přece Bibli, ať se podle ní řídí.‘
Abraham saith unto him, They have Moses and the prophets; let them hear them.
30 Boháč však odporoval: ‚Kdepak, otče Abrahame, Písmo na ně nestačí, ale kdyby tak někdo vstal z mrtvých, to by na všechno hleděli jinak.‘
And he said, Nay, father Abraham: but if one went unto them from the dead, they will repent.
31 Abraham odpověděl: ‚Když nedají na Mojžíšův zákon a proroky, neuvěří nikomu, i kdyby vstal z mrtvých.‘“
And he said unto him, If they hear not Moses and the prophets, neither will they be persuaded, though one rose from the dead.
