< Jan 6 >

1 Ježíš se vydal na druhou stranu Galilejského jezera, jinak zvaného Tiberiadské.
After these things Jesus went over the sea of Galilee, which is the sea of Tiberias.
2 Lidé viděli, že mnohé uzdravil, a hrnuli se za ním v zástupech.
And a great multitude followed him, because they saw his miracles which he did on them that were diseased.
3 Ježíš vystoupil na jednu horu a tam se posadil se svými učedníky.
And Jesus went up into a mountain, and there he sat with his disciples.
4 Bylo krátce před velikonočními svátky
And the passover, a feast of the Jews, was near.
5 a Ježíš ze svého vyvýšeného místa viděl, že se mnoho poutníků připojuje k zástupu jeho posluchačů. Obrátil se na Filipa s otázkou: „Kde nakoupíme tolik chleba, aby se všichni ti lidé najedli?“
When Jesus then lifted up his eyes, and saw a great company come to him, he says to Philip, From where shall we buy bread, that these may eat?
6 (Ježíš chtěl tou otázkou vyzkoušet Filipovu víru; sám již věděl, jak tu situaci vyřeší.)
And this he said to prove him: for he himself knew what he would do.
7 Filip mu odpověděl: „Pane, i kdybychom měli chleba za deset tisíc, stále by to pro ně bylo málo, i kdyby každý jen ochutnal.“
Philip answered him, Two hundred pennyworth of bread is not sufficient for them, that every one of them may take a little.
8 Jeden z učedníků, Šimonův bratr Ondřej, Ježíše upozornil:
One of his disciples, Andrew, Simon Peter’s brother, says to him,
9 „Je tu jeden chlapec, který má s sebou pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale to je jako kapka do moře!“
There is a lad here, which has five barley loaves, and two small fishes: but what are they among so many?
10 „Zařiďte, ať se všichni lidé posadí, “přikázal Ježíš učedníkům. Rozsadili se tedy pohodlně po travnatém úbočí; jen mužů tam bylo asi pět tisíc.
And Jesus said, Make the men sit down. Now there was much grass in the place. So the men sat down, in number about five thousand.
11 Ježíš vzal těch pět chlebů, poděkoval za ně Bohu, rozlamoval je a učedníci je roznášeli sedícím. Stejně tak učinil i s rybami a každý dostal, kolik chtěl.
And Jesus took the loaves; and when he had given thanks, he distributed to the disciples, and the disciples to them that were set down; and likewise of the fishes as much as they would.
12 Když se všichni najedli, přikázal Ježíš učedníkům: „Seberte všechny zbytky, ať nic nepřijde nazmar.“
When they were filled, he said to his disciples, Gather up the fragments that remain, that nothing be lost.
13 Nasbírali dvanáct košů zbytků.
Therefore they gathered them together, and filled twelve baskets with the fragments of the five barley loaves, which remained over and above to them that had eaten.
14 Lidé si uvědomili, jak velký zázrak Ježíš udělal, a s úžasem říkali: „To je jistě ten prorok, na kterého už tak dlouho čekáme.“A chtěli ho provolat králem, třeba proti jeho vůli. Ježíš to však poznal, a proto se vrátil sám do hor.
Then those men, when they had seen the miracle that Jesus did, said, This is of a truth that prophet that should come into the world.
When Jesus therefore perceived that they would come and take him by force, to make him a king, he departed again into a mountain himself alone.
16 Když nastal večer, odešli učedníci dolů k jezeru.
And when even was now come, his disciples went down to the sea,
17 Tma houstla, Ježíš stále nepřicházel, a tak učedníci nasedli do člunu a plavili se do Kafarnaum.
And entered into a ship, and went over the sea toward Capernaum. And it was now dark, and Jesus was not come to them.
18 Začal vát prudký vítr a jezero se vzdulo silným vlnobitím.
And the sea arose by reason of a great wind that blew.
19 Když učedníci urazili pět šest kilometrů od břehu, uviděli Ježíše, jak k nim přichází po vodě. Protože ho hned nepoznali, zmocnil se jich strach.
So when they had rowed about five and twenty or thirty furlongs, they see Jesus walking on the sea, and drawing near to the ship: and they were afraid.
20 Ježíš je však uklidnil: „Nebojte se, to jsem já!“
But he says to them, It is I; be not afraid.
21 Tak ho pozvali s radostí k sobě do člunu a brzy byli u břehu.
Then they willingly received him into the ship: and immediately the ship was at the land where they went.
22 Zástupy na protějším břehu čekaly na Ježíše až do rána. Věděly totiž, že učedníci odpluli do Kafarnaum bez něho na jediném člunu, který měli.
The day following, when the people which stood on the other side of the sea saw that there was none other boat there, save that one into where his disciples were entered, and that Jesus went not with his disciples into the boat, but that his disciples were gone away alone;
23 K místu, kde Ježíš nasytil zástup, připlulo příštího dne několik člunů z Tiberiady.
(However, there came other boats from Tiberias near to the place where they did eat bread, after that the Lord had given thanks: )
24 Když lidé poznali, že se nedočkají ani Ježíše, ani učedníků, nasedli někteří do těch lodí, přeplavili se do Kafarnaum a tam Ježíše skutečně nalezli. Ptali se ho: „Mistře, jak jsi se sem dostal?“
When the people therefore saw that Jesus was not there, neither his disciples, they also took shipping, and came to Capernaum, seeking for Jesus.
And when they had found him on the other side of the sea, they said to him, Rabbi, when came you here?
26 Ježíš jim místo odpovědi řekl: „Stále ještě nechápete pravý smysl mých činů. Hledáte mne teď jen proto, že jsem vás včera nasytil.
Jesus answered them and said, Truly, truly, I say to you, You seek me, not because you saw the miracles, but because you did eat of the loaves, and were filled.
27 Proč se staráte pořád o tak pomíjivé věci, o jídlo a pití? Usilujte o duchovní pokrm, kterým byste rostli pro věčný život. Nabízím vám ho, protože mne k tomu pověřil Bůh, můj Otec.“ (aiōnios g166)
Labor not for the meat which perishes, but for that meat which endures to everlasting life, which the Son of man shall give to you: for him has God the Father sealed. (aiōnios g166)
28 „A co bychom měli dělat, abychom se Bohu líbili?“ptali se.
Then said they to him, What shall we do, that we might work the works of God?
29 „Bůh od vás žádá jenom jedno, “odpověděl. „Věřte v jeho Syna, kterého poslal!“
Jesus answered and said to them, This is the work of God, that you believe on him whom he has sent.
30 „Jak nám dokážeš, že jsi Bohem poslaný Mesiáš?“namítli někteří. „Ty jsi sice nasytil několika chleby zástup,
They said therefore to him, What sign show you then, that we may see, and believe you? what do you work?
31 ale Mojžíš dělal pro naše předky na poušti větší zázraky. Je přece o něm psáno: ‚Sytil je manou – chlebem z nebe.‘“
Our fathers did eat manna in the desert; as it is written, He gave them bread from heaven to eat.
32 „Ten chléb jim nedával Mojžíš, ale můj Otec, “řekl na to Ježíš. „On vám nabízí pravý chléb a tím i život věčný.“
Then Jesus said to them, Truly, truly, I say to you, Moses gave you not that bread from heaven; but my Father gives you the true bread from heaven.
For the bread of God is he which comes down from heaven, and gives life to the world.
34 „Pane, “prosili ho lidé, „dávej nám ten chléb pořád!“
Then said they to him, Lord, ever more give us this bread.
35 „Já jsem ten životodárný chléb. Kdo přijde ke mně, nebude už nikdy hladovět,
And Jesus said to them, I am the bread of life: he that comes to me shall never hunger; and he that believes on me shall never thirst.
36 a kdo ve mne uvěří, nebude nikdy žíznit, “odpověděl jim Ježíš a pokračoval: „Slyšeli jste má slova, viděli jste mé činy, a přece mi nevěříte.
But I said to you, That you also have seen me, and believe not.
37 Každý, koho mi Bůh dává, přichází ke mně a já ho neodmítám.
All that the Father gives me shall come to me; and him that comes to me I will in no wise cast out.
38 Přišel jsem z nebe ne proto, abych dělal, co chci, ale abych plnil vůli nebeského Otce.
For I came down from heaven, not to do my own will, but the will of him that sent me.
39 A ten si přeje, abych nikoho z těch, které mi svěřil, neztratil, ale vzkřísil je v den svého druhého příchodu k věčnému životu.
And this is the Father’s will which has sent me, that of all which he has given me I should lose nothing, but should raise it up again at the last day.
40 Boží vůle je, aby každý, kdo se rozhodne pro Syna a uvěří v něho, získal věčný život. Já ho vzkřísím v onen den.“ (aiōnios g166)
And this is the will of him that sent me, that every one which sees the Son, and believes on him, may have everlasting life: and I will raise him up at the last day. (aiōnios g166)
41 Židy pobouřilo, že se přirovnal ke chlebu přicházejícímu z nebe.
The Jews then murmured at him, because he said, I am the bread which came down from heaven.
42 „Je to přece Ježíš, Josefův syn! Dobře známe jeho rodiče. A to se nám odvažuje tvrdit, že pochází z nebe?“volali rozhořčeně.
And they said, Is not this Jesus, the son of Joseph, whose father and mother we know? how is it then that he says, I came down from heaven?
43 „Nevzpírejte se tomu, “řekl Ježíš.
Jesus therefore answered and said to them, Murmur not among yourselves.
44 „Sám Bůh mne poslal k vám a vás přivádí ke mně, abyste ve mne uvěřili a já vás vzkřísil k věčnému životu.
No man can come to me, except the Father which has sent me draw him: and I will raise him up at the last day.
45 Proroci přece předpověděli, že Bůh ke každému člověku promluví. Kdo dbá na tento Otcův hlas, přijde určitě ke mně.
It is written in the prophets, And they shall be all taught of God. Every man therefore that has heard, and has learned of the Father, comes to me.
46 To ovšem neznamená, že pozná o Bohu všechno – jenom já jsem Otce viděl a znám ho.
Not that any man has seen the Father, save he which is of God, he has seen the Father.
47 Znovu vám opakuji, že každý, kdo mi uvěří, získává věčný život. (aiōnios g166)
Truly, truly, I say to you, He that believes on me has everlasting life. (aiōnios g166)
48 Já jsem ten životodárný chléb.
I am that bread of life.
49 Vaši předkové jedli na poušti manu, a přesto zemřeli.
Your fathers did eat manna in the wilderness, and are dead.
50 Kdo však okusí skutečný nebeský chléb – a to jsem já, nezemře.
This is the bread which comes down from heaven, that a man may eat thereof, and not die.
51 Kdo se mnou sytí, bude věčně žít. Tím chlebem je mé tělo a já je obětuji, aby svět mohl žít.“ (aiōn g165)
I am the living bread which came down from heaven: if any man eat of this bread, he shall live for ever: and the bread that I will give is my flesh, which I will give for the life of the world. (aiōn g165)
52 To vyvolalo mezi posluchači nový rozruch: „Jak si to představuje, cožpak můžeme jíst jeho tělo?“
The Jews therefore strove among themselves, saying, How can this man give us his flesh to eat?
53 Na to jim Ježíš řekl: „Je to tak. Žádný z vás sám o sobě nebude žít věčně. Chcete-li mít věčný život, musíte se sytit mým tělem a krví.
Then Jesus said to them, Truly, truly, I say to you, Except you eat the flesh of the Son of man, and drink his blood, you have no life in you.
54 Jedině ten, kdo přijme moji oběť, bude žít na věky a já ho vzkřísím v poslední den. (aiōnios g166)
Whoever eats my flesh, and drinks my blood, has eternal life; and I will raise him up at the last day. (aiōnios g166)
55 Moje oběť je váš pravý duchovní pokrm a nápoj.
For my flesh is meat indeed, and my blood is drink indeed.
56 Kdo ji přijme, ten je se mnou nerozlučně spojen.
He that eats my flesh, and drinks my blood, dwells in me, and I in him.
57 Já mu budu zdrojem života, který vyvěrá z Otce.
As the living Father has sent me, and I live by the Father: so he that eats me, even he shall live by me.
58 Proto je moje oběť ten pravý nebeský chléb. Vaši předkové jedli manu, a přece zemřeli. Jestliže vy přijmete mne jako svůj chléb, budete žít věčně.“ (aiōn g165)
This is that bread which came down from heaven: not as your fathers did eat manna, and are dead: he that eats of this bread shall live for ever. (aiōn g165)
59 To Ježíš prohlásil v kafarnaumské synagoze.
These things said he in the synagogue, as he taught in Capernaum.
60 Mnozí z jeho dosavadních přívrženců teď říkali: „Co je to za nesmysly, to se nedá poslouchat!“
Many therefore of his disciples, when they had heard this, said, This is an hard saying; who can hear it?
61 Ježíš uslyšel, že se je ho posluchači rozhořčují, a zeptal se jich: „To je vám kamenem úrazu?
When Jesus knew in himself that his disciples murmured at it, he said to them, Does this offend you?
62 A co řeknete, až uvidíte, jak vystupuji tam, odkud jsem přišel?
What and if you shall see the Son of man ascend up where he was before?
63 Mluvil jsem o duchovních skutečnostech, ale vy chápete moje výroky hmotně. Váš rozum na to nestačí, jenom Duch vám pomůže, abyste pochopili a získali tak život.
It is the spirit that vivifies; the flesh profits nothing: the words that I speak to you, they are spirit, and they are life.
64 Ale někteří mi nevěříte.“Ježíš totiž hned poznal, kdo k němu přistupoval s nedůvěrou a kdo ho zradí.
But there are some of you that believe not. For Jesus knew from the beginning who they were that believed not, and who should betray him.
65 Pak dodal: „Proto jsem vám řekl, že vám ke mně může otevřít cestu jedině Bůh.“
And he said, Therefore said I to you, that no man can come to me, except it were given to him of my Father.
66 Tehdy Ježíše opustilo mnoho dosavadních přívrženců.
From that time many of his disciples went back, and walked no more with him.
67 Obrátil se tedy ke svým dvanácti nejbližším s otázkou: „Co vy, chcete mě také opustit?“
Then said Jesus to the twelve, Will you also go away?
68 Šimon Petr odpověděl za všechny: „Pane, ke komu bychom šli? Tvoje slova pro nás znamenají věčný život. (aiōnios g166)
Then Simon Peter answered him, Lord, to whom shall we go? you have the words of eternal life. (aiōnios g166)
69 Uvěřili jsme a poznali, že jsi Kristus, Boží Syn.“
And we believe and are sure that you are that Christ, the Son of the living God.
70 Ježíš na to řekl: „Vás dvanáct jsem si vyvolil, a přece i v jednom z vás je ďábel.“
Jesus answered them, Have not I chosen you twelve, and one of you is a devil?
71 Myslel tím Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Věděl, že ten ho zradí, třebaže byl jedním z jeho dvanácti učedníků.
He spoke of Judas Iscariot the son of Simon: for he it was that should betray him, being one of the twelve.

< Jan 6 >