Jan 6
1 Ježíš se vydal na druhou stranu Galilejského jezera, jinak zvaného Tiberiadské.
After these things Jesus went away beyond the sea of Galilee, [or] of Tiberias,
2 Lidé viděli, že mnohé uzdravil, a hrnuli se za ním v zástupech.
and a great crowd followed him, because they saw the signs which he wrought upon the sick.
3 Ježíš vystoupil na jednu horu a tam se posadil se svými učedníky.
And Jesus went up into the mountain, and there sat with his disciples:
4 Bylo krátce před velikonočními svátky
but the passover, the feast of the Jews, was near.
5 a Ježíš ze svého vyvýšeného místa viděl, že se mnoho poutníků připojuje k zástupu jeho posluchačů. Obrátil se na Filipa s otázkou: „Kde nakoupíme tolik chleba, aby se všichni ti lidé najedli?“
Jesus then, lifting up his eyes and seeing that a great crowd is coming to him, says to Philip, Whence shall we buy loaves that these may eat?
6 (Ježíš chtěl tou otázkou vyzkoušet Filipovu víru; sám již věděl, jak tu situaci vyřeší.)
But this he said trying him, for he knew what he was going to do.
7 Filip mu odpověděl: „Pane, i kdybychom měli chleba za deset tisíc, stále by to pro ně bylo málo, i kdyby každý jen ochutnal.“
Philip answered him, Loaves for two hundred denarii are not sufficient for them, that each may have some little [portion].
8 Jeden z učedníků, Šimonův bratr Ondřej, Ježíše upozornil:
One of his disciples, Andrew, Simon Peter's brother, says to him,
9 „Je tu jeden chlapec, který má s sebou pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale to je jako kapka do moře!“
There is a little boy here who has five barley loaves and two small fishes; but this, what is it for so many?
10 „Zařiďte, ať se všichni lidé posadí, “přikázal Ježíš učedníkům. Rozsadili se tedy pohodlně po travnatém úbočí; jen mužů tam bylo asi pět tisíc.
[And] Jesus said, Make the men sit down. Now there was much grass in the place: the men therefore sat down, in number about five thousand.
11 Ježíš vzal těch pět chlebů, poděkoval za ně Bohu, rozlamoval je a učedníci je roznášeli sedícím. Stejně tak učinil i s rybami a každý dostal, kolik chtěl.
And Jesus took the loaves, and having given thanks, distributed [them] to those that were set down; and in like manner of the small fishes as much as they would.
12 Když se všichni najedli, přikázal Ježíš učedníkům: „Seberte všechny zbytky, ať nic nepřijde nazmar.“
And when they had been filled, he says to his disciples, Gather together the fragments which are over and above, that nothing may be lost.
13 Nasbírali dvanáct košů zbytků.
They gathered [them] therefore together, and filled twelve hand-baskets full of fragments of the five barley loaves, which were over and above to those that had eaten.
14 Lidé si uvědomili, jak velký zázrak Ježíš udělal, a s úžasem říkali: „To je jistě ten prorok, na kterého už tak dlouho čekáme.“A chtěli ho provolat králem, třeba proti jeho vůli. Ježíš to však poznal, a proto se vrátil sám do hor.
The men therefore, having seen the sign which Jesus had done, said, This is truly the prophet which is coming into the world.
Jesus therefore knowing that they were going to come and seize him, that they might make [him] king, departed again to the mountain himself alone.
16 Když nastal večer, odešli učedníci dolů k jezeru.
But when evening was come, his disciples went down to the sea,
17 Tma houstla, Ježíš stále nepřicházel, a tak učedníci nasedli do člunu a plavili se do Kafarnaum.
and having gone on board ship, they went over the sea to Capernaum. And it had already become dark, and Jesus had not come to them,
18 Začal vát prudký vítr a jezero se vzdulo silným vlnobitím.
and the sea was agitated by a strong wind blowing.
19 Když učedníci urazili pět šest kilometrů od břehu, uviděli Ježíše, jak k nim přichází po vodě. Protože ho hned nepoznali, zmocnil se jich strach.
Having rowed then about twenty-five or thirty stadia, they see Jesus walking on the sea and coming near the ship; and they were frightened.
20 Ježíš je však uklidnil: „Nebojte se, to jsem já!“
But he says to them, It is I: be not afraid.
21 Tak ho pozvali s radostí k sobě do člunu a brzy byli u břehu.
They were willing therefore to receive him into the ship; and immediately the ship was at the land to which they went.
22 Zástupy na protějším břehu čekaly na Ježíše až do rána. Věděly totiž, že učedníci odpluli do Kafarnaum bez něho na jediném člunu, který měli.
On the morrow the crowd which stood on the other side of the sea, having seen that there was no other little ship there except that into which his disciples had got, and that Jesus had not gone with his disciples into the ship, but [that] his disciples had gone away alone;
23 K místu, kde Ježíš nasytil zástup, připlulo příštího dne několik člunů z Tiberiady.
(but other little ships out of Tiberias came near to the place where they ate bread after the Lord had given thanks; )
24 Když lidé poznali, že se nedočkají ani Ježíše, ani učedníků, nasedli někteří do těch lodí, přeplavili se do Kafarnaum a tam Ježíše skutečně nalezli. Ptali se ho: „Mistře, jak jsi se sem dostal?“
when therefore the crowd saw that Jesus was not there, nor his disciples, they got into the ships, and came to Capernaum, seeking Jesus.
And having found him the other side of the sea, they said to him, Rabbi, when art thou arrived here?
26 Ježíš jim místo odpovědi řekl: „Stále ještě nechápete pravý smysl mých činů. Hledáte mne teď jen proto, že jsem vás včera nasytil.
Jesus answered them and said, Verily, verily, I say to you, Ye seek me not because ye have seen signs, but because ye have eaten of the loaves and been filled.
27 Proč se staráte pořád o tak pomíjivé věci, o jídlo a pití? Usilujte o duchovní pokrm, kterým byste rostli pro věčný život. Nabízím vám ho, protože mne k tomu pověřil Bůh, můj Otec.“ (aiōnios g166)
Work not [for] the food which perishes, but [for] the food which abides unto life eternal, which the Son of man shall give to you; for him has the Father sealed, [even] God. (aiōnios g166)
28 „A co bychom měli dělat, abychom se Bohu líbili?“ptali se.
They said therefore to him, What should we do that we may work the works of God?
29 „Bůh od vás žádá jenom jedno, “odpověděl. „Věřte v jeho Syna, kterého poslal!“
Jesus answered and said to them, This is the work of God, that ye believe on him whom he has sent.
30 „Jak nám dokážeš, že jsi Bohem poslaný Mesiáš?“namítli někteří. „Ty jsi sice nasytil několika chleby zástup,
They said therefore to him, What sign then doest thou that we may see and believe thee? what dost thou work?
31 ale Mojžíš dělal pro naše předky na poušti větší zázraky. Je přece o něm psáno: ‚Sytil je manou – chlebem z nebe.‘“
Our fathers ate the manna in the wilderness, as it is written, He gave them bread out of heaven to eat.
32 „Ten chléb jim nedával Mojžíš, ale můj Otec, “řekl na to Ježíš. „On vám nabízí pravý chléb a tím i život věčný.“
Jesus therefore said to them, Verily, verily, I say to you, [It is] not Moses that has given you the bread out of heaven; but my Father gives you the true bread out of heaven.
For the bread of God is he who comes down out of heaven and gives life to the world.
34 „Pane, “prosili ho lidé, „dávej nám ten chléb pořád!“
They said therefore to him, Lord, ever give to us this bread.
35 „Já jsem ten životodárný chléb. Kdo přijde ke mně, nebude už nikdy hladovět,
[And] Jesus said to them, I am the bread of life: he that comes to me shall never hunger, and he that believes on me shall never thirst at any time.
36 a kdo ve mne uvěří, nebude nikdy žíznit, “odpověděl jim Ježíš a pokračoval: „Slyšeli jste má slova, viděli jste mé činy, a přece mi nevěříte.
But I have said to you, that ye have also seen me and do not believe.
37 Každý, koho mi Bůh dává, přichází ke mně a já ho neodmítám.
All that the Father gives me shall come to me, and him that comes to me I will not at all cast out.
38 Přišel jsem z nebe ne proto, abych dělal, co chci, ale abych plnil vůli nebeského Otce.
For I am come down from heaven, not that I should do my will, but the will of him that has sent me.
39 A ten si přeje, abych nikoho z těch, které mi svěřil, neztratil, ale vzkřísil je v den svého druhého příchodu k věčnému životu.
And this is the will of him that has sent me, that of all that he has given me I should lose nothing, but should raise it up in the last day.
40 Boží vůle je, aby každý, kdo se rozhodne pro Syna a uvěří v něho, získal věčný život. Já ho vzkřísím v onen den.“ (aiōnios g166)
For this is the will of my Father, that every one who sees the Son, and believes on him, should have life eternal; and I will raise him up at the last day. (aiōnios g166)
41 Židy pobouřilo, že se přirovnal ke chlebu přicházejícímu z nebe.
The Jews therefore murmured about him, because he said, I am the bread which has come down out of heaven.
42 „Je to přece Ježíš, Josefův syn! Dobře známe jeho rodiče. A to se nám odvažuje tvrdit, že pochází z nebe?“volali rozhořčeně.
And they said, Is not this Jesus the son of Joseph, whose father and mother we have known? how then does he say, I am come down out of heaven?
43 „Nevzpírejte se tomu, “řekl Ježíš.
Jesus therefore answered and said to them, Murmur not among yourselves.
44 „Sám Bůh mne poslal k vám a vás přivádí ke mně, abyste ve mne uvěřili a já vás vzkřísil k věčnému životu.
No one can come to me except the Father who has sent me draw him, and I will raise him up in the last day.
45 Proroci přece předpověděli, že Bůh ke každému člověku promluví. Kdo dbá na tento Otcův hlas, přijde určitě ke mně.
It is written in the prophets, And they shall be all taught of God. Every one that has heard from the Father [himself], and has learned [of him], comes to me;
46 To ovšem neznamená, že pozná o Bohu všechno – jenom já jsem Otce viděl a znám ho.
not that any one has seen the Father, except he who is of God, he has seen the Father.
Verily, verily, I say to you, He that believes [on me] has life eternal. (aiōnios g166)
48 Já jsem ten životodárný chléb.
I am the bread of life.
49 Vaši předkové jedli na poušti manu, a přesto zemřeli.
Your fathers ate the manna in the wilderness and died.
50 Kdo však okusí skutečný nebeský chléb – a to jsem já, nezemře.
This is the bread which comes down out of heaven, that one may eat of it and not die.
51 Kdo se mnou sytí, bude věčně žít. Tím chlebem je mé tělo a já je obětuji, aby svět mohl žít.“ (aiōn g165)
I am the living bread which has come down out of heaven: if any one shall have eaten of this bread he shall live for ever; but the bread withal which I shall give is my flesh, which I will give for the life of the world. (aiōn g165)
52 To vyvolalo mezi posluchači nový rozruch: „Jak si to představuje, cožpak můžeme jíst jeho tělo?“
The Jews therefore contended among themselves, saying, How can he give us this flesh to eat?
53 Na to jim Ježíš řekl: „Je to tak. Žádný z vás sám o sobě nebude žít věčně. Chcete-li mít věčný život, musíte se sytit mým tělem a krví.
Jesus therefore said to them, Verily, verily, I say unto you, Unless ye shall have eaten the flesh of the Son of man, and drunk his blood, ye have no life in yourselves.
54 Jedině ten, kdo přijme moji oběť, bude žít na věky a já ho vzkřísím v poslední den. (aiōnios g166)
He that eats my flesh and drinks my blood has life eternal, and I will raise him up at the last day: (aiōnios g166)
55 Moje oběť je váš pravý duchovní pokrm a nápoj.
for my flesh is truly food and my blood is truly drink.
56 Kdo ji přijme, ten je se mnou nerozlučně spojen.
He that eats my flesh and drinks my blood dwells in me and I in him.
57 Já mu budu zdrojem života, který vyvěrá z Otce.
As the living Father has sent me and I live on account of the Father, he also who eats me shall live also on account of me.
58 Proto je moje oběť ten pravý nebeský chléb. Vaši předkové jedli manu, a přece zemřeli. Jestliže vy přijmete mne jako svůj chléb, budete žít věčně.“ (aiōn g165)
This is the bread which has come down out of heaven. Not as the fathers ate and died: he that eats this bread shall live for ever. (aiōn g165)
59 To Ježíš prohlásil v kafarnaumské synagoze.
These things he said in [the] synagogue, teaching in Capernaum.
60 Mnozí z jeho dosavadních přívrženců teď říkali: „Co je to za nesmysly, to se nedá poslouchat!“
Many therefore of his disciples having heard [it] said, This word is hard; who can hear it?
61 Ježíš uslyšel, že se je ho posluchači rozhořčují, a zeptal se jich: „To je vám kamenem úrazu?
But Jesus, knowing in himself that his disciples murmur concerning this, said to them, Does this offend you?
62 A co řeknete, až uvidíte, jak vystupuji tam, odkud jsem přišel?
If then ye see the Son of man ascending up where he was before?
63 Mluvil jsem o duchovních skutečnostech, ale vy chápete moje výroky hmotně. Váš rozum na to nestačí, jenom Duch vám pomůže, abyste pochopili a získali tak život.
It is the Spirit which quickens, the flesh profits nothing: the words which I have spoken unto you are spirit and are life.
64 Ale někteří mi nevěříte.“Ježíš totiž hned poznal, kdo k němu přistupoval s nedůvěrou a kdo ho zradí.
But there are some of you who do not believe. For Jesus knew from the beginning who they were who did not believe, and who would deliver him up.
65 Pak dodal: „Proto jsem vám řekl, že vám ke mně může otevřít cestu jedině Bůh.“
And he said, Therefore said I unto you, that no one can come to me unless it be given to him from the Father.
66 Tehdy Ježíše opustilo mnoho dosavadních přívrženců.
From that [time] many of his disciples went away back and walked no more with him.
67 Obrátil se tedy ke svým dvanácti nejbližším s otázkou: „Co vy, chcete mě také opustit?“
Jesus therefore said to the twelve, Will ye also go away?
68 Šimon Petr odpověděl za všechny: „Pane, ke komu bychom šli? Tvoje slova pro nás znamenají věčný život. (aiōnios g166)
Simon Peter answered him, Lord, to whom shall we go? thou hast words of life eternal; (aiōnios g166)
69 Uvěřili jsme a poznali, že jsi Kristus, Boží Syn.“
and we have believed and known that thou art the holy one of God.
70 Ježíš na to řekl: „Vás dvanáct jsem si vyvolil, a přece i v jednom z vás je ďábel.“
Jesus answered them, Have not I chosen you the twelve? and of you one is a devil.
71 Myslel tím Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Věděl, že ten ho zradí, třebaže byl jedním z jeho dvanácti učedníků.
Now he spoke of Judas [the son] of Simon, Iscariote, for he [it was who] should deliver him up, being one of the twelve.
