Jan 20
1 První den po sobotě, ještě před rozedněním, přišla k Ježíšovu hrobu Marie Magdaléna. Uviděla, že kamenný uzávěr hrobky je odsunut.
ⲁ̅ⲛⲧⲕⲩⲣⲓⲁⲕⲏ ⲇⲉ ⲙⲁⲣⲓⲁ ⲧⲙⲁⲅⲇⲁⲗⲏⲛⲏ ⲁⲥⲉⲓ ⲉⲃⲟⲗ ⲉⲡⲧⲁⲫⲟⲥ ⲉϩⲧⲟⲟⲩⲉ ⲉⲧⲓ ⲉⲣⲉⲡⲕⲁⲕⲉ ⲃⲃⲟⲗ ⲁⲩⲱ ⲁⲥⲛⲁⲩ ⲉⲡⲱⲛⲉ ⲉⲁⲩϥⲓⲧϥ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓⲣⲙ ⲡⲧⲁⲫⲟⲥ
2 Běžela k Petrovi a k učedníkovi, kterého měl Ježíš tolik rád, a oznámila jim: „Našeho Pána vzali z hro-bu a nevíme, kam ho položili.“
ⲃ̅ⲁⲥⲡⲱⲧ ⲇⲉ ⲁⲥⲉⲓ ϣⲁ ⲥⲓⲙⲱⲛ ⲡⲉⲧⲣⲟⲥ ⲙⲛ ⲡⲕⲉⲙⲁⲑⲏⲧⲏⲥ ⲉⲛⲉⲣⲉⲓⲥ ⲙⲉ ⲙⲙⲟϥ ⲁⲩⲱ ⲡⲉϫⲁⲥ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ⲁⲩϥⲓ ⲡϫⲟⲉⲓⲥ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲙ ⲡⲧⲁⲫⲟⲥ ⲁⲩⲱ ⲛϯⲥⲟⲟⲩⲛ ⲁⲛ ϫⲉ ⲛⲧⲁⲩⲕⲁⲁϥ ⲧⲱⲛ
3 Ti dva se zvedli a spěchali ke hrobu. Druhý učedník Petra předběhl a byl tam první.
ⲅ̅ⲁϥⲉⲓ ⲇⲉ ⲉⲃⲟⲗ ⲛϭⲓ ⲡⲉⲧⲣⲟⲥ ⲙⲛ ⲡⲕⲉⲙⲁⲑⲏⲧⲏⲥ ⲁⲩⲱ ⲛⲉⲩⲛⲏⲩ ⲉⲃⲟⲗ ⲉⲡⲧⲁⲫⲟⲥ
ⲇ̅ⲛⲉⲩⲡⲏⲧ ⲇⲉ ⲡⲉ ϩⲓ ⲟⲩⲥⲟⲡ ⲡⲕⲉⲙⲁⲑⲏⲧⲏⲥ ⲁϥϭⲉⲡⲏ ⲉⲡⲱⲧ ⲉϩⲟⲩⲉ ⲡⲉⲧⲣⲟⲥ ⲁⲩⲱ ⲁϥⲉⲓ ⲛϣⲟⲣⲡ ⲉⲃⲟⲗ ⲉⲡⲧⲁⲫⲟⲥ
5 Do hrobu však jenom nahlédl a uviděl prázdné plátno.
ⲉ̅ⲁϥϭⲱϣⲧ ⲇⲉ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲁϥⲛⲁⲩ ⲉⲛⲉϩⲃⲱⲱⲥ ⲉⲩⲕⲏ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲙⲡϥⲃⲱⲕ ⲇⲉ ⲉϩⲟⲩⲛ
6 Ale tu přiběhl Petr, který vešel dovnitř a kromě plátna nalezl
ⲋ̅ⲁϥⲉⲓ ⲇⲉ ϩⲱⲱϥ ⲟⲛ ⲛϭⲓ ⲥⲓⲙⲱⲛ ⲡⲉⲧⲣⲟⲥ ⲉϥⲟⲩⲏϩ ⲛⲥⲱϥ ⲁⲩⲱ ⲁϥⲃⲱⲕ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲡⲧⲁⲫⲟⲥ ⲁϥⲛⲁⲩ ⲉⲛⲉϩⲃⲱⲱⲥ ⲉⲩⲕⲏ ⲉϩⲣⲁⲓ
7 i šátek, jímž byla ovázána Ježíšova hlava; ten byl svinutý a položený zvlášť.
ⲍ̅ⲁⲩⲱ ⲡⲥⲟⲩⲇⲁⲣⲓⲟⲛ ⲉⲛⲉϥⲙⲏⲣ ⲉⲧⲉϥⲁⲡⲉ ⲉϥⲕⲏ ⲁⲛ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲙⲛ ⲛⲉϩⲃⲱⲱⲥ ⲁⲗⲗⲁ ⲉϥϭⲗⲙⲗⲱⲙ ⲛⲥⲁ ⲟⲩⲥⲁ ⲙⲁⲩⲁⲁϥ
8 Za Petrem vstoupil do hrobu i druhý učedník, všechno si prohlédl a uvěřil, že Ježíš vstal z mrtvých. Až dosud to totiž stejně jako ostatní nechápal.
ⲏ̅ⲧⲟⲧⲉ ⲡⲕⲉⲙⲁⲑⲏⲧⲏⲥ ⲛⲧⲁϥⲉⲓ ⲛϣⲟⲣⲡ ⲁϥⲃⲱⲕ ϩⲱⲱϥ ⲟⲛ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲡⲧⲁⲫⲟⲥ ⲁϥⲛⲁⲩ ⲁⲩⲱ ⲁϥⲡⲓⲥⲧⲉⲩⲉ
ⲑ̅ⲛⲉⲙⲡⲁⲧⲟⲩⲥⲟⲩⲛ ⲧⲉⲅⲣⲁⲫⲏ ⲅⲁⲣ ⲡⲉ ϫⲉ ϩⲁⲡⲥ ⲉⲧⲣⲉϥⲧⲱⲟⲩⲛ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛ ⲛⲉⲧⲙⲟⲟⲩⲧ
10 Oba učedníci se vrátili zpět,
ⲓ̅ⲁⲩⲃⲱⲕ ⲟⲛ ⲉⲡⲉⲩⲏⲉⲓ ⲛϭⲓ ⲙⲙⲁⲑⲏⲧⲏⲥ
11 ale Marie zůstala u hrobu a plakala.
ⲓ̅ⲁ̅ⲙⲁⲣⲓⲁ ⲇⲉ ⲛⲉⲥⲁϩⲉⲣⲁⲧⲥ ⲡⲉ ⲙⲡⲃⲟⲗ ⲙⲡⲧⲁⲫⲟⲥ ⲉⲥⲣⲓⲙⲉ ⲉⲥⲣⲓⲙⲉ ⲇⲉ ⲁⲥϭⲱϣⲧ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲡⲧⲁⲫⲟⲥ
12 Náhle spatřila v hrobce dva anděly v bílém; seděli na obou koncích kamenné lavice, na níž předtím spočívalo Ježíšovo tělo.
ⲓ̅ⲃ̅ⲁⲥⲛⲁⲩ ⲉⲁⲅⲅⲉⲗⲟⲥ ⲥⲛⲁⲩ ϩⲛ ϩⲉⲛϩⲃⲱⲱⲥ ⲉⲩⲟⲃϣ ⲉⲩϩⲙⲟⲟⲥ ⲟⲩⲁ ϩⲁ ϫⲱϥ ⲁⲩⲱ ⲟⲩⲁ ϩⲁ ⲣⲁⲧϥ ⲙⲡⲙⲁ ⲉⲛⲉⲣⲉⲡⲥⲱⲙⲁ ⲛⲓⲥ ⲛϩⲏⲧϥ
13 „Ženo, proč pláčeš?“zeptali se jí. „Vzali mého Pána a nevím, kam ho uložili.“
ⲓ̅ⲅ̅ⲡⲉϫⲉ ⲛⲏ ⲛⲁⲥ ϫⲉ ⲧⲉⲥϩⲓⲙⲉ ⲁϩⲣⲟ ⲧⲉⲣⲓⲙⲉ ⲡⲉϫⲁⲥ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ⲉⲃⲟⲗ ϫⲉ ⲁⲩϥⲓ ⲡⲁϫⲟⲉⲓⲥ ⲁⲩⲱ ⲛϯⲥⲟⲟⲩⲛ ⲁⲛ ϫⲉ ⲛⲧⲁⲩⲕⲁⲁϥ ⲧⲱⲛ
14 Když to řekla, obrátila se a spatřila, že za ní někdo stojí.
ⲓ̅ⲇ̅ⲛⲧⲉⲣⲉⲥϫⲉ ⲛⲁⲓ ⲁⲥⲕⲟⲧⲥ ⲉⲡⲁϩⲟⲩ ⲁⲥⲛⲁⲩ ⲉⲓⲥ ⲉϥⲁϩⲉⲣⲁⲧϥ ⲛⲉⲥⲥⲟⲟⲩⲛ ⲇⲉ ⲁⲛ ⲡⲉ ϫⲉ ⲓⲥ ⲡⲉ
15 Neznámý ji oslovil: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“Myslela, že je to zahradník, a odpověděla: „Pane, jestli jsi ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho uložil, a já ho pochovám.“
ⲓ̅ⲉ̅ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲥ ⲛϭⲓ ⲓⲥ ϫⲉ ⲧⲉⲥϩⲓⲙⲉ ⲁϩⲣⲟ ⲧⲉⲣⲓⲙⲉ ⲉⲣⲉϣⲓⲛⲉ ⲛⲥⲁ ⲛⲓⲙ ⲧⲏ ⲇⲉ ⲛⲉⲥⲙⲉⲩⲉ ϫⲉ ⲡⲁ ⲧⲉϣⲛⲏ ⲡⲉ ⲡⲉϫⲁⲥ ⲛⲁϥ ϫⲉ ⲡϫⲟⲉⲓⲥ ⲉϣϫⲉ ⲛⲧⲟⲕ ⲁⲕϥⲓⲧϥ ⲁϫⲓⲥ ⲉⲣⲟⲉⲓ ϫⲉ ⲛⲧⲁⲕⲕⲁⲁϥ ⲧⲱⲛ ⲁⲩⲱ ⲁⲛⲟⲕ ϯⲛⲁϥⲓⲧϥ
16 Ježíš jí řekl: „Marie!“Pohlédla na něj a řekla: „Můj Mistře!“a poklekla před ním.
ⲓ̅ⲋ̅ⲡⲉϫⲉ ⲓⲥ ⲛⲁⲥ ϫⲉ ⲙⲁⲣⲓϩⲁⲙ ⲧⲏ ⲇⲉ ⲁⲥⲕⲟⲧⲥ ⲡⲉϫⲁⲥ ⲙⲙⲛⲧϩⲉⲃⲣⲁⲓⲟⲥ ϫⲉ ⲣⲁⲃⲃⲟⲩⲛⲉⲓ ⲡⲉϣⲁⲩⲟⲩⲁϩⲙⲉϥ ϫⲉ ⲡⲥⲁϩ
17 „Nedotýkej se mne!“varoval ji Ježíš, „ještě jsem se nevrátil k svému Otci. Běž a pověz bratřím, že odcházím k svému i vašemu Bohu a Otci.“
ⲓ̅ⲍ̅ⲡⲉϫⲉ ⲓⲥ ⲛⲁⲥ ϫⲉ ⲙⲡⲣ ϫⲱϩ ⲉⲣⲟⲉⲓ ⲙⲡⲁϯⲃⲱⲕ ⲅⲁⲣ ⲉϩⲣⲁⲓ ϣⲁ ⲡⲁⲓⲱⲧ ⲃⲱⲕ ⲇⲉ ϣⲁ ⲛⲁⲥⲛⲏⲩ ⲛⲧⲉϫⲟⲟⲥ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ϯⲛⲁⲃⲱⲕ ⲉϩⲣⲁⲓ ϣⲁ ⲡⲁⲓⲱⲧ ⲉⲧⲉⲡⲉⲧⲛⲉⲓⲱⲧ ⲡⲉ ⲁⲩⲱ ⲡⲁⲛⲟⲩⲧⲉ ⲉⲧⲉⲡⲉⲧⲛⲛⲟⲩⲧⲉ ⲡⲉ
18 Marie Magdaléna vyhledala učedníky a řekla jim: „Viděla jsem Pána, “a sdělila jim, co jí uložil.
ⲓ̅ⲏ̅ⲁⲥⲉⲓ ⲛϭⲓ ⲙⲁⲣⲓϩⲁⲙ ⲧⲙⲁⲅⲇⲁⲗⲏⲛⲏ ⲁⲥⲧⲁⲙⲉ ⲙⲙⲁⲑⲏⲧⲏⲥ ϫⲉ ⲁⲉⲓⲛⲁⲩ ⲉⲡϫⲟⲉⲓⲥ ⲁⲩⲱ ⲁϥϫⲉ ⲛⲁⲓ ⲛⲁⲓ
19 Téhož dne večer byli učedníci pohromadě za zamčenými dveřmi, protože se báli, že teď přijdou Židé na ně. Pojednou stál Ježíš mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“
ⲓ̅ⲑ̅ⲣⲟⲩϩⲉ ⲇⲉ ⲛⲧⲕⲩⲣⲓⲁⲕⲏ ⲙⲡⲉϩⲟⲟⲩ ⲉⲧⲙⲙⲁⲩ ⲉⲣⲉⲣⲣⲟ ϣⲟⲧⲙ ⲙⲡⲙⲁ ⲉⲣⲉⲛⲉϥⲙⲁⲑⲏⲧⲏⲥ ⲥⲟⲟⲩϩ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲛϩⲏⲧϥ ⲉⲧⲃⲉ ⲑⲟⲧⲉ ⲛⲓⲟⲩⲇⲁⲓ ⲁϥⲉⲓ ⲛϭⲓ ⲓⲥ ⲁϥⲁϩⲉⲣⲁⲧϥ ϩⲛ ⲧⲉⲩⲙⲏⲧⲉ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ϯⲣⲏⲛⲏ ⲛⲏⲧⲛ
20 Potom jim ukázal rány v rukou a v boku. To byla radost pro učedníky, že zase vidí svého Pána!
ⲕ̅ⲁⲩⲱ ⲛⲧⲉⲣⲉϥϫⲉ ⲡⲁⲓ ⲁϥⲧⲥⲁⲃⲟⲟⲩ ⲉⲛⲉϥϭⲓϫ ⲙⲛ ⲡⲉϥⲥⲡⲓⲣ ⲁⲩⲣⲁϣⲉ ⲇⲉ ⲛϭⲓ ⲙⲙⲁⲑⲏⲧⲏⲥ ⲛⲧⲉⲣⲟⲩⲛⲁⲩ ⲉⲡϫⲟⲉⲓⲥ
21 Ježíš opakoval: „Pokoj vám!“a pokračoval: „Otec vyslal mne a já vysílám vás.“
ⲕ̅ⲁ̅ⲡⲉϫⲁϥ ⲇⲉ ⲟⲛ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ϯⲣⲏⲛⲏ ⲛⲏⲧⲛ ⲕⲁⲧⲁ ⲑⲉ ⲉⲛⲧⲁⲡⲁⲓⲱⲧ ⲧⲛⲛⲟⲟⲩⲧ ⲁⲛⲟⲕ ϩⲱⲱⲧ ⲟⲛ ϯϫⲟⲟⲩ ⲙⲙⲱⲧⲛ
22 Dýchl na ně a řekl: „Přijměte svatého Ducha!
ⲕ̅ⲃ̅ⲛⲧⲉⲣⲉϥϫⲉ ⲡⲁⲓ ⲇⲉ ⲁϥⲛⲓϥⲉ ⲉϩⲟⲩⲛ ϩⲙ ⲡⲉⲩϩⲟ ⲁⲩⲱ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ϫⲓ ⲡⲛⲁ ⲉϥⲟⲩⲁⲁⲃ
23 Komu budete zvěstovat odpuštění hříchů a kdo je přijme, tomu bude odpuštěno. Komu tu zvěst zadržíte, zůstává ve svém hříchu.“
ⲕ̅ⲅ̅ⲛⲉⲧⲉⲧⲛⲁⲕⲁ ⲛⲉⲩⲛⲟⲃⲉ ⲛⲁⲩ ⲉⲃⲟⲗ ⲥⲉⲛⲁⲕⲁⲁⲩ ⲛⲁⲩ ⲉⲃⲟⲗ ⲛⲉⲧⲉⲧⲛⲁⲁⲙⲁϩⲧⲉ ⲛⲛⲟⲩⲟⲩ ⲥⲉⲛⲁⲙⲁϩⲧⲉ ⲙⲙⲟⲟⲩ
24 Toho večera chyběl mezi učedníky Tomáš, kterému přezdívali Dvojče.
ⲕ̅ⲇ̅ⲑⲱⲙⲁⲥ ⲇⲉ ⲟⲩⲁ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲙ ⲡⲙⲛⲧⲥⲛⲟⲟⲩⲥ ⲡⲉϣⲁⲩⲙⲟⲩⲧⲉ ⲉⲣⲟϥ ϫⲉ ⲇⲓⲇⲩⲙⲟⲥ ⲛⲉϥⲛⲙⲙⲁⲩ ⲁⲛ ⲡⲉ ⲛⲧⲉⲣⲉϥⲉⲓ ⲛϭⲓ ⲓⲥ
25 Ostatní mu o setkání s Ježíšem vyprávěli, ale on pochyboval: „Neuvěřím, dokud neuvidím a neohmatám rány na jeho rukou a boku.“
ⲕ̅ⲉ̅ⲛⲉⲩϫⲱ ⲇⲉ ⲙⲙⲟⲥ ⲛⲁϥ ⲛϭⲓ ⲛⲕⲉⲙⲁⲑⲏⲧⲏⲥ ϫⲉ ⲁⲛⲛⲁⲩ ⲉⲡϫⲟⲉⲓⲥ ⲛⲧⲟϥ ⲇⲉ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ⲉⲓⲧⲙⲛⲁⲩ ⲉⲛⲉϣⲥ ⲛⲉⲓϥⲧ ϩⲛ ⲛⲉϥϭⲓϫ ⲁⲩⲱ ⲧⲁⲛⲉϫ ⲡⲁⲧⲏⲏⲃⲉ ⲉϫⲛ ⲛⲉϣⲥ ⲛⲉⲓϥⲧ ⲁⲩⲱ ⲧⲁⲛⲉϫ ⲧⲁϭⲓϫ ⲉϫⲙ ⲡⲉϥⲥⲡⲓⲣ ⲛϯⲛⲁⲡⲓⲥⲧⲉⲩⲉ ⲁⲛ
26 Po týdnu byli učedníci znovu spolu a tentokrát byl s nimi i Tomáš. Dveře byly zase zamčeny, když se Ježíš mezi ně postavil a oslovil je: „Pokoj vám!“
ⲕ̅ⲋ̅ⲙⲛⲛⲥⲁ ϣⲙⲟⲩⲛ ⲇⲉ ⲛϩⲟⲟⲩ ⲛⲉⲩⲛϩⲟⲩⲛ ⲟⲛ ⲡⲉ ⲛϭⲓ ⲛⲉϥⲙⲁⲑⲏⲧⲏⲥ ⲁⲩⲱ ⲡⲕⲉⲑⲱⲙⲁⲥ ⲛⲙⲙⲁⲩ ⲁϥⲉⲓ ⲛϭⲓ ⲓⲥ ⲉⲣⲉⲣⲣⲟ ϣⲟⲧⲙ ⲁϥⲁϩⲉⲣⲁⲧϥ ϩⲛ ⲧⲉⲩⲙⲏⲧⲉ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ϯⲓⲣⲏⲛⲏ ⲛⲏⲧⲛ
27 Potom se obrátil k Tomášovi: „Podívej se a sáhni si na mé rány! Už nepochybuj, ale věř!“
ⲕ̅ⲍ̅ⲉⲓⲧⲁ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲑⲱⲙⲁⲥ ϫⲉ ⲁⲩ ⲡⲉⲕⲧⲏⲏⲃⲉ ⲉⲡⲉⲉⲓⲙⲁ ⲛⲅⲛⲁⲩ ⲉⲛⲁϭⲓϫ ⲁⲩⲱ ⲁⲩ ⲧⲉⲕϭⲓϫ ⲛⲅⲛⲟϫⲥ ⲉϫⲙ ⲡⲁⲥⲡⲓⲣ ⲁⲩⲱ ⲛⲅⲧⲙϣⲱⲡⲉ ⲛⲁⲡⲓⲥⲧⲟⲥ ⲁⲗⲗⲁ ⲙⲡⲓⲥⲧⲟⲥ
28 Tomáš přesvědčen vyznal: „Jsi můj Pán a můj Bůh!“
ⲕ̅ⲏ̅ⲁϥⲟⲩⲱϣⲃ ⲛϭⲓ ⲑⲱⲙⲁⲥ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁϥ ϫⲉ ⲡⲁϫⲟⲉⲓⲥ ⲁⲩⲱ ⲡⲁⲛⲟⲩⲧⲉ
29 Ježíš mu na to řekl: „Viděl jsi mne, a proto věříš. Cennější však je nevidět a uvěřit.“
ⲕ̅ⲑ̅ⲡⲉϫⲁϥ ⲇⲉ ⲛϭⲓ ⲓⲥ ϫⲉ ⲉⲃⲟⲗ ϫⲉ ⲁⲕⲛⲁⲩ ⲉⲣⲟⲉⲓ ⲁⲕⲡⲓⲥⲧⲉⲩⲉ ⲛⲁⲓⲁⲧⲟⲩ ⲛⲛⲉⲧⲉⲙⲡⲟⲩⲛⲁⲩ ⲁⲩⲡⲓⲥⲧⲉⲩⲉ
30 Za dobu svého působení Ježíš před zraky učedníků vykonal mnoho dalších mocných činů, které nejsou v této knize zaznamenány. Ty činy, které jsou zaznamenány, ve vás mají vzbudit víru v Ježíše jako Božího Syna a zajistit vám tak věčný život.
ⲗ̅ⲁϥⲣ ϩⲉⲛⲕⲉⲙⲁⲓⲛ ⲇⲉ ⲉⲛⲁϣⲱⲟⲩ ⲛϭⲓ ⲓⲥ ⲙⲡⲉⲙⲧⲟ ⲉⲃⲟⲗ ⲛⲛⲉϥⲙⲁⲑⲏⲧⲏⲥ ⲛⲁⲓ ⲉⲛⲥⲉⲥⲏϩ ⲁⲛ ⲉⲡⲉⲉⲓϫⲱⲱⲙⲉ
ⲗ̅ⲁ̅ⲛⲧⲁⲩⲥⲉϩ ⲛⲁⲓ ⲇⲉ ϫⲉⲕⲁⲥ ⲉⲧⲉⲧⲛⲉⲡⲓⲥⲧⲉⲩⲉ ϫⲉ ⲓⲥ ⲡⲉⲭⲥ ⲡϣⲏⲣⲉ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲡⲉ ⲁⲩⲱ ϫⲉⲕⲁⲥ ⲉⲁⲧⲉⲧⲛⲡⲓⲥⲧⲉⲩⲉ ⲉⲧⲉⲧⲛⲉϫⲓ ⲛⲟⲩⲱⲛϩ ϣⲁ ⲉⲛⲉϩ ϩⲙ ⲡⲉϥⲣⲁⲛ
