Jan 10
1 „Každý ví, že kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, není pastýř, ale zloděj.
Verily, verily, I say unto you: —He that entereth not, through the door, into the fold of the sheep, but goeth up from another place, that man, is, a thief, and, a robber.
2 Pastýř vchází do ovčince zásadně dveřmi.
But, he that entereth through the door, is, shepherd, of the sheep:
3 Hlídač otevírá jenom jemu a ovce svého pána poznávají už po hlase. Pastýř na ně volá jménem a ony k němu běží, protože vědí, že je vyvede na pastvu.
To him, the porter openeth, and, the sheep, unto his voice, hearken: and, his own sheep, he calleth by name, and leadeth them forth.
4 Vodí své stádo a ovce ho následují, protože znají jeho hlas.
As soon as, all his own, he hath put forth, before them, he moveth on, and, the sheep, follow him, because they know his voice;
5 Cizího člověka neposlechnou a nejdou za ním, protože jeho hlas neznají.“
But, a stranger, will they in nowise follow, but will flee from him, because they know not the voice, of strangers.
6 Posluchači nepochopili toto Ježíšovo srovnání,
This similitude, spake Jesus unto them; but, those men, understood not what the things were which he was speaking unto them.
7 a tak je vysvětlil: „Já jsem pastýř, který střeží vchod do ovčince.
Jesus, therefore, said, again—Verily, verily, I say unto you: —I, am the door of the sheep:
8 Všichni, kdo se tam dobývají jinudy, jsou zloději a lupiči a ovce je neposlouchají.
All, as many as came before me, are thieves, and, robbers: but the sheep hearkened nor unto them.
9 Já jsem vchod. Kdo mnou vejde, bude zachráněn. A kdo se mnou bude vcházet i vycházet, nebude mít nedostatek.
I, am the door: through me, if anyone enter, he shall be saved, and shall come in and go out, and, pasture, shall find.
10 Zloděj ovce krade a zabíjí, já jim však přináším život plný hojnosti.
The thief, cometh not, save that he may thieve and slay and destroy: I, came, that, life, they might have, and, above measure, might have.
11 Já jsem dobrý pastýř, který za ovce i život obětuje.
I, am the good shepherd: The good shepherd, his life, layeth down, for the sheep.
12 Námezdný pastevec nemá k ovcím vztah, a když se blíží vlk, uteče. Ovce nejsou jeho, a tak mu na nich nezáleží. Ať je vlk třeba rozežene nebo roztrhá.
The hireling, even because he is no shepherd, whose own the sheep are not, vieweth the wolf coming, and leaveth the sheep, and fleeth, —and, the wolf, seizeth them and scattereth, —
Because, a hireling, he is, and hath no care for the sheep.
14 Já jsem však dobrý pastýř a mám rád své ovce a ony mne.
I, am the good shepherd, and know my own, and, my own, know me, —
15 Podobně mne miluje Otec a já zas Otce. Za ovce položím i život.
Just as, the Father, knoweth me, and, I, know, the Father; and, my life, I lay down for the sheep.
16 Mám ještě jiné ovce, mimo vyvolený národ. I ty svolám, přivedu je a bude jeden ovčinec a jeden pastýř.
And, other sheep, have I, which are not of this fold: those also, I must needs bring, and, unto my voice, will they hearken, and there shall come to be, One flock, One shepherd.
17 Protože dávám svůj život, Otec mne miluje a z lásky mi ho zase vrátí.
Therefore, doth the Father, love, me, because, I, lay down my life, that, again, I may receive it: —
18 Nikdo mne nemůže zabít bez mé vůle. Je v mé moci, abych se života vzdal a opět ho získal. Činím to z pověření svého Otce.“
No one, forced it from me, but, I, lay it down, of myself, —Authority, have I, to lay it down, and, authority, have I, again, to receive it: This commandment, received I, from my Father.
19 Ježíšova slova opět vyvolala mezi posluchači roztržku.
A division, again, took place among the Jews, because of these words.
20 Mnozí říkali: „Je posedlý démonem a dočista se zbláznil. Vůbec ho neposlouchejte.“
But many from among them were saying—A demon, he hath, and is raving, —Why, unto him, do ye hearken?
21 Jiní však mínili: „To není řeč posedlého. Což může zlá moc uzdravit slepého?“
Others, said—These sayings, are not those of one demonized, —Can, a demon, open the eyes of, the blind?
22 V Jeruzalémě se právě konala výroční slavnost zasvěcení chrámu. Bylo to v zimním období dešťů,
The feast of dedication took place at that time, in Jerusalem: it was, winter,
23 a tak se Ježíš procházel chrámovým podloubím.
and Jesus was walking in the temple, in the porch of Solomon.
24 Židé ho obklopili a ptali se ho: „Jak dlouho nás necháš ještě v nejistotě? Proč nám otevřeně neřekneš, jsi-li opravdu Mesiáš?“
The Jews, therefore, surrounded him, and were saying unto him—How long, holdest thou, our lives, in suspense? If, thou, art the Christ, tell us, plainly.
25 „Vždyť jsem vám to již nejednou řekl, ale vy jste to nikdy nevzali vážně, “odpověděl jim Ježíš. „Mé činy vydávají svědectví o tom, že jsem Mesiáš. Vždyť je konám z Otcova pověření.
Jesus answered them—I told you, and ye believe not: The works which, I, am doing in the name of my Father, the same, bear witness concerning me.
26 Nevěříte mi, protože nepatříte do mého stáda.
But, ye, believe not, because ye are not of my sheep.
27 Moje ovce slyší můj hlas a následují mne; já je miluji
My sheep, unto my voice, hearken, —and, I, know, them, and they follow me, —
29 Já a Otec jsme jedno, a koho Bůh uchopil, toho se nikdy nevzdá. Kdo je větší než Bůh?“
What, my Father, hath given me, is, something greater than all, and, no one, can carry off out of the hand of my Father: —
I and the Father, are, one.
31 To Židy tak popudilo, že začali sbírat kameny a chtěli Ježíše zabít.
The Jews again lifted up stones, that they might stone him.
32 Ježíš se hájil: „Ve všech mých činech jste mohli vidět Boží lásku. Pro který z nich mne chcete ukamenovat?“
Jesus answered them—Many works, have I showed you, noble ones, from my Father: For which of those works are ye stoning me?
33 „Nechceme tě ztrestat pro tvé činy, ale protože se rouháš, “vyjeli na něho Židé. „Jsi člověk a děláš ze sebe Boha.“
The Jews answered him—Concerning a noble work, are we not stoning thee; but concerning profane speech, —and because, thou, being, a man, art making thyself, God.
34 Ježíš se hájil slovem Písma, kde sám Bůh propůjčuje určitým lidem titul bohové. „Písmo berete za neměnnou autoritu. Proč vám najednou vadí, když se Božím Synem nazývám já, zplnomocněný Boží vyslanec? Prokázal jsem přece, že mne Bůh poslal a zplnomocnil.
Jesus answered them—Is it not written in your law: I, said, Ye are, gods?
If, those, he called gods, unto whom, the word of God, came—and the Scripture cannot be broken—
Of him whom, the Father, hallowed and sent forth into the world, are, ye, saying—Thou speakest profanely, because I said, Son of God, I am?
37 Jestliže jsem nekonal Otcovy skutky, nevěřte mi.
If I am not doing the works of my Father, do not believe in me;
38 Jestliže jsem je konal, nechte se jimi přesvědčit. Dokazují důvěrnou jednotu mezi mnou a jím.“
But, if I am doing them, even though, in me, ye believe not, in the works, believe, —that ye may get to know and go on to know, that the Father is, in me, and, I, am, in the Father.
39 Židé se chtěli Ježíše znovu zmocnit, ale on jim unikl.
They were [therefore] again seeking to take him; and he went forth out of their hand.
40 Odešel za Jordán a zdržoval se na místě, kde předtím Jan křtil.
And he went away again, beyond the Jordan, unto the place where John was at the first, immersing; and he abode there.
41 Mnozí z těch, kteří za Ježíšem přicházeli, si říkali: „Jan sice nedělal zázraky, ale všechno, co o tomto muži řekl, se plní.“
And, many, came unto him, and were saying—John, indeed, did not so much as, one sign; but, all things, whatsoever John said concerning this one, were, true.
42 Mnozí tam v Ježíše uvěřili.
And, many, believed on him there.
