Židům 6
1 Přestaňme stále jenom ohledávat základy Kristova učení a usilujme postoupit dále. Nevracejme se pořád jenom k lítosti nad nesprávným jednáním, k víře v Boha,
Let us then, leaving the first principles of the doctrine of Christ, press on to perfection; not laying again the foundation of repentance from dead works, and of faith toward God,
2 k učení o křtu, ke vkládání rukou, k učení o vzkříšení mrtvých a o věčném odsouzení. (aiōnios g166)
of the doctrine of baptisms, and of the laying on of hands, and of resurrection of the dead, and of everlasting judgment. (aiōnios g166)
3 Když Bůh dovolí, postupme k dalším věcem.
And this we will do, if God permit.
4 Ten, kdo byl jednou osvícen, okusil Božího daru, získal podíl na Duchu svatém, poznal,
For it is impossible that those who have once been enlightened, and have tasted of the heavenly gift, and been make partakers of the Holy Spirit,
and have tasted the good word of God, and the powers of the world to come, (aiōn g165)
6 a potom od Boha odpadl, nemůže se vrátit zpátky, protože veřejně potupil a znovu ukřižoval Božího Syna.
and have fallen away, should again be renewed to repentance, since they crucify to themselves the Son of God afresh, and put him to open shame.
7 Země, která je často skrápěna deštěm a vydává těm, kdo ji obdělávají, hojnou úrodu, přijímá od Boha požehnání.
For the earth which hath drunk in the rain that cometh often upon it, and beareth plants useful to those for whose sake it is tilled, receiveth blessing from God;
8 Plodí-li však bodláky a trní, není vhodná k obdělávání, bude vypálena a ponechána svému osudu.
but if it bear thorns and briers it is disapproved, and is near to being accursed; and its end is to be burned.
9 I když říkám takové věci, milovaní, nemyslím, že by se týkaly vás. Jsem přesvědčen, že přinášíte dobré plody a spočíváte v Boží ochraně.
But, beloved, we are persuaded better things of you, and things that are connected with salvation, though we do thus speak.
10 Bůh je spravedlivý, nezapomíná na vaši práci a věrnost jeho věci, na vaši minulou i přítomnou službu, kterou prokazujete těm, kteří jsou mu cele oddáni.
For God is not unjust so as to forget your work, and the love which ye showed toward his name, in that ye ministered and are still ministering to the saints.
11 Napomínám každého z vás k horlivosti. Nebuďte leniví a zachovejte si až do konce plnou naději.
But we earnestly desire that every one of you may show the same diligence with regard to the full assurance of your hope even to the end;
12 Nebuďte tupí. Řiďte se příkladem těch, kteří vírou a trpělivostí dosáhli splnění Božích slibů.
that ye may not become slothful, but imitators of those who through faith and endurance inherit the promises.
13 Bůh dal Abrahamovi slib a chtěl ho potvrdit přísahou. A protože nemohl přísahat při nikom větším, přísahal při sobě, že bude Abrahama provázet svou přízní a že rozmnoží jeho rod.
For when God made a promise to Abraham, since he could swear by no greater, he swore by himself,
saying, “Surely blessing I will bless thee, and multiplying I will multiply thee.”
15 A Abraham svou trpělivostí skutečně dosáhl splnění tohoto slibu.
And so, having endured with patience, he obtained the promised blessing.
16 Když se lidé přísahou dovolávají někoho mocnějšího, ukončují tím svůj spor.
For men indeed swear by one who is greater, and the oath for confirmation is to them an end of all strife.
17 Bůh dědicům zaslíbení svou přísahou nepochybně prokázal nezměnitelnost své vůle.
Wherefore God, wishing more abundantly to show to the heirs of the promise the immutability of his purpose, confirmed it by an oath,
18 Protože je vyloučeno, aby Bůh lhal, můžeme se tedy neochvějně opírat jak o jeho slib, tak o jeho přísahu. Když jsme se k němu uchýlili, smíme čerpat mocné potěšení z nabízené naděje, které jsme se chopili.
that by two immutable things, in which it is impossible for God to lie, we may have strong encouragement, who have fled for refuge to lay hold upon the hope set before us;
19 Je to bezpečná a pevná kotva celé naší bytosti, která nás spojuje s Bohem,
which hope we have as an anchor of the soul, sure and steadfast, and which entereth within the veil;
