Židům 4
1 Slib, že je možné dosáhnout u Boha odpočinku, dosud trvá. Ale je nebezpečí z prodlení.
Let us therefore fear, lest, a promise being left [us] of entering into his rest, any of you should seem to come short of it.
2 Izraelcům bylo stejně jako nám zvěstováno radostné poselství, ale nebylo jim to nic platné, protože mu nevěřili.
For unto us was the gospel preached, as well as unto them: but the word preached did not profit them, not being mixed with faith in them that heard [it].
3 Tedy jen když důvěřujeme Bohu, dosahujeme skutečného odpočinutí. Jinak i pro nás platí: „Přísahal jsem v hněvu: Nedosáhnou mého odpočinku.“To se netýká Božího odpočinutí od stvoření.
For we which have believed do enter into rest, as he said, As I have sworn in my wrath, if they shall enter into my rest: although the works were finished from the foundation of the world.
4 O sedmém dni je přece v Písmu řečeno: „Sedmého dne Bůh odpočíval od svého díla, “a to je hotové od založení světa.
For he spake in a certain place of the seventh [day] on this wise, And God did rest the seventh day from all his works.
5 Nevztahuje se to ani na Jozua a na usídlení Izraelců v zaslíbené zemi. To by Bůh v pozdější době nemluvil o jiném odpočinku. Tím, že znovu řekl: „Nedosáhnou mého odpočinku, “ukázal, že dále zůstává možnost dosažení odpočinku. Proto později skrze Davida nabízí novou příležitost: „Jestliže uslyšíte dnes jeho hlas, nezatvrzujte se proti němu.“
And in this [place] again, If they shall enter into my rest.
Seeing therefore it remaineth that some must enter therein, and they to whom it was first preached entered not in because of unbelief:
Again, he limiteth a certain day, saying in David, To day, after so long a time; as it is said, To day if ye will hear his voice, harden not your hearts.
For if Jesus had given them rest, then would he not afterward have spoken of another day.
9 Boží lid má tedy připraven svátek odpočinutí.
There remaineth therefore a rest to the people of God.
10 Ten, kdo ho dosahuje, odpočine si od svého díla podobně, jako Bůh odpočíval od svého.
For he that is entered into his rest, he also hath ceased from his own works, as God [did] from his.
11 Usilujeme o to, abychom měli podíl na tomto odpočinku, aby někdo po příkladu Izraele nepropadl neposlušnosti.
Let us labour therefore to enter into that rest, lest any man fall after the same example of unbelief.
12 Boží slovo je živé, průbojné a ostré jako nabroušený dvojsečný meč. Proniká naši osobnost a ducha, naše pohnutky a okolnosti, ve kterých žijeme, rozebírá naše pocity a myšlení.
For the word of God [is] quick, and powerful, and sharper than any twoedged sword, piercing even to the dividing asunder of soul and spirit, and of the joints and marrow, and [is] a discerner of the thoughts and intents of the heart.
13 Žádná bytost před ním není zabezpečena. Bůh, před kterým se budeme ze všeho zodpovídat, vidí vše takové, jaké to ve skutečnosti je: propadlé Božímu soudu a odkázané na jeho milost.
Neither is there any creature that is not manifest in his sight: but all things [are] naked and opened unto the eyes of him with whom we have to do.
14 Máme však u Boha mocného prostředníka, jeho Syna Ježíše. Pevně se ho držme.
Seeing then that we have a great high priest, that is passed into the heavens, Jesus the Son of God, let us hold fast [our] profession.
15 Je schopen s námi spoluprožívat naše slabosti, protože procházel stejným pokušením jako my, ale nedal se jím nikdy svést k hříchu.
For we have not an high priest which cannot be touched with the feeling of our infirmities; but was in all points tempted like as [we are, yet] without sin.
16 Proto směle přistupme k Bohu, který nás miluje, abychom dosáhli smilování a nalezli pomoc v čas tísně.
Let us therefore come boldly unto the throne of grace, that we may obtain mercy, and find grace to help in time of need.
