Galatským 2
1 Až o čtrnáct let později jsem přišel do Jeruzaléma znovu, tentokrát s Barnabášem a Titem.
Then after a period of fourteen years I went up again to Jerusalem with Barnabas, taking Titus also with me.
2 Dostal jsem totiž od Boha pokyn, abych všechno, čemu učím v pohanských zemích, předložil ke zvážení čelným osobám v církvi. Vše jsme spolu prohovořili a nikdo neměl námitky,
I went up by revelation, and I explained to them the Good News which I preach among those who are not Jewish, but privately before those who were respected, for fear that I might be running, or had run, in vain.
3 dokonce nepožadovali ani na Titovi, který byl Řek, aby se dal po židovsku obřezat.
But not even Titus, who was with me, being a Greek, was compelled to be circumcised.
4 Otázku obřízky rozvířili teprve někteří z dřívějších příslušníků farizejské strany. Ti se mezi nás vloudili, aby vyslídili, do jaké míry jsme opustili mojžíšovské obřadní předpisy. Rádi by z nás byli opět udělali otroky starých příkazů a zákazů,
This was because of the false brothers secretly brought in, who stole in to spy out our liberty which we have in Messiah Yeshua, that they might bring us into bondage;
5 ale tomu jsme se bránili a ubránili, abyste snad nebyli přinuceni věřit, že spása je v plnění židovských zákonů.
to whom we gave no place in the way of subjection, not for an hour, that the truth of the Good News might continue with you.
6 Také nikdo z představitelů církve necítil potřebu dodávat něco k tomu, co jsem vás učil. (Mimochodem, jejich postavení stejně nic neznamená, protože před Bohem je člověk jeden jako druhý.)
But from those who were reputed to be important (whatever they were, it makes no difference to me; God shows no favoritism between people)—they, I say, who were respected imparted nothing to me,
7 Když Petr, Jakub a Jan viděli, jak se Kristovo učení úspěšně šíří mezi pohany, rozpoznali v tom důkaz, že mě Bůh k této práci pověřil, stejně jako pověřil Petra k práci mezi židy. Tito tři nejvýznamnější apoštolové potom mně a Barnabášovi stiskli ruku na znamení dohody. „Pokračujme dál ve své práci, “řekli, „vy mezi pohany a my mezi židy.“
but to the contrary, when they saw that I had been entrusted with the Good News for the uncircumcision, even as Peter with the Good News for the circumcision
(for he who appointed Peter to be an emissary of the circumcision appointed me also to the non-Jews);
and when they perceived the grace that was given to me, Jacob and Kefa and John, they who were reputed to be pillars, gave to me and Barnabas the right hand of fellowship, that we should go to the non-Jews, and they to the circumcised.
10 Jenom nám doporučili, abychom nezapomínali na chudé, což mi taky vždy leželo na srdci.
They only asked us to remember the poor—which very thing I was also zealous to do.
11 Když však přišel Petr do Antiochie, musel jsem ho veřejně pokárat, protože si to opravdu zasloužil.
But when Kefa came to Antioch, I resisted him to his face, because he stood condemned.
12 Než totiž mezi nás přišli někteří jeruzalémští křesťané, jimž dosud leží na srdci dodržování židovských tradic, jídával klidně s dřívějšími pohany. Potom však, ze strachu před jeruzalémskými, začal se jich stranit.
For before some people came from Jacob, he ate with those who were not Jewish. But when they came, he drew back and separated himself, fearing those who were of the circumcision.
13 A po něm si takhle pokrytecky počínali i Barnabáš a ostatní.
And the rest of the Jewish believers joined him in his hypocrisy; so that even Barnabas was carried away with their hypocrisy.
14 Když jsem to viděl, okamžitě mi bylo jasné, že to není v souladu s evangeliem. Proto jsem Petrovi řekl přede všemi: „Ty jsi rodem žid, se židovstvím jsi již skončil, ale teď chceš najednou nutit pohany, aby dodržovali židovské zákony?“
But when I saw that they did not walk uprightly according to the truth of the Good News, I said to Kefa before them all, "If you, being a Jew, live as the non-Jews do, and not as the Jews do, how can you compel the non-Jews to live as the Jews do?
15 My jsme sice rodilí židé,
"We, being Jews by birth, and not non-Jewish sinners,
16 ale přece jako křesťané víme, že před Bohem obstojíme pouze pro víru v Ježíše Krista.
yet knowing that no one is justified by the works of the law but through faith in Yeshua the Messiah, even we believed in Messiah Yeshua, that we might be justified by faith in Messiah, and not by the works of the law, because no flesh will be justified by the works of the law.
But if, while we sought to be justified in Messiah, we ourselves also were found sinners, is Messiah a servant of sin? Certainly not.
18 Před zákonem jsme všichni propadli, a proto nás žádná zásluha nemůže zachránit. Co kdyby se však naše spoléhání na Krista ukázalo klamné a dodržování mojžíšovských zákonů nepostradatelné? Nebyl by pak Kristus příčinou našeho zavržení? Nechme toho! Sami vidíte, k jak nesmyslným závěrům bychom dospěli.
For if I build up again those things which I destroyed, I prove myself a law-breaker.
19 Já osobně jsem na zákonu a jeho předpisech ztroskotal. Ve smyslu zákona jsem byl odsouzen k smrti a popraven. Na mně si zákon už nic nevezme. Kristovo ukřižování bylo i mým ukřižováním.
For I, through the law, died to the law, that I might live to God.
20 A tak to, co žije, nejsem už já, ale žije ve mně Kristus. A tomuto pravému životu dala v mém těle vzniknout víra v Božího Syna, který mě miloval a obětoval se za mne.
I have been crucified with Messiah, and it is no longer I that live, but Messiah living in me. That life which I now live in the flesh, I live by faith in the Son of God, who loved me, and gave himself up for me.
21 Nepatřím tedy k těm, jimž je Kristova oběť lhostejná. Kdybychom se před Bohem mohli vykázat naplněním zákona, byl by Kristus zemřel zbytečně!
I do not make void the grace of God. For if righteousness is through the law, then Messiah died for nothing."
