Skutky Apoštolů 27
1 Přišel čas transportu vězňů do Itálie. Byl do něho zařazen také Pavel a my s Makedoncem Aristarchem z Tesaloniky jako jeho průvodci. Transportu velel důstojník Julius z císařského oddílu.
And when it was determined that we should sail for Italy, they delivered Paul and certain other prisoners to a centurion named Julius, of the Augustan band.
2 Najal loď, která obeplouvala pobřeží Malé Asie a na cestě k jejímu severnímu cípu měla udělat řadu zastávek.
And embarking in a ship of Adramyttium, which was about to sail unto the places on the coast of Asia, we put to sea, Aristarchus, a Macedonian of Thessalonica, being with us.
3 Když jsme druhý den přistáli v Sidónu, dovolil důstojník Julius, který zacházel s Pavlem skutečně lidsky, aby navštívil ve městě své přátele; ti ho vybavili na cestu vším potřebným.
And the next day we touched at Sidon: and Julius treated Paul kindly, and gave him leave to go unto his friends and refresh himself.
4 Kvůli nepříznivému větru jsme se dále plavili mezi Kyprem a pevninou;
And putting to sea from thence, we sailed under the lee of Cyprus, because the winds were contrary.
5 minuli jsme Kilikii a Pamfylii a přistáli nakonec v lykijské Myře.
And when we had sailed across the sea which is off Cilicia and Pamphylia, we came to Myra, [a city] of Lycia.
6 Tam velitel najal alexandrijskou loď, která měla namířeno do Itálie, a převedl nás na ni.
And there the centurion found a ship of Alexandria sailing for Italy; and he put us therein.
7 Po několik dalších dní byla plavba obtížná a v Knidu jsme ani nemohli přistát, jak silný vítr vál od pevniny. Propluli jsme tedy mezi Krétou a ostrovem Salmonou a s námahou jsme se drželi jižního pobřeží Kréty až do „Dobrých přístavů“u Lasaia.
And when we had sailed slowly many days, and were come with difficulty over against Cnidus, the wind not further suffering us, we sailed under the lee of Crete, over against Salmone;
and with difficulty coasting along it we came unto a certain place called Fair Havens; nigh whereunto was the city of Lasea.
9 Měli jsme zpoždění, byl již konec září a plavba přes otevřené moře je v tomto období nebezpečná. Pavel jako zkušený cestovatel varoval:
And when much time was spent, and the voyage was now dangerous, because the Fast was now already gone by, Paul admonished them,
10 „Jestli teď vyplujete, dáváte v sázku nejen loď a její náklad, ale i životy nás všech.“
and said unto them, Sirs, I perceive that the voyage will be with injury and much loss, not only of the lading and the ship, but also of our lives.
11 Důstojník však dal víc na kapitána a majitele lodi, kteří radili sledovat ještě dále krétské pobřeží až k jihozápadnímu přístavu Foiniku. Tvrdili, že je vhodnější k přezimování lodi než Lasaia. Zdálo se, že se to podaří, protože začal vát jižní vítr. Tak jsme tedy zvedli kotvy.
But the centurion gave more heed to the master and to the owner of the ship, than to those things which were spoken by Paul.
And because the haven was not commodious to winter in, the more part advised to put to sea from thence, if by any means they could reach Phoenix, and winter [there]; [which is] a haven of Crete, looking north-east and south-east.
13 Zanedlouho se však zvedl od Kréty silný severovýchodní vítr, kterému loď nemohla vzdorovat, a ten nás unášel dál a dál od krétského pobřeží.
And when the south wind blew softly, supposing that they had obtained their purpose, they weighed anchor and sailed along Crete, close in shore.
14 Přišel tak nenadále, že jsme ani nestačili naložit do lodi záchranný člun, obvykle vlečený vzadu. To se nám podařilo až v závětří ostrůvku Klauda.
But after no long time there beat down from it a tempestuous wind, which is called Euraquilo:
and when the ship was caught, and could not face the wind, we gave way [to it], and were driven.
And running under the lee of a small island called Cauda, we were able, with difficulty, to secure the boat:
17 Námořníci stáhli lany trup lodi, aby lépe odolával, a spustili vlečnou kotvu, abychom snad v plné rychlosti nenajeli na nebezpečné mělčiny Syrtis u afrického pobřeží.
and when they had hoisted it up, they used helps, under-girding the ship; and, fearing lest they should be cast upon the Syrtis, they lowered the gear, and so were driven.
18 Druhý den vlny už dosahovaly nebezpečné výše, takže jsme museli zmenšit ponor lodi: plavci vyházeli část nákladu
And as we laboured exceedingly with the storm, the next day they began to throw [the freight] overboard;
19 a další den i část lodní výstroje.
and the third day they cast out with their own hands the tackling of the ship.
20 Po mnoho dní bylo zataženo, neviděli jsme slunce ani hvězdy, takže jsme ztratili orientaci a divoká bouře stále zmenšovala naši naději na záchranu.
And when neither sun nor stars shone upon [us] for many days, and no small tempest lay on [us], all hope that we should be saved was now taken away.
21 Po celou tu dobu nikdo na lodi ani nepomyslel na jídlo. Pavel vyšel na palubu a oslovil námořníky: „Přátelé, měli jste dát na mne a přezimovat na Krétě v ‚Dobrých přístavech‘. Byli byste si ušetřili spoustu těžkostí a škod.
And when they had been long without food, then Paul stood forth in the midst of them, and said, Sirs, ye should have hearkened unto me, and not have set sail from Crete, and have gotten this injury and loss.
22 Ale neklesejte na mysli, není všechno ztraceno: nikdo z nás nezahyne, jen loď vezme za své.
And now I exhort you to be of good cheer: for there shall be no loss of life among you, but [only] of the ship.
23 Dnes v noci se mi zjevil posel Boha, kterému náležím a sloužím,
For there stood by me this night an angel of the God whose I am, whom also I serve,
24 a řekl mi: ‚Neboj se, Pavle, máš ještě stát před císařem! Jako dar ti Bůh přidá životy všech, kteří se s tebou plaví.‘
saying, Fear not, Paul; thou must stand before Caesar: and lo, God hath granted thee all them that sail with thee.
25 Odvahu, přátelé! Já věřím svému Bohu, že se jeho vzkaz doslova splní.
Wherefore, sirs, be of good cheer: for I believe God, that it shall be even so as it hath been spoken unto me.
26 Máme se zachránit na nějakém ostrově.“
Howbeit we must be cast upon a certain island.
27 Už čtrnáctou noc jsme byli unášeni Středozemním mořem do neznáma, když kolem půlnoci hlídka hlásila zemi na obzoru.
But when the fourteenth night was come, as we were driven to and fro in the [sea of] Adria, about midnight the sailors surmised that they were drawing near to some country;
28 Námořníci spustili olovnici a naměřili hloubku čtyřiceti metrů a po chvíli už jen třicet metrů.
and they sounded, and found twenty fathoms: and after a little space, they sounded again, and found fifteen fathoms.
29 Dostali strach, že bychom mohli potmě najet na skaliska, a tak vyhodili přes záď čtyři kotvy a všichni jsme toužebně očekávali svítání.
And fearing lest haply we should be cast ashore on rocky ground, they let go four anchors from the stern, and wished for the day.
30 Ale námořníci chtěli zrádně opustit ohroženou loď. Spustili na moře záchranný člun, jako že roztáhnou ještě další kotvy z přídi.
And as the sailors were seeking to flee out of the ship, and had lowered the boat into the sea, under colour as though they would lay out anchors from the foreship,
31 Pavel však postřehl jejich pravý úmysl a řekl důstojníkovi a vojákům: „Pozor na ně, bez nich se nezachráníte!“
Paul said to the centurion and to the soldiers, Except these abide in the ship, ye cannot be saved.
32 Vojáci tedy přesekli lana člunu a nechali ho odplout prázdný.
Then the soldiers cut away the ropes of the boat, and let her fall off.
33 Ještě než se rozednilo, přesvědčoval Pavel posádku: „Čtrnáct dní tu zápolíte, hlídáte a přitom skoro nic nedáte do úst.
And while the day was coming on, Paul besought them all to take some food, saying, This day is the fourteenth day that ye wait and continue fasting, having taken nothing.
34 Alespoň teď se pořádně najezte, ať máte sílu dostat se na břeh. Řekl jsem vám přece, že se nikomu nic nestane.“
Wherefore I beseech you to take some food: for this is for your safety: for there shall not a hair perish from the head of any of you.
35 Vzal chléb, přede všemi za něj Bohu nahlas poděkoval a začal jíst.
And when he had said this, and had taken bread, he gave thanks to God in the presence of all: and he brake it, and began to eat.
36 Ostatní to povzbudilo a dali se také do jídla.
Then were they all of good cheer, and themselves also took food.
37 Bylo nás tam všech dohromady dvě sta sedmdesát šest.
And we were in all in the ship two hundred threescore and sixteen souls.
38 Když jsme se najedli, vyhazovali námořníci do moře obilí, hlavní náklad, aby zmenšili ponor lodi.
And when they had eaten enough, they lightened the ship, throwing out the wheat into the sea.
39 Konečně se rozednilo. Viděli jsme před sebou pás plochého pobřeží se zálivem, ale nikdo tu zemi neznal. Plavci se chtěli pokusit o přistání v zátoce.
And when it was day, they knew not the land: but they perceived a certain bay with a beach, and they took counsel whether they could drive the ship upon it.
40 Kotvy nevytahovali, ale odsekli kotevní lana, odvázali upevněné kormidlo a s přední plachtou na stožáru se pustili ke břehu.
And casting off the anchors, they left them in the sea, at the same time loosing the bands of the rudders; and hoisting up the foresail to the wind, they made for the beach.
41 Brzy jsme však najeli na písčinu a loď uvázla. Příď se zabořila pevně do dna a prudký příboj začal rozbíjet záď.
But lighting upon a place where two seas met, they ran the vessel aground; and the foreship struck and remained unmoveable, but the stern began to break up by the violence [of the waves].
42 Vojáci se už chystali podle římských pravidel pro takové situace pobít všechny vězně, aby některý z nich neodplaval na břeh a neutekl.
And the soldiers’ counsel was to kill the prisoners, lest any [of them] should swim out, and escape.
43 Velitel však chtěl zachovat Pavla při životě, vzal na sebe odpovědnost a nedovolil jim to. Nařídil, aby nejprve skočili přes palubu ti, kdo umějí plavat,
But the centurion, desiring to save Paul, stayed them from their purpose; and commanded that they which could swim should cast themselves overboard, and get first to the land:
44 ostatní ať si opatří kusy dřeva z lodi a všichni ať se snaží dostat na břeh. Tak nikdo neutonul a všichni se v pořádku dostali na souš.
and the rest, some on planks, and some on [other] things from the ship. And so it came to pass, that they all escaped safe to the land.
