Skutky Apoštolů 27
1 Přišel čas transportu vězňů do Itálie. Byl do něho zařazen také Pavel a my s Makedoncem Aristarchem z Tesaloniky jako jeho průvodci. Transportu velel důstojník Julius z císařského oddílu.
NOW as it was determined that we should sail for Italy, they delivered Paul and certain other prisoners to a centurion named Julius, of the Augustan cohort.
2 Najal loď, která obeplouvala pobřeží Malé Asie a na cestě k jejímu severnímu cípu měla udělat řadu zastávek.
And embarking in a ship of Adrymittium, ready to sail for the coast of Asia, we proceeded on our voyage, Aristarchus a Macedonian of Thessalonica, being with us.
3 Když jsme druhý den přistáli v Sidónu, dovolil důstojník Julius, který zacházel s Pavlem skutečně lidsky, aby navštívil ve městě své přátele; ti ho vybavili na cestu vším potřebným.
And the next day we arrived at Sidon: and Julius treated Paul with the greatest humanity, and permitted him to go to his friends, to enjoy the benefit of their care.
4 Kvůli nepříznivému větru jsme se dále plavili mezi Kyprem a pevninou;
And taking our departure from thence, we sailed under Cyprus, because the winds were contrary.
5 minuli jsme Kilikii a Pamfylii a přistáli nakonec v lykijské Myře.
And traversing the sea opposite to Cilicia and Pamphylia, we arrived at Myra, a city of Lycia.
6 Tam velitel najal alexandrijskou loď, která měla namířeno do Itálie, a převedl nás na ni.
And the centurion finding there a ship of Alexandria bound for Italy, he put us on board of it.
7 Po několik dalších dní byla plavba obtížná a v Knidu jsme ani nemohli přistát, jak silný vítr vál od pevniny. Propluli jsme tedy mezi Krétou a ostrovem Salmonou a s námahou jsme se drželi jižního pobřeží Kréty až do „Dobrých přístavů“u Lasaia.
Then for many days making very slow way, and scarce reaching over against Knidos, the wind not favouring us, we coasted Crete, opposite Cape Salmone:
and weathering it with difficulty, we came to a certain place called, The fair havens; near to which is the city Lasea.
9 Měli jsme zpoždění, byl již konec září a plavba přes otevřené moře je v tomto období nebezpečná. Pavel jako zkušený cestovatel varoval:
And much time being consumed, and sailing now becoming dangerous, because the fast was already past, Paul admonished them,
10 „Jestli teď vyplujete, dáváte v sázku nejen loď a její náklad, ale i životy nás všech.“
saying unto them, Sirs, I perceive that this voyage will be attended with much damage and loss, not only of the cargo and of the ship, but danger of our lives also.
11 Důstojník však dal víc na kapitána a majitele lodi, kteří radili sledovat ještě dále krétské pobřeží až k jihozápadnímu přístavu Foiniku. Tvrdili, že je vhodnější k přezimování lodi než Lasaia. Zdálo se, že se to podaří, protože začal vát jižní vítr. Tak jsme tedy zvedli kotvy.
But the centurion paid more attention to the master and to the pilot than to the things which were spoken by Paul.
And the harbour not being well situated for a winter station, the greater part advised to sail from thence, if they possibly could reach as far as Phenice to pass the winter, a harbour open to the south-west and north-west.
13 Zanedlouho se však zvedl od Kréty silný severovýchodní vítr, kterému loď nemohla vzdorovat, a ten nás unášel dál a dál od krétského pobřeží.
So when the south wind blew softly, supposing they had obtained their purpose, they weighed anchor, and kept near the coast of Crete.
14 Přišel tak nenadále, že jsme ani nestačili naložit do lodi záchranný člun, obvykle vlečený vzadu. To se nám podařilo až v závětří ostrůvku Klauda.
But not long after a hurricane wind, called Euroclydon, drove us towards the island,
and the ship becoming ungovernable, and unable to bear up in the eye of the wind, we gave up the attempt, and let her drive.
And running under a little island called Clauda, it was with difficulty we were able to come at the boat:
17 Námořníci stáhli lany trup lodi, aby lépe odolával, a spustili vlečnou kotvu, abychom snad v plné rychlosti nenajeli na nebezpečné mělčiny Syrtis u afrického pobřeží.
which when they had hoisted out, they used all helps, carrying ropes round the ship’s bottom; and fearing lest they should run on the quick-sands, they lowered the mast, and so were driven.
18 Druhý den vlny už dosahovaly nebezpečné výše, takže jsme museli zmenšit ponor lodi: plavci vyházeli část nákladu
And being exceedingly tossed with the storm, we the next day threw out the cargo.
19 a další den i část lodní výstroje.
And the third day with our own hands we threw overboard the tackling of the vessel.
20 Po mnoho dní bylo zataženo, neviděli jsme slunce ani hvězdy, takže jsme ztratili orientaci a divoká bouře stále zmenšovala naši naději na záchranu.
So when neither sun nor stars had appeared for many days, and no small tempest beating on us, all hope of our being preserved was entirely taken from us.
21 Po celou tu dobu nikdo na lodi ani nepomyslel na jídlo. Pavel vyšel na palubu a oslovil námořníky: „Přátelé, měli jste dát na mne a přezimovat na Krétě v ‚Dobrých přístavech‘. Byli byste si ušetřili spoustu těžkostí a škod.
Now after being a long while without food, then stood up Paul in the midst of them, and said, Ye ought, my friends, to have been persuaded by me, and not have sailed from Crete, and got this loss and damage.
22 Ale neklesejte na mysli, není všechno ztraceno: nikdo z nás nezahyne, jen loď vezme za své.
Yet even now I exhort you to be of good courage: for there shall be no loss of life among you, but only of the ship.
23 Dnes v noci se mi zjevil posel Boha, kterému náležím a sloužím,
For there stood by me this night an angel of God, whose I am, and whom I serve,
24 a řekl mi: ‚Neboj se, Pavle, máš ještě stát před císařem! Jako dar ti Bůh přidá životy všech, kteří se s tebou plaví.‘
saying, Fear not, Paul; thou must stand before Caesar: and behold! God hath graciously given thee all who are sailing with thee.
25 Odvahu, přátelé! Já věřím svému Bohu, že se jeho vzkaz doslova splní.
Wherefore, sirs, cheer up: for I believe God that it will be so, exactly as he hath spoken to me.
26 Máme se zachránit na nějakém ostrově.“
But we must be cast on a certain island.
27 Už čtrnáctou noc jsme byli unášeni Středozemním mořem do neznáma, když kolem půlnoci hlídka hlásila zemi na obzoru.
Now as the fourteenth night was passing, whilst we were driving about in the Adriatic sea, about midnight the sailors imagined that some land was near to them:
28 Námořníci spustili olovnici a naměřili hloubku čtyřiceti metrů a po chvíli už jen třicet metrů.
and sounding, had twenty fathoms; then passing on a little farther, and sounding again, they had fifteen fathoms.
29 Dostali strach, že bychom mohli potmě najet na skaliska, a tak vyhodili přes záď čtyři kotvy a všichni jsme toužebně očekávali svítání.
And fearing lest they might run on some rocky coast, they cast out four anchors astern, and wished eagerly for the day to break.
30 Ale námořníci chtěli zrádně opustit ohroženou loď. Spustili na moře záchranný člun, jako že roztáhnou ještě další kotvy z přídi.
Now as the sailors were seeking to escape out of the ship, and had hoisted out the boat into the sea, under pretence as if they were going to carry out anchors a-head,
31 Pavel však postřehl jejich pravý úmysl a řekl důstojníkovi a vojákům: „Pozor na ně, bez nich se nezachráníte!“
Paul said to the centurion and to the soldiers, Except these men abide in the ship, ye cannot be preserved.
32 Vojáci tedy přesekli lana člunu a nechali ho odplout prázdný.
Then the soldiers cut off the ropes of the boat, and let her fall off.
33 Ještě než se rozednilo, přesvědčoval Pavel posádku: „Čtrnáct dní tu zápolíte, hlídáte a přitom skoro nic nedáte do úst.
And while they waited until the day should break, Paul exhorted them all to take some nourishment, saying, To day, expecting the fourteenth day, ye are continuing without food, taking nothing.
34 Alespoň teď se pořádně najezte, ať máte sílu dostat se na břeh. Řekl jsem vám přece, že se nikomu nic nestane.“
Wherefore I exhort you to take some food, for this is for your preservation: for a hair shall not fall from the head of any one of you.
35 Vzal chléb, přede všemi za něj Bohu nahlas poděkoval a začal jíst.
And so saying, and taking a loaf, he gave thanks to God before them all, and breaking it, began to eat.
36 Ostatní to povzbudilo a dali se také do jídla.
Then were they all cheered up, and they too took refreshment.
37 Bylo nás tam všech dohromady dvě sta sedmdesát šest.
Now all the souls which were in the ship amounted to two hundred seventy-six:
38 Když jsme se najedli, vyhazovali námořníci do moře obilí, hlavní náklad, aby zmenšili ponor lodi.
and having made a hearty meal, they lightened the vessel, throwing the wheat into the sea.
39 Konečně se rozednilo. Viděli jsme před sebou pás plochého pobřeží se zálivem, ale nikdo tu zemi neznal. Plavci se chtěli pokusit o přistání v zátoce.
And when the day broke, they knew not the land: but they observed a certain creek with a beach, into which they resolved, if they could, to run the vessel aground.
40 Kotvy nevytahovali, ale odsekli kotevní lana, odvázali upevněné kormidlo a s přední plachtou na stožáru se pustili ke břehu.
And weighing the anchors, they committed her to the sea, and loosing at the same time the chains of the rudders, and hoisting the foresail to the breeze, they made for the beach.
41 Brzy jsme však najeli na písčinu a loď uvázla. Příď se zabořila pevně do dna a prudký příboj začal rozbíjet záď.
But falling on a shoal where two currents met, they ran the ship aground; and the forecastle stuck fast, and remained immoveable, but the stern was stove in by the violence of the waves.
42 Vojáci se už chystali podle římských pravidel pro takové situace pobít všechny vězně, aby některý z nich neodplaval na břeh a neutekl.
Then the soldiers’ design was to have murdered the prisoners, lest any of them should swim ashore and escape.
43 Velitel však chtěl zachovat Pavla při životě, vzal na sebe odpovědnost a nedovolil jim to. Nařídil, aby nejprve skočili přes palubu ti, kdo umějí plavat,
But the centurion, desirous to preserve Paul, withheld them from their purpose, and commanded those who were able to swim to jump overboard first, and reach the land:
44 ostatní ať si opatří kusy dřeva z lodi a všichni ať se snaží dostat na břeh. Tak nikdo neutonul a všichni se v pořádku dostali na souš.
and that the rest should make the attempt, some on planks, and some on the floating materials of the ship: and in this manner so it was that they all safely reached the shore.
