Skutky Apoštolů 24
1 Za pět dní dorazil do Césareje sám velekněz Ananiáš v doprovodu několika členů velerady a právního zástupce Tertulla, aby Pavla zažalovali u místodržitele. Ten dal vězně přivést
And after five days Ananias the high priest descended with the elders, and with a certain orator named Tertullus, who informed the governor against Paul.
2 a Tertullus přednesl obžalobu: „Slavný Felixi! Náš národ ti vděčí za mnoho; tvou zásluhou žijeme již tolik let v míru a pod tvou moudrou vládou se nám dobře daří. Mohl bych tě chválit mnohem déle, ale nechci si dělat nárok na tvůj vzácný čas.
And when he was called forth, Tertullus began to accuse him, saying, Seeing that by you we enjoy great quietness, and that very worthy deeds are done to this nation by your providence,
We accept it always, and in all places, most noble Felix, with all thankfulness.
4 Vyjádřím se stručně a prosím, abys nám laskavě věnoval pozornost.
Notwithstanding, that I be not further tedious to you, I pray you that you would hear us of your clemency a few words.
5 Máme důkazy, že tenhle člověk patří k vůdcům křesťanské sekty a znamenitě přispívá k tomu, že se v celé říši mezi židy jako epidemie šíří jejich buřičské názory.
For we have found this man a pestilent fellow, and a mover of sedition among all the Jews throughout the world, and a ringleader of the sect of the Nazarenes:
6 Nakonec chtěl také znesvětit jeruzalémský chrám. Přitom jsme ho chytili a chtěli jej soudit podle našich zákonů.
Who also has gone about to profane the temple: whom we took, and would have judged according to our law.
7 Velitel Lysias se ho však násilně zmocnil a nás odkázal na tebe.
But the chief captain Lysias came on us, and with great violence took him away out of our hands,
8 Vyslechni ho a přesvědčíš se, že naše stížnosti jsou oprávněné.“
Commanding his accusers to come to you: by examining of whom yourself may take knowledge of all these things, whereof we accuse him.
9 Potom vystoupili židé jako svědkové obžaloby.
And the Jews also assented, saying that these things were so.
10 Nato pak udělil místodržitel slovo Pavlovi. Ten řekl: „Vím, že náš národ spravuješ již delší dobu. Důvěřuji tvým zkušenostem a na svoji obhajobu chci uvést jen to, co si můžeš ověřit.
Then Paul, after that the governor had beckoned to him to speak, answered, For as much as I know that you have been of many years a judge to this nation, I do the more cheerfully answer for myself:
11 Před dvanácti dny jsem dorazil do Jeruzaléma jako poutník do svatyně.
Because that you may understand, that there are yet but twelve days since I went up to Jerusalem for to worship.
12 Ani v chrámu ani v synagogách jsem za tu dobu nepronesl jediný veřejný projev, s nikým jsem nediskutoval a nikoho jsem nepodněcoval ke vzpouře.
And they neither found me in the temple disputing with any man, neither raising up the people, neither in the synagogues, nor in the city:
13 Nic takového mi nemohou dokázat.
Neither can they prove the things whereof they now accuse me.
14 Rád se ovšem před tebou přiznávám, že sloužím Bohu našich otců podle způsobu, který oni považují za sektářství.
But this I confess to you, that after the way which they call heresy, so worship I the God of my fathers, believing all things which are written in the law and in the prophets:
15 Věřím všemu, co je psáno u Mojžíše i proroků, a vyznávám naději na vzkříšení všech lidí z mrtvých, což ostatně hlásají i mnozí mezi nimi.
And have hope toward God, which they themselves also allow, that there shall be a resurrection of the dead, both of the just and unjust.
16 Tato víra mě zavazuje, abych se choval před Bohem i před lidmi podle svého nejlepšího svědomí.
And herein do I exercise myself, to have always a conscience void to offense toward God, and toward men.
17 Nyní se po několika letech vracím a nesu chudým svého lidu peněžitou podporu od křesťanů z jiných národů.
Now after many years I came to bring alms to my nation, and offerings.
18 Když jsem pak v chrámu podstupoval předepsané náboženské očišťování, nařkli mě někteří židé z Malé Asie, že jsem tam přivedl pohany. Nebyla to ovšem pravda a ty židy ani nevidím mezi žalobci. To oni způsobili srocení ve svatyni, ne já.
Whereupon certain Jews from Asia found me purified in the temple, neither with multitude, nor with tumult.
Who ought to have been here before you, and object, if they had something against me.
20 Ani velerada mi nedokázala žádný zločin.
Or else let these same here say, if they have found any evil doing in me, while I stood before the council,
21 Jediné, co jsem tam stačil říci, bylo: ‚Mám být souzen pro víru ve vzkříšení!‘“
Except it be for this one voice, that I cried standing among them, Touching the resurrection of the dead I am called in question by you this day.
22 Felix už sice o křesťanství něco věděl, ale přesto líčení odročil s tím, že musí ještě vyslechnout svědectví velitele Lysia.
And when Felix heard these things, having more perfect knowledge of that way, he deferred them, and said, When Lysias the chief captain shall come down, I will know the uttermost of your matter.
23 Důstojníkovi pak nařídil, aby Pavla držel jen v lehkém vězení, kde by ho mohli jeho přátelé navštěvovat a posloužit mu.
And he commanded a centurion to keep Paul, and to let him have liberty, and that he should forbid none of his acquaintance to minister or come to him.
24 Po několika dnech si dal Felix Pavla předvést v přítomnosti své manželky Drusilly, která byla židovka, a vyptával se ho na učení Ježíše Krista.
And after certain days, when Felix came with his wife Drusilla, which was a Jewess, he sent for Paul, and heard him concerning the faith in Christ.
25 Pavel ochotně vykládal, ale když začal mluvit o otázkách mravnosti, sebeovládání a Božího soudu, bylo to Felixovi nepříjemné a přerušil ho: „Pro dnešek to stačí, zase si tě pozvu, až budu mít čas.“
And as he reasoned of righteousness, temperance, and judgment to come, Felix trembled, and answered, Go your way for this time; when I have a convenient season, I will call for you.
26 Opravdu si pro Pavla často posílal a hovořil s ním, ale hlavně proto, že od něho čekal nějaký úplatek. Aby si usmířil židy, nechával Pavla i nadále ve vězení.
He hoped also that money should have been given him of Paul, that he might loose him: why he sent for him the oftener, and communed with him.
27 Tak to trvalo po celé dva roky, až byl Felix v úřadě vystřídán Porciem Festem.
But after two years Porcius Festus came into Felix’ room: and Felix, willing to show the Jews a pleasure, left Paul bound.
