Skutky Apoštolů 22
1 „Bratři a otcové, rád bych se před vámi obhájil.“
"Brothers and fathers, listen to the defense which I now make to you."
2 Lidé byli překvapeni, že mluví jejich rodným jazykem, a tak tiše poslouchali. Pavel pokračoval:
When they heard that he spoke to them in the Hebrew language, they were even more quiet. He said,
3 „Jsem žid, narozený sice v Tarsu v Kilikii, ale vychován jsem byl zde v Jeruzalémě. Vám dobře známý učenec Gamaliel mě vyškolil přesně podle zákona našich otců a horlil jsem pro Boha, právě tak jako vy dnes.
"I am indeed a Jew, born in Tarsus of Cilicia, but brought up in this city at the feet of Gamaliel, instructed according to the strict manner of the Law of our fathers, being zealous for God, even as you all are this day.
4 Víru v Ježíše Krista jsem nenáviděl k smrti. Dokonce jsem jeho vyznavače, muže i ženy, dával zatýkat a věznit.
I persecuted this Way to the death, binding and delivering into prisons both men and women.
5 To mi může dosvědčit velekněz a celá velerada. Jednou mi také vydali pověřující listiny pro židovskou obec v Damašku a já jsem se tam vypravil, abych mezi nimi pozatýkal křesťany a dopravil je do Jeruzaléma k potrestání.
As also the cohen hagadol and all the council of the elders testify, from whom also I received letters to the brothers, and traveled to Damascus to bring them also who were there to Jerusalem in bonds to be punished.
6 A poslyšte, co se stalo. Bylo kolem poledne a my jsme byli na dohled od damašských hradeb. Náhle se okolo mne rozzářilo oslnivé světlo, mnohem jasnější než polední slunce.
It happened that, as I made my journey, and came close to Damascus, about noon, suddenly there shone from the sky a great light around me.
7 Padl jsem na zem, když jsem uslyšel hlas: ‚Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?‘
I fell to the ground, and heard a voice saying to me, 'Saul, Saul, why are you persecuting me?'
8 Ozval jsem se: ‚Kdo jsi, Pane?‘Slyšel jsem odpověď: ‚Já jsem Ježíš z Nazaretu a ty bojuješ proti mně.‘
I answered, 'Who are you, Lord?' He said to me, 'I am Yeshua the Natzrati, whom you persecute.'
9 Moji průvodci byli tím světlem také oslněni, ale neslyšeli, že by ke mně někdo mluvil.
"Those who were with me indeed saw the light, and were afraid, but they did not understand the voice of him who spoke to me.
10 Zeptal jsem se: ‚Pane, co mám dělat?‘Ježíš mi odpověděl: ‚Teď vstaň a jdi do Damašku. Tam ti řeknou, jaký mám pro tebe úkol.‘
I said, 'What shall I do, Lord?' The Lord said to me, 'Arise, and go into Damascus. There you will be told about all things which are appointed for you to do.'
11 Jas toho světla mne docela oslepil a tak jsem klopýtal do Damašku, veden za ruce svými průvodci.
When I could not see for the glory of that light, being led by the hand of those who were with me, I came into Damascus.
12 Tam mne navštívil Ananiáš, zbožný ctitel zákona, kterého si židé v Damašku velice vážili.
One Ananias, a devout man according to the Law, well reported of by all the Jews who lived in Damascus,
13 Přišel a řekl mi: ‚Bratře Saule, otevři oči!‘Tu se mi vrátil zrak a já ho uviděl.
came to me, and standing by me said to me, 'Brother Saul, receive your sight.' In that very hour I looked up at him.
14 Řekl ještě: ‚Tak to chtěl Bůh, abys konečně poznal jeho vůli, abys uviděl Božího Spravedlivého a uslyšel jeho vlastní hlas.
He said, 'The God of our fathers has appointed you to know his will, and to see the Righteous One, and to hear a voice from his mouth.
15 Staneš se Ježíšovým svědkem celému světu a budeš všude vyprávět, co jsi viděl a slyšel.
For you will be a witness for him to all people of what you have seen and heard.
16 Neváhej, vyznej, že je tvým Pánem, dej se pokřtít na znamení, že jsi očištěn od hříchů.‘
Now why do you wait? Arise, be immersed, and wash away your sins, calling on his name.'
17 Později, když jsem se vrátil do Jeruzaléma a modlil se v chrámu, měl jsem ještě jedno vidění.
"It happened that, when I had returned to Jerusalem, and while I prayed in the temple, I fell into a trance,
18 Viděl jsem Pána a slyšel jeho slova: ‚Nezdržuj se a rychle odejdi z Jeruzaléma. Tady nepřijmou tvoje svědectví o mně.‘
and saw him saying to me, 'Hurry and get out of Jerusalem quickly, because they will not receive testimony concerning me from you.'
19 Ale já jsem odporoval: ‚Pane, tady jsem dával tvoje věrné věznit a bičovat v synagogách.
I said, 'Lord, they themselves know that I imprisoned and beat in every synagogue those who believed in you.
20 Tady byla prolita první krev, krev tvého svědka Štěpána. Já byl při tom, souhlasil jsem s tím a hlídal jsem pláště těm, kdo ho kamenovali. Všichni to tu o mně vědí.‘
When the blood of Stephen, your witness, was shed, I also was standing by, and guarding the cloaks of those who killed him.'
21 Pán mi však řekl: ‚Jen jdi, protože tě pošlu k pohanům.‘“
"He said to me, 'Depart, for I will send you out far from here to non-Jewish people.'"
22 Až potud dav Pavla pozorně poslouchal, ale zmínka o pohanech je znovu pobouřila. Začali mávat plášti, házeli na něho hrsti prachu a křičeli: „Pryč s tím zrádcem! Na smrt! Nemá tu co dělat!“
They listened to him until he said that; then they lifted up their voice, and said, "Rid the earth of this fellow, for he is not fit to live."
As they yelled, and threw off their cloaks, and threw dust into the air,
24 Velitel dal Pavla rychle odvést do pevnosti a nařídil, aby ho zbičovali a vyslechli; chtěl vědět, čím vzbudil tolik nenávisti.
the commanding officer commanded him to be brought into the barracks, ordering him to be examined by scourging, that he might know for what crime they yelled at him like that.
25 Už ho připoutali k bičovací lavici, když se Pavel obrátil k velícímu setníkovi: „Nemáte přece právo bičovat římského občana. Musím být postaven před řádný soud.“
When they had tied him up with thongs, Paul asked the centurion who stood by, "Is it lawful for you to scourge a man who is a Roman, and not found guilty?"
26 Důstojník dal přerušit přípravy, šel k veliteli a hlásil mu: „Stal se nějaký omyl, ten člověk prohlašuje, že je občanem Říma.“
When the centurion heard it, he went to the commanding officer and told him, "What are you about to do? For this man is a Roman."
27 Velitel s ním šel k Pavlovi a zeptal se: „Je pravda, že jsi římský občan?“„Ano, jsem, “odpověděl vězeň.
The commanding officer came and asked him, "Tell me, are you a Roman?" He said, "Yes."
28 Velitel zapochyboval: „Vím z vlastní zkušenosti, že je to pěkně drahé. Kdepak bys na to vzal?“Pavel řekl: „Já jsem nic nekupoval, jsem občanem od narození.“
The commanding officer answered, "I bought my citizenship for a great price." Paul said, "But I was born a Roman."
29 Po tomto prohlášení vojáci odhodili důtky a spěšně jej odvazovali. Velitel měl obavy, protože se dopustil takového přehmatu vůči rodilému římskému občanu. Rozhodl se, že vyšetří, z čeho židé Pavla vlastně obviňují.
Immediately those who were about to examine him departed from him, and the commanding officer also was afraid when he realized that he was a Roman, because he had bound him.
30 Na velitelovu žádost se nazítří sešla židovská velerada za předsednictví úřadujícího i minulého velekněze.
But on the next day, desiring to know the truth about why he was accused by the Judeans, he freed him, and commanded the chief cohanim and all the council to come together, and brought Paul down and set him before them.
