1 Korintským 10
1 Jenom si, bratři, připomeňme židovské dějiny! Boží oblak se rozprostíral nad všemi našimi předky, když odcházeli z Egypta,
For I would not have you ignorant, brethren, that all our fathers were under the cloud, and all passed through the sea,
2 a všichni společně s Mojžíšem prošli mořem, v němž pohřbili svoji otrockou minulost.
and were all baptized to Moses in the cloud and in the sea,
3 Všem bylo duchovní potravou stejné slovo od Boha
and all ate the same spiritual food,
4 a sílu čerpali všichni z téhož duchovního pramene, který je stále doprovázel – a to byl Kristus.
and all drank the same spiritual drink; for they drank of the spiritual rock that accompanied them; and the rock was Christ;
5 A přesto se většina z nich svým jednáním Bohu znelíbila a našla svůj hrob na poušti.
but with most of them God was not well pleased; for they were laid low in the wilderness.
6 Nechť se nám stanou výstražným příladem.
Now these things were warnings for us, in order that we should not lust after evil things, as they lusted.
7 Opusťte své modly, pohlavní nepřístojnosti a jiné neřády, abyste nedopadli jako oni: za jediný den jich pomřelo třiadvacet tisíc.
And do not ye become idolaters, as some of them did; as it is written: “The people sat down to eat and drink, and rose up to sport.”
Nor let us commit fornication, as some of them did, and fell in one day three and twenty thousand.
9 Nesvádějte lidské špatnosti na Boha,
Nor let us tempt Christ, as some of them tempted, and were destroyed by the serpents.
10 neprovokujte ho, jako to dělali někteří z nich; a přivolali na sebe jedovaté hady a smrt.
And do not ye murmur, as some of them murmured, and perished by the Destroyer.
Now these things happened to them as warnings, and were recorded for our admonition, to whom the ends of the ages have come. (aiōn g165)
12 Mějte se na pozoru – nejblíže pádu je ten, kdo si je sám sebou příliš jist.
Wherefore let him that thinketh he standeth, take heed lest he fall.
13 Až dosud vás nepotkalo nic, co by člověk nedokázal unést. Bůh vaši víru nezklame ani v dalších zkouškách: pokud je dopustí, dá vám i sílu vydržet a překonat je.
No temptation hath come upon you, but such as is common to man; but God is faithful, who will not suffer you to be tempted beyond what ye are able to endure, but will with the temptation furnish also the way to escape, that ye may be able to endure it.
14 Proto, moji drazí, co nejdál od modloslužby! Mluvím s vámi jako s rozumnými lidmi. Řekněte sami: neznamená snad kalich, který si vzájemně podáváme, že nás spojuje Kristova krev? A co jiného vyznáváme při lámání chleba než to, že jsme součástí Kristovou?
Wherefore, my beloved, flee from idolatry.
I speak as to wise men, judge ye what I say.
The cup of blessing which we bless, is it not a partaking of the blood of Christ? the loaf which we break, is it not a partaking of the body of Christ?
17 Jako všechny ty kousky pocházejí z jednoho chleba, tak i my – ať je nás sebevíc – jsme tím jedním chlebem navzájem spojeni.
For we, the many, are one loaf, one body; for we all share in that one loaf.
18 Podívejte se na rodilé židy: tím, že jedí maso obětované na oltáři, hlásí se i oni k Bohu, kterému ten oltář patří. A stejný význam má pro pohany zase jejich pohanský oltář.
Look at Israel by natural descent. Have not those who eat of the sacrifices, communion with the altar?
19 Tím ovšem neříkám, že modla je snad bohem a že maso obětované modle je něco víc než obyčejné maso; samy o sobě ty věci neznamenají nic.
What do I say then? That what is offered in sacrifice to idols is anything? Or that an idol is anything?
20 Ale tím obřadem vzývají pohané démony místo Boha, a proto nechci, abyste se něčeho takového zúčastňovali.
Nay, but that what they sacrifice, they sacrifice to demons, and not to God; and I would not that ye should have communion with demons.
21 Nemůžete se přece současně hlásit k Bohu i ke zlým mocnostem.
Ye cannot drink the cup of the Lord, and the cup of demons; ye cannot be partakers of the Lord's table, and the table of demons.
22 Nebo jsme snad tak silní, že si nemusíme nic dělat z Božího hněvu?
Shall we provoke the Lord to jealousy? Are we stronger than he?
23 Ano, křesťanu je všechno dovoleno, ale ne všechno je prospěšné. Vše je mi dovoleno, ale ne vše slouží k dobru také ostatním.
All things are lawful, but all things are not profitable; all things are lawful, but all things are not edifying.
24 Nesmíme si hledět jen svého vlastního zájmu, nýbrž především musíme dbát toho, co je dobré pro druhé.
Let no one seek his own pleasure, but the good of others.
25 Tedy: co se prodává v obchodech, to jezte klidně a nelamte si hlavu původem jídla.
Whatever is sold in the market that eat, without asking questions for the sake of conscience;
26 Země i se vším, co je na ní, patří přece Bohu.
for “the earth is the Lord's, and the fullness thereof.”
27 Také na návštěvách jezte s klidným svědomím všechno, co vám hostitel předloží.
And if one who is an unbeliever inviteth you to a feast, and ye choose to go, eat whatever is set before you, without asking any questions for the sake of conscience.
28 Když vás však někdo upozorní, že to či ono jídlo leželo předtím na pohanském oltáři, nejezte to, abyste se nešetrně nedotkli jeho svědomí. Jakže – moje svoboda má být omezována cizím svědomím?
But if any one say to you, This hath been offered in sacrifice to an idol, do not eat of it, on account of him that showed you this, and from a regard to conscience;
conscience I mean, not thine own, but that of the other. For why is my liberty to be judged by another conscience [[than my own]]?
30 Což mě může někdo odsuzovat za to, co vděčně přijímám z Boží ruky?
If I partake with thankfulness, why am I to be evil spoken of in a matter for which I give thanks?
31 Milí bratři! Všechno, co děláme – ať už jde o jídlo nebo o pití či cokoliv jiného, všechno má sloužit k Boží oslavě.
Whether therefore ye eat or drink, or whatever ye do, do all to the glory of God.
32 Nebuďte tedy kamenem úrazu ani židům, ani nevěrcům, ani křesťanům.
Give no occasion of stumbling either to Jews or Greeks, or to the church of God;
33 I já se vždycky snažím vyjít každému vstříc a neohlížím se na sebe, nýbrž na dobro těch druhých, aby jich bylo zachráněno co nejvíc. Tak mě tomu učí Kristus, dělejte to tak i vy.
as I also strive to please all in all things, not seeking my own advantage, but that of the many; that they may be saved.
