Sofoniáš 1
1 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Sofoniášovi synu Chusi, syna Godoliášova, syna Amariášova, syna Ezechiášova, za dnů Joziáše syna Amonova, krále Judského.
Ko e folofola ʻa Sihova ʻaia naʻe hoko kia Sefanaia ko e foha ʻo Kusi, ko e foha ʻo Ketalia, ko e foha ʻo ʻAmalia, ko e foha ʻo Hesikia, ʻi he ngaahi ʻaho ʻo Siosaia ko e foha ʻo ʻAmoni, ko e tuʻi ʻo Siuta.
2 Zajisté že sklidím všecko se svrchku té země, praví Hospodin.
ʻOku pehē ʻe Sihova, “Te u fakaʻauha ʻaupito ʻae ngaahi meʻa kotoa pē mei he fonua.
3 Sklidím lidi i hovada, sklidím ptactvo nebeské i ryby mořské, i pohoršení s bezbožnými; vypléním, pravím, lidi se svrchku této země, praví Hospodin.
Te u fakaʻauha ʻae tangata mo e manu; te u fakaʻauha ʻae fanga manu ʻoe langi, mo e ngaahi ika ʻoe tahi, mo e ngaahi tūkiaʻanga mo e kakai angahala: pea te u tuʻusi ʻae tangata mei he fonua, ʻoku pehē ʻe Sihova.
4 Nebo vztáhna ruku svou na Judu a na všecky obyvatele Jeruzalémské, zahladím z místa tohoto ostatek Bále, i kněží jeho s jich pomocníky,
Te u mafao atu foki ʻa hoku nima ki Siuta, pea ki he kakai kotoa pē ʻo Selūsalema; pea te u tuʻusi mei he potu ni ʻae toenga ʻo Peali, mo e hingoa ʻo Kimalime, mo e ngaahi taulaʻeiki;
5 I ty, kteříž se klanějí na střechách vojsku nebeskému, i ty, kteříž klanějíce se, přisahají skrze Hospodina, i ty, kteříž přisahají skrze Melecha svého.
Pea mo kinautolu ʻoku hū ki he ngaahi meʻa ʻoe langi ʻi he tuʻa fale, mo kinautolu ʻoku lotu mo fuakava ʻia Sihova, pea ʻoku fuakava ʻia Malikami;
6 I ty, kteříž zpět odcházejí, aby nenásledovali Hospodina, a kteříž nehledají Hospodina, aniž se ho dotazují.
Pea mo kinautolu kuo ʻikai ke kumi kia Sihova, pe fehuʻi kiate ia.”
7 Umlkni před oblíčejem Panovníka Hospodina, nebo blízký jest den Hospodinův; přistrojil zajisté Hospodin obět, povolal pozvaných svých.
Ke ke fakalongo pē ʻi he ʻao ʻoe ʻEiki ko e ʻOtua: he ʻoku ofi ʻae ʻaho ʻo Sihova: he kuo teuteu ʻe Sihova ʻae feilaulau, kuo ne tala ki heʻene kakai.
8 I stane se v den oběti Hospodinovy, že navštívím knížata a syny královy i všecky, kteříž se obláčejí v roucho cizozemců.
Pea ʻe hoko ia ʻi he ʻaho ʻoe feilaulau ʻa Sihova, te u tautea ʻae houʻeiki, mo e fānau ʻae tuʻi, mo kinautolu kotoa pē kuo kofuʻaki ʻae kofu kehe.
9 Navštívím v ten den i každého, kterýž vskakuje na prah, kteříž naplňují dům pánů svých nátiskem a lstí.
ʻI he ʻaho ko ia foki te u tautea ʻakinautolu kotoa pē ʻoku hopo ʻi he lakaʻanga ʻoe matapā, ʻaia ʻoku fakapito ʻae fale ʻo honau ngaahi ʻeiki ʻaki ʻae fakamālohi mo e kākā.
10 I stane se v ten den, praví Hospodin, hlas křiku od brány rybné, a kvílení od druhé strany a třeskot veliký od pahrbků.
ʻOku pehē ʻe Sihova, pea ʻe hoko ia ʻi he ʻaho ko ia, ʻe ai ʻae longoaʻa ʻoe tangi mei he matapā ika, mo e tāngiloa mei hono ua, mo e maumau lahi mei he ngaahi moʻunga.
11 Kvělte vy, kteříž bydlíte u vnitřku; nebo vyhlazen bude všecken obor kupců, vypléněni budou všickni snášející stříbro.
Tangi ʻakimoutolu ʻae kakai ʻo Makitesi, he kuo tuʻusi ki lalo ʻae kakai fakatau kotoa pē: kuo tuʻusi ʻakinautolu kotoa pē ʻoku fua ʻae siliva.
12 I stane se v ten čas, že přehledávati budu Jeruzalém s lucernami, a navštívím muže, kteříž ulnuli v kvasnicích svých, kteříž říkají v srdci svém: Nečiniť dobře Hospodin, aniž zle činí.
Pea ʻe hoko ʻi he kuonga ko ia, te u hakule ʻa Selūsalema ʻaki ʻae ngaahi maama, pea tautea ʻae kakai ʻoku nau nofo fakafiemālie hifo: ʻaia ʻoku pehē ʻi honau loto, “ʻE ʻikai fai ha lelei ʻe Sihova, pea ʻe ʻikai te ne fai ha kovi.”
13 Nebo přijde statek jejich na rozchvátání, a domové jejich na zpuštění. Stavějí zajisté domy, ale nebudou v nich bydliti; a štěpují vinice, ale nebudou píti vína z nich.
Ko ia ʻe hoko ai ʻa ʻenau koloa ko e vetea, mo honau ngaahi fale ko e fakaʻauha: te nau langa foki ʻae ngaahi fale, ka ʻe ʻikai nofo ai; pea te nau tō ai ʻae ngaahi ngoue vaine, ka ʻe ʻikai inu ʻi hono uaine.
14 Blízký jest den Hospodinův veliký, blízký jest a rychlý velmi zvuk dne Hospodinova, tuť hořce křičeti bude udatný.
ʻOku ofi ʻae ʻaho lahi ʻo Sihova, ʻio, ʻoku ofi ia, pea ʻoku fakatoʻotoʻo mai ʻaupito; ʻoku fakamamahi ʻae leʻo ʻoe ʻaho ʻo Sihova: ʻe toki tangi kalanga ai ʻae tangata mālohi.
15 Den rozhněvání bude ten den, den úzkosti a trápení, den zpuštění a to hrozného, den temnosti a mračna, den oblaku a mrákoty,
Ko e ʻaho ko ia ko e ʻaho ʻoe houhau, ko e ʻaho ʻoe tuʻutāmaki mo e mamahi, ko e ʻaho ʻoe maveuveu, mo e fakaʻauha, ko e ʻaho ʻoe poʻuli, mo e fakapoʻupoʻuli, ko e ʻaho ʻoe ngaahi ʻao, mo e poʻuli matolu,
16 Den trouby a troubení proti městům hrazeným, a proti úhlům vysokým,
Ko e ʻaho ʻoe meʻalea, mo e kalanga ki he ngaahi kolo ʻoku ʻāʻi, pea ki he ngaahi fale māʻolunga.
17 V němž úzkostmi sevru lidi, aby chodili jako slepí, nebo proti Hospodinu zhřešili. I vylita bude krev jejich jako prach, a těla jejich jako lejna.
Pea te u ʻomi ʻae mamahi ki he kakai, ke nau ʻalu ʻo hangē ko e kakai kui, koeʻuhi kuo nau angahala kia Sihova: pea ʻe huaʻi honau toto ʻo hangē ko e efu, mo honau kakano ʻo hangē ko e kinohaʻa.
18 Ani stříbro jejich, ani zlato jejich nebude jich moci vytrhnouti v den rozhněvání Hospodinova; nebo ohněm horlivosti jeho sehlcena bude tato všecka země, proto že konec jistě rychlý učiní všechněm obyvatelům země.
Pea ʻe ʻikai ke faʻa fakahaofi ʻakinautolu ʻi he ʻaho ʻoe houhau ʻo Sihova ʻe heʻenau siliva, pe ko ʻenau koula; ka ʻe keina ʻae fonua kotoa ʻi he afi ʻo ʻene fuaʻa: he te ne fai ke ʻosi vave ʻakinautolu kotoa pē ʻoku nofo ʻi he fonua.
