Zachariáš 7
1 Potom stalo se léta čtvrtého Daria krále, stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi, čtvrtého dne měsíce devátého, kterýž jest Kislef,
Aa ie tan-taom-paha-efa’ i Dariavese mpanjakay, le niheo amy Zekarià ty tsara’ Iehovà amy andro fahefa’ ty volam-pahasivey, toe Safary;
2 Když poslal do domu Božího Sarezer a Regemmelech, i muži jeho, aby se kořili tváři Hospodinově,
Ie nampañitrifeñe añ’ anjomba’ Iehovà ao t’i Sarezere naho i Regemeleke rekets’ o mpiama’eo,
3 A aby mluvili k kněžím, kteříž byli v domě Hospodina zástupů, i k prorokům, řkouce: Budeme-li plakati měsíce pátého, oddělujíce se, jako jsme činili již po mnoho let?
ninday saontsy amo mpisoroñe añ’ anjomba’ Iehovà’ i maroio, naho amo mpitokio, ami’ty hoe: Handala hao iraho amy volam-paha-limey, naho hilie-batañe manahake i nanoeko amy taoñe maro rezaiy?
4 I stalo se slovo Hospodina zástupů ke mně, řkoucí:
Aa le niheo amako ty tsara’ Iehovà nanao ty hoe:
5 Rci všemu lidu této země i kněžím takto: Když jste se postívali a kvílili, pátého a sedmého měsíce, a to po sedmdesáte let, zdaliž jste se opravdu mně, mně, pravím, postili?
Saontsio ze hene’ ondati’ i taney naho o mpisoroñeo, ty hoe: Ie nililitse naho nandala amy volam-paha-limey naho amy volam-paha-fitoy, i fitompolo taoñe rezay, Izaho hao ty nililira’ areo; Toe amako hao?
6 A když jíte aneb pijete, zdaliž ne pro sebe jíte a ne pro sebe pijete?
Ie mikama, naho minoñe, tsy ho anahareo hao ty fikama’ areo naho ho anahareo ty finoma’ areo?
7 Zdaliž tato nejsou slova, kteráž prohlásil Hospodin skrze proroky předešlé, když ještě Jeruzalém seděl bezpečně a užíval pokoje, i města jeho vůkol něho, a lid v straně polední i na rovinách bydlil?
Tsy izay hao o tsara tsinei’ Iehovà añamo mpitoky taoloo, ie nimoneñañe t’Ierosalaime naho niraorao, ie naho o rova’ nañohok’ azeo, vaho nitobohañe ka i Atimoy naho i Vavataney?
8 I stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi, řkoucí:
Niheo amy Zekarià ty tsara’ Iehovà, nanao ty hoe:
9 Takto mluvíval Hospodin zástupů, řka: Soud pravý vynášejte, a milosrdenství a lítosti dokazujte jeden každý k bližnímu svému.
Hoe ty nitsarà’ Iehovà’ i Màroy: Manoa zaka-to naho songa mifampitretreza naho mifanao miroahalahy;
10 A vdovy ani sirotka, příchozího ani chudého neutiskejte, a zlého žádný bližnímu svému neobmýšlejte v srdci svém.
ko mamorekeke vantotse, ndra bode-rae, ndra renetane, ndra o rarakeo: ko mifampikinia an-troke.
11 Ale nechtěli pozorovati, a nastavili ramene urputného, a uši své obtížili, aby neslyšeli.
F’ie nifoneñe tsy hañaoñe, naho nampitolike soroke mandietse, vaho nanjenjen-dravembia tsy hitsanoñe;
12 A srdce své učinili kámen přetvrdý, aby neslyšeli zákona toho a slov těch, kteráž posílal Hospodin zástupů Duchem svým skrze proroky předešlé. Pročež přišel hněv veliký od Hospodina zástupů.
mbore, nanoe’ iereo vato mizitse ty tro’ iareo tsy mone hahajanjiñe i Hake, naho o tsara nampisangitrife’ Iehovà am-pità’ o mpitoky taoloo añamy Arofo’ey; aa le nifetsake eo ty haviñerañe jabajaba’ Iehovà’ i Màroy.
13 Nebo stalo se, že jakož volajícího neslyšeli, tak když volali, neslyšel jsem, praví Hospodin zástupů.
Ie amy zao, kanao nikanjy re naho tsy nañaoñe iereo, le hikanjy ka iereo vaho tsy ho haoñeko, hoe t’Iehovà’ i Màroy;
14 A vichřicí rozptýlil jsem je mezi všecky ty národy, kterýchž neznali, a země tato spustla po nich, tak že nebylo žádného, kdo by tudy chodil, a tak přivedli zemi žádoucí na spuštění.
le nampibaratsiahako an-tangololahy iereo mb’amo kilakila ondaty tsy apota’ iareoo. Le nihòake i taney nenga’ iereo, naho leo raike tsy nihelohelo ama’e; ie nampangoakoàhe’ iereo i tane fanjàkay.
