Zachariáš 13
1 V ten den bude studnice otevřená domu Davidovu a obyvatelům Jeruzalémským, k obmytí hřícha i nečistoty.
“ʻI he ʻaho ko ia ʻe fakaava ʻae matavai ki he fale ʻo Tevita, pea mo e kakai ʻo Selūsalema koeʻuhi ko e angahala, pea mo e taʻemaʻa.
2 Stane se také v ten den, praví Hospodin zástupů, že vyhladím jména modl z země, tak že nebudou připomínány více, nýbrž také i ty proroky a ducha nečistoty vyprázdním z země.
Pea ʻe hoko ʻi he ʻaho ko ia, ʻoku pehē ʻe Sihova ʻoe ngaahi kautau, te u motuhi ʻae hingoa ʻoe ngaahi tamapua mei he fonua, pea ʻe ʻikai toe manatuʻi ʻi ai: pea te u pule ke mole atu mei he fonua ʻae kau kikite mo e laumālie ʻuli.
3 I stane se, prorokoval-li by někdo více, že jemu řeknou otec jeho a matka jeho, kteříž jej zplodili: Nebudeš živ, proto že jsi lež mluvil ve jménu Hospodinovu. I probodnou jej otec jeho a matka jeho, kteříž jej zplodili, že prorokoval.
Pea ʻe hoko ʻo pehē, kapau ʻe toe kikite ha taha, pea ʻe toki lea kiate ia ʻa ʻene tamai, pea mo ʻene fale, ʻaia ne ne tupu ai, ʻo pehē, ‘ʻE ʻikai te ke moʻui he ʻoku ke lea loi ʻi he huafa ʻo Sihova:’ pea ko ʻene tamai, pea mo ʻene faʻē naʻa ne tupu ai, te na hokaʻi ia ke ʻasi, ʻoka fai ʻe ia ʻae kikite.
4 A tak stane se v ten den, že se budou styděti proroci ti, každý za vidění své, když by prorokovali, aniž oblekou sukně z srstí, aby klamali.
Pea ʻe hoko ʻo pehē ʻi he ʻaho ko ia, ʻe mā ʻae kau kikite taki taha ʻi heʻene meʻa hā mai, ʻoka fai ʻe ia ʻene kikite; pea ʻe ʻikai te nau kofuʻaki ʻae kofu ʻoe fulufuluʻi manu ke fai ʻae kākā:
5 Ale dí každý: Nejsem já prorok. Muž, kterýž zemi dělá, jsem já; nebo mne učil tomu člověk od dětinství mého.
Ka te ne pehē, ‘ʻOku ʻikai ko ha kikite au, ka ko e tangata ngoue: he naʻe akoʻi au ʻe ha tangata ke tauhimanu talu ʻeku kei siʻi.’
6 A dí-li kdo jemu: Jaké to máš rány na rukou svých? I odpoví: Jimiž jsem zbit v domě těch, kteříž mne milují.
Pea ʻe pehē mai ʻe ha taha kiate ia, ‘Ko e hā ʻae ngaahi lavea ko ʻena ʻi ho nima?’ Pea te ne pehē ʻe ia, ‘Ko e ngaahi lavea ʻi heʻeku ʻi he fale ʻo hoku kāinga.’
7 Ó meči, prociť na pastýře mého, a na muže bližního mého, praví Hospodin zástupů. Bí pastýře, a rozprchnou se ovce, ale zase obrátím ruku svou k maličkým.
“ʻE heletā, ke ke ʻā, ki heʻeku tauhi, pea ki he tangata ko ia ʻoku ma kaumeʻa,” ʻoku pehē ʻe Sihova ʻoe ngaahi kautau. “Taaʻi ʻae tauhi, pea ʻe movetevete ʻae fanga sipi: pea te u tafoki atu hoku nima kiate kinautolu ʻoku kei iiki.
8 Nebo stane se po vší zemi této, praví Hospodin, že dvě částky vyhlazeny budou v ní a zemrou, a třetí v ní zanechána bude.
Pea ʻe hoko ia ʻo pehē, ʻi he fonua kotoa,” ʻoku pehē ʻe Sihova, “ko hono vahe ʻe ua ʻe motuhi, pea ʻe mate; ka ko hono vahe ʻe taha ʻe tuku ia ʻi ai.
9 A i tu třetí uvedu do ohně, a přeženu je, jako se přehání stříbro, a zprubuji je, jako prubováno bývá zlato. Každý vzývati bude jméno mé, a já vyslyším jej. Řeknu: Lid můj jest: a on dí: Hospodin jest Bůh můj.
Pea te u ʻomi ʻa hono vahe ko ia ʻe taha ʻi he loto afi, pea te u fakamaʻa ʻakinautolu ʻo hangē ko hono fakamaʻa ʻoe siliva, pea te u ʻahiʻahiʻi ʻakinautolu ʻo hangē ko e ʻahiʻahiʻi ʻoe koula: te nau ui ki hoku huafa, pea te u fanongo kiate kinautolu: Te u pehē, ‘ko hoku kakai ia:’ pea te nau pehē ʻekinautolu, ‘Ko Sihova ko hoku ʻOtua ia.’”
