Pieseò 1
1 Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.
2 Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.
[Sponsa Osculetur me osculo oris sui; quia meliora sunt ubera tua vino,
3 Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.
fragrantia unguentis optimis. Oleum effusum nomen tuum; ideo adolescentulæ dilexerunt te.
4 Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.
Chorus Adolescentularum Trahe me, post te curremus in odorem unguentorum tuorum. Introduxit me rex in cellaria sua; exsultabimus et lætabimur in te, memores uberum tuorum super vinum. Recti diligunt te.
5 Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.
Sponsa Nigra sum, sed formosa, filiæ Jerusalem, sicut tabernacula Cedar, sicut pelles Salomonis.
6 Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.
Nolite me considerare quod fusca sim, quia decoloravit me sol. Filii matris meæ pugnaverunt contra me; posuerunt me custodem in vineis: vineam meam non custodivi.
7 Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?
Indica mihi, quem diligit anima mea, ubi pascas, ubi cubes in meridie, ne vagari incipiam post greges sodalium tuorum.
8 Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.
Sponsus Si ignoras te, o pulcherrima inter mulieres, egredere, et abi post vestigia gregum, et pasce hædos tuos juxta tabernacula pastorum.
9 Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.
Equitatui meo in curribus Pharaonis assimilavi te, amica mea.
10 Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.
Pulchræ sunt genæ tuæ sicut turturis; collum tuum sicut monilia.
11 Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.
Murenulas aureas faciemus tibi, vermiculatas argento.
12 Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.
Sponsa Dum esset rex in accubitu suo, nardus mea dedit odorem suum.
13 Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.
Fasciculus myrrhæ dilectus meus mihi; inter ubera mea commorabitur.
14 Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.
Botrus cypri dilectus meus mihi in vineis Engaddi.
15 Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.
Sponsus Ecce tu pulchra es, amica mea! ecce tu pulchra es! Oculi tui columbarum.
16 Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.
Sponsa Ecce tu pulcher es, dilecte mi, et decorus! Lectulus noster floridus.
17 Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.
Tigna domorum nostrarum cedrina, laquearia nostra cypressina.]
