Pieseò 1
1 Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.
Das Lied der Lieder, von Salomo.
2 Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.
O möcht’ er mich küssen mit seines Mundes Küssen! Denn deine Liebe ist wonniger als Wein!
3 Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.
Köstlich ist der Duft deiner Salben; wie ausgegossenes Salböl ist dein Name: drum haben die Mädchen dich lieb.
4 Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.
Zieh mich dir nach, komm, laß uns eilen! Führe mich, König, in deine Gemächer! »Wir wollen jubeln und deiner uns freuen, wollen preisen deine Liebe mehr als Wein!« Ach, inniglich lieben sie dich.
5 Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.
Gebräunt bin ich, aber doch schön, ihr Töchter Jerusalems, wie die Zelte von Kedar, wie Salomos Teppiche.
6 Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.
Seht mich nicht an, daß so gebräunt ich bin, daß die Sonne mich so verbrannt hat! Meiner Mutter Söhne waren böse auf mich, bestellten mich zur Hüterin der Weinberge; meinen eignen Weinberg hab’ ich nicht gehütet.
7 Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?
Tu mir kund, du, den meine Seele liebt: wo weidest du, wo lagerst du zur Mittagszeit? Denn warum soll als Verirrte ich erscheinen bei den Herden deiner Genossen? –
8 Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.
»Wenn du das nicht weißt, du schönste unter den Weibern, so geh nur hinaus, den Spuren der Herde nach, und weide deine Zicklein bei den Zelten der Hirten!«
9 Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.
»Einem Prachtroß an Pharaos Prunkwagen vergleiche ich dich, meine Freundin:
10 Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.
reizend sind deine Wangen im Schmuck der Kettchen, dein Hals in den Perlenschnüren!
11 Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.
Goldene Kettchen lassen wir dir machen mit Kügelchen von Silber.« –
12 Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.
Solange der König noch in seinem Kreise weilte, gab meine Narde ihren Duft.
13 Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.
Mein Geliebter ist mir wie ein Myrrhenbündlein, das am Busen mir ruht;
14 Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.
ein Cyprusgebinde ist mir mein Geliebter in den Weinbergen von Engedi. –
15 Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.
»O schön bist du, meine Freundin, ja, du bist schön! Deine Augen sind Taubenaugen.« –
16 Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.
»O schön bist du, mein Geliebter, ja holdselig! Sieh, unser Lager ist frisches Grün;
17 Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.
unsres Hauses Gebälk sind Zedern, unser Getäfel Zypressen.«
