Pieseò 8

1 Ó bys byl jako bratr můj požívající prsí matky mé, abych tě naleznuc vně, políbila, a nebyla zahanbena.

‌ʻAmusiaange ʻeau kuo ke tatau mo ha tuongaʻane kiate au, ʻaia naʻe fakahuhu ʻi he ongo huhu ʻo ʻeku faʻē! Koeʻuhi ʻo kau ka ʻilo koe ʻituʻa. ke u ʻuma kiate koe, ʻo ʻikai mā ai.

2 Vedla bych tě, a uvedla do domu matky své, a tu bys mne vyučoval; a jáť bych dala píti vína strojeného, a mstu z jablek zrnatých.

Ka ne pehē, te u tataki koe mo ʻomi koe ki he fale ʻo ʻeku faʻē, pea te ne ako kiate au: te u fakainu koe ʻi he uaine namu lelei, kuo huʻi ʻaki ʻeau ʻae huhuʻa melie ʻoe pomikanite.

3 Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.

Pea ʻe ʻi lalo ʻi hoku ʻulu ʻa hono nima toʻohema, pea fāʻufua au ʻe hono nima toʻomataʻu.

4 Přísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl.

‌ʻE ngaahi ʻofefine ʻo Selūsalema, ʻoku ou fekau kiate kimoutolu, ke ʻoua naʻa mou ueʻi pe fafangu ʻa hoku ʻofaʻanga, kaeʻoua ke faʻiteliha pe ia.

5 Která jest to, jenž vstupuje z pouště, zpolehši na milého svého? Pod jabloní vzbudila jsem tě; tuť tebe počala matka tvá, tuť tě počala rodička tvá.

Ko hai eni ʻoku haʻu mei he toafa, ʻoku faʻaki kiate ia ʻoku ne ʻofa ai? Naʻaku hiki hake koe ʻi he lolo moli: naʻe fanauʻi koe ʻi ai ʻe hoʻo faʻē, naʻe fanauʻi ʻi ai koe ʻe ia naʻa ne fāʻeleʻi koe.

6 Položiž mne jako pečet na srdce své, jako pečetní prsten na ruku svou. Nebo silné jest jako smrt milování, tvrdá jako hrob horlivost; uhlí její uhlí řeřavé, plamen nejprudší. (Sheol h7585)

‌ʻAi au ki ho loto ʻo hangē ko e fakamaʻu ʻo ha tohi, pea hangē ko e mama ki ho nima; he ʻoku mālohi ʻae ʻofa ʻo tatau mo e mate; ʻoku ongongataʻa ʻae fuaʻa ʻo hangē ko e faʻitoka: ko hono malala ʻoku hangē ko e malalaʻi afi, ʻaia ʻoku ulo kakaha. (Sheol h7585)

7 Vody mnohé nemohly by uhasiti tohoto milování, aniž ho řeky zatopí. Kdyby někdo dáti chtěl všecken statek domu svého za takovou milost, se vším tím pohrdnut by byl.

‌ʻOku ʻikai faʻa tāmateʻi ʻae ʻofa ʻaki ʻae vai lahi, pea ʻe ʻikai mate ia ʻi he ngaahi vaitafe ʻoku lahi: pea kapau ʻe foaki ʻe ha tangata ʻae koloa kotoa pē ʻi hono fale ka ne maʻu ai ʻae ʻofa, ʻe lau pe ia ko e meʻa vaʻinga.

8 Sestru máme maličkou, kteráž ještě nemá prsí. Co učiníme s sestrou svou v den, v kterýž bude řeč o ní?

‌ʻOku ai homau tehina, pea ʻoku teʻeki hunuki hono huhu: pea ko e hā te mau fai ʻoka hoko ʻae ʻaho ke alea ki ai?

9 Jestliže jest zed, vzděláme na ní palác stříbrný; pakli jest dveřmi, obložíme je dskami cedrovými.

Kapau ko e ʻā ia, te mau fokotuʻu ki ai ha fale siliva: pea kapau ko e matapā ia, te mau teuteu ʻaki ia ʻae laupapa ko e sita.

10 Já jsem zed, a prsy mé jako věže; takž jsem byla před očima jeho, jako nacházející pokoj.

Ko au ko e ʻā, pea tatau mo e fale māʻolunga ʻa hoku huhu: ko ia ia naʻaku tatau ai ʻi hono ʻao mo ha taha kuo maʻu ʻae fiemālie.

11 Vinici měl Šalomoun v Balhamon, kteroužto pronajal strážným, aby jeden každý přinášel za ovoce její tisíc stříbrných.

Naʻe ia Solomone ʻae ngoue vaine ʻi Peali-Hamone: pea naʻa ne tuku ʻene ngoue vaine ki he kau tauhi: pea naʻe fekau ke ʻomi taki taha ʻae konga siliva ʻe afe, ko e totongi ki hono ngaahi fua.

12 Ale vinice má, kterouž mám, přede mnou jest. Mějž sobě ten tisíc, ó Šalomoune, a dvě stě ti, kteříž ostříhají ovoce jejího.

‌ʻOku ʻi hoku ʻao ʻa ʻeku ngoue vaine ʻaʻaku: pea ko koe ʻe Solomone, te ke maʻu mei ai ʻae konga siliva ʻe afe, kae tuku kiate kinautolu ʻoku tauhi hono fua ʻae uangeau.

13 Ó ty, kteráž bydlíš v zahradách, přáteléť pozorují hlasu tvého, ohlašujž mi se.

‌ʻA koe ʻoku nofo ʻi he ngaahi ngoue, pea ʻoku ongoʻi ho leʻo ʻe ho kāinga: tuku au foki ke u fanongo ai.

14 Pospěš, milý můj, a připodobni se k srně nebo mladému jelenu, na horách vonných věcí.

Fai vave ʻa hoku ʻofaʻanga, pea ke tatau koe mo e kāseli pe ko e hainite mui he ngaahi moʻunga ʻoe kakala.