Pieseò 8

1 Ó bys byl jako bratr můj požívající prsí matky mé, abych tě naleznuc vně, políbila, a nebyla zahanbena.

Oh, var du min Broder, som died min Moders Bryst! Jeg kyssed dig derude, naar vi mødtes, og blev ikke agtet ringe,

2 Vedla bych tě, a uvedla do domu matky své, a tu bys mne vyučoval; a jáť bych dala píti vína strojeného, a mstu z jablek zrnatých.

tog dig ind i min Moders Hus, i min Moders Kamre, gav dig krydret Vin at drikke, Granatæblers Most.

3 Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.

Hans venstre under mit Hoved, hans højre tager mig i Favn.

4 Přísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl.

Jeg besværger eder, Jerusalems Døtre: Gør ikke Kærligheden Uro, væk den ikke, før den ønsker det selv!

5 Která jest to, jenž vstupuje z pouště, zpolehši na milého svého? Pod jabloní vzbudila jsem tě; tuť tebe počala matka tvá, tuť tě počala rodička tvá.

Hvem er hun, der kommer fra Ørkenen, støttet til sin Ven? »Under Æbletræet vækked jeg dig; der nedkom din Moder med dig, der nedkom hun, som dig fødte.«

6 Položiž mne jako pečet na srdce své, jako pečetní prsten na ruku svou. Nebo silné jest jako smrt milování, tvrdá jako hrob horlivost; uhlí její uhlí řeřavé, plamen nejprudší. (Sheol h7585)

Læg mig som en Seglring om dit Hjerte, som et Armbaand om din Arm! Thi Kærlighed er stærk som Døden, Nidkærhed haard som Dødsriget; dens Gløder er Brændende Glød, dens Lue er HERRENS Lue. (Sheol h7585)

7 Vody mnohé nemohly by uhasiti tohoto milování, aniž ho řeky zatopí. Kdyby někdo dáti chtěl všecken statek domu svého za takovou milost, se vším tím pohrdnut by byl.

Mange Vande kan ikke slukke den, Strømme ej skylle den bort. Gav nogen alt Gods i sit Hus for Kærlighed, hvem vilde agte ham ringe?

8 Sestru máme maličkou, kteráž ještě nemá prsí. Co učiníme s sestrou svou v den, v kterýž bude řeč o ní?

Vi har en lille Søster, som endnu ej har Bryster; hvad gør vi med vor Søster, den Dag hun faar en Bejler?

9 Jestliže jest zed, vzděláme na ní palác stříbrný; pakli jest dveřmi, obložíme je dskami cedrovými.

Er hun en Mur, saa bygger vi en Krone af Sølv derpaa, men er hun en Dør, saa spærrer vi den med Cederplanke.

10 Já jsem zed, a prsy mé jako věže; takž jsem byla před očima jeho, jako nacházející pokoj.

Jeg er en Mur, Mine Bryster Taarne. Da blev jeg i hans Øjne som en, der finder Fred.

11 Vinici měl Šalomoun v Balhamon, kteroužto pronajal strážným, aby jeden každý přinášel za ovoce její tisíc stříbrných.

Salomo havde en Vingaard i Ba'al-Hamon, til Vogtere gav han den Vingaard; hver kunne tjene tusind Sekel Sølv paa dens Frugt.

12 Ale vinice má, kterouž mám, přede mnou jest. Mějž sobě ten tisíc, ó Šalomoune, a dvě stě ti, kteříž ostříhají ovoce jejího.

Jeg har for mig selv min Vingaard; de tusinde, Salomo, er dine, to hundrede deres, som vogter dens Frugt.

13 Ó ty, kteráž bydlíš v zahradách, přáteléť pozorují hlasu tvého, ohlašujž mi se.

Du, som bor i Haverne, Vennerne lytter, lad mig høre din Røst!

14 Pospěš, milý můj, a připodobni se k srně nebo mladému jelenu, na horách vonných věcí.

Fly, min Ven, og vær som en Gazel, som den unge Hjort paa Balsambjerge!