Pieseò 7
1 Jak jsou krásné nohy tvé v střevících, dcero knížecí! Okolek bedr tvých jako zápony, dílo ruku výborného řemeslníka.
ʻE ʻofefine ʻoe tuʻi! Hono ʻikai fakaʻofoʻofa ho vaʻe mo ho topuvaʻe: ʻoku teuʻi lahi ho kofu vaʻe, ko e ngāue ʻae nima ʻoe tufunga poto.
2 Pupek tvůj koflík okrouhlý, ne bez nápoje; břicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím.
Ko e fakamaʻu ʻo ho noʻotanga kofu ʻoku hangē ha ipu, ʻoku ʻikai masiva uaine: pea ʻoku tatau ho sino mo e u uite, kuo nonoʻo ʻaki ʻae ngaahi lile.
3 Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních.
ʻOku tatau ho ongo huhu mo e ongo kāseli, mui ʻoku na tatau.
4 Hrdlo tvé jako věže z kostí slonových, oči tvé rybníci v Ezebon podlé brány Batrabbim, nos tvůj věže Libánská patřící k Damašku.
ʻOku tatau ho kia mo ha fale lei ʻoku māʻolunga: pea tatau ho mata mo e anovai ika ʻi Hesiponi, ʻi he veʻe matapā ʻo Patalapini: ʻoku tatau ho ihu mo e fale leʻo ʻi Lepanoni ʻoku hanga ki Tamasikusi.
5 Hlava tvá na tobě jako Karmel, a vlasy hlavy tvé jako šarlat; i král přivázán by byl na pavlačích.
ʻOku tatau ho ʻulu mo Kameli, mo e louʻulu ʻo ho ʻulu ʻoku hangē ko e kulokula; kuo moʻua ʻae tuʻi ʻi he ngaahi potu ʻi fale.
6 Jak jsi ty krásná, a jak utěšená, ó milosti přerozkošná!
Oiau, hono ʻikai hoihoifua mo fakaʻofoʻofa koe, ʻa koe ko hoku ʻofaʻanga koeʻuhi ke u fiemālie ai!
7 Ta postava tvá podobna jest palmě, a prsy tvé hroznům.
ʻOku tatau ho māʻolunga mo e ʻakau ko e paame, pea hangē ho ongo huhu ko e ngaahi fuhi vaine.
8 Řekl jsem: Vstoupím na palmu, dosáhnu vrchů jejích. Nechažť tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene, a vůně chřípí tvých jako jablek vonných.
Naʻaku pehē, “Te u kaka ʻi he ʻakau ko e paame, pea u puke ki hono ngaahi vaʻa:” pea ko eni foki, ʻoku tatau ho huhu mo e ngaahi fuhi vaine, mo e ngangatu ʻo ho mānava ʻo hangē ko e moli;
9 Ústa tvá jako víno výborné, milá pro upřímnost, působící, aby i těch, jenž spí, rtové mluvili.
ʻOku tatau ʻae ngaahi lea mei ho ngutu mo e uaine lelei ʻoku huʻamelie: he naʻa mo kinautolu ʻoku mohe ʻoku fakalea ai.
10 Já jsem milého svého, a ke mně jest žádost jeho.
ʻOku ʻo hoku ʻofaʻanga au, pea ʻoku ne holi pe kiate au.
11 Poď, milý můj, vyjděme na pole, přenocujme ve vsech.
Haʻu, ʻā hoku ʻofaʻanga, ke ta ō atu ki he ngoue; ke ta nofo ʻi he ngaahi potu kakai.
12 Ráno přivstaneme, na vinice pohledíme, kvete-li vinný kmen, již-li se ukázal začátek hroznů, kvetou-li jablka zrnatá, a tuť dám tobě milosti své.
Ke ta ō hengihengi ki he ngaahi ngoue vaine; ke ta mamata ki he vaine ʻi heʻene tupu lelei, mo e tupu ʻo hono fua mui, pea mo e fatakau ʻoe pomikanite: pea te u foaki ʻi ai ʻa ʻeku ʻofa kiate koe.
13 Pěkná jablečka vydala vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré, milý můj, zachovala jsem tobě.
ʻOku nanamu ʻae tutai, pea ʻoku ai ʻae ngaahi fua lelei ʻi hota veʻe matapā, kuo u tānaki koeʻuhi ko koe, ʻE hoku ʻofaʻanga.
