< Pieseò 2 >

1 Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.
Yo soy el lirio de Sarón, la azucena de los valles.
2 Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.
Como una azucena entre los espinos, así, es mi amiga entre las doncellas.
3 Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.
Como el manzano entre los árboles silvestres, tal es mi amado entre los mancebos. A su sombra anhelo sentarme, y su fruto es dulce a mi paladar.
4 Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.
Me introdujo en la celda del vino, y su bandera sobre mí es el amor.
5 Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,
¡Confortadme con pasas! ¡Restauradme con manzanas! porque languidezco de amor.
6 Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.
Su izquierda está debajo de mi cabeza, y su derecha me abraza.
7 Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.
Os conjuro, oh hijas de Jerusalén, por las gacelas y las ciervas del campo, que no despertéis ni inquietéis a la amada, hasta que ella quiera.
8 Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.
¡La voz de mi amado! Helo aquí que viene, saltando por los montes, brincando sobre los collados.
9 Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.
Es mí amado como el gamo, o como el cervatillo. Vedlo ya detrás de nuestra pared, mirando por las ventanas, atisbando por las celosías.
10 Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.
Habla mi amado, y me dice: Levántate, amiga mía; hermosa mía, ven.
11 Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.
Porque, mira, ha pasado ya el invierno, la lluvia ha cesado y se ha ido;
12 Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.
aparecen ya las flores en la tierra; llega el tiempo de la poda, y se oye en nuestra tierra la voz de la tórtola.
13 Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.
Ya echa sus brotes la higuera, esparcen su fragancia las viñas en flor. ¡Levántate, amiga mía; hermosa mía, ven!
14 Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.
Paloma mía, que anidas en las grietas de la peña, en los escondrijos de los muros escarpados, hazme ver tu rostro, déjame oír tu voz; porque tu voz es dulce, y tu rostro es encantador.
15 Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.
Cazadnos las raposas, las raposillas que devastan las viñas, porque nuestras viñas están en flor.
16 Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.
Mi amado es mío, y yo soy suya; él apacienta entre azucenas.
17 Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.
Mientras sopla la brisa, y se alargan las sombras, ¡vuélvete, amado mío! ¡Aseméjate al gamo, o al cervatillo, sobre los montes escarpados!

< Pieseò 2 >