Pieseò 2
1 Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.
I am a meadow flower of Sharon, a lily of the valleys.
2 Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.
As a lily among thorns, so is my love among the young women.
3 Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.
As an apricot tree among the trees of the forest, so is my beloved among the young men. I sit down under his shadow with great delight, and his fruit is sweet to my taste.
4 Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.
He brought me to the house of wine, and his banner over me was love.
5 Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,
Revive me with raisin cakes and refresh me with apricots, for I am weak with love.
6 Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.
His left hand is under my head, and his right hand embraces me.
7 Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.
I want you to swear, daughters of Jerusalem, by the gazelles and the does of the fields, that you will not awaken or arouse love until she pleases.
8 Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.
There is the sound of my beloved! Listen, here he comes, leaping over the mountains, jumping over the hills.
9 Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.
My beloved is like a gazelle or a young stag; look, he is standing behind our wall, gazing through the window, peering through the lattice.
10 Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.
My beloved spoke to me and said, “Arise, my love; My beautiful one, come away with me.
11 Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.
Look, the winter is past; the rain is over and gone.
12 Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.
The flowers have appeared in the land; the time for pruning and the singing of birds has come, and the sound of the doves is heard in our land.
13 Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.
The fig tree ripens her green figs, and the vines are in blossom; they give off their fragrance. Arise, my love, my beautiful one, and come away.
14 Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.
My dove, in the clefts of the rock, in the secret clefts of the mountain crags, let me see your face. Let me hear your voice, for your voice is sweet, and your face is lovely.”
15 Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.
Catch the foxes for us, the little foxes that spoil vineyards, for our vineyard is in blossom.
16 Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.
My beloved is mine, and I am his; he grazes among the lilies with pleasure.
17 Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.
Go away, my beloved, before the soft winds of dawn blow and the shadows flee away. Go away; be like a gazelle or a young stag on the rugged mountains.
