Pieseò 2
1 Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.
Na da soge ale ifa mosoi Sia: lane sogega bugi agoai. Amola na da ‘lili’ mosoi goumi fago ganodini aligi agoai.” Dunu da amane sia: sa,
2 Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.
“Na dogolegei! Di da uda gilisisu amo ganodini, ‘lili’ mosoi noga: iwane, aya: gaga: nomei gigisi ganodini agoai ba: sa.” Uda da amane sia: sa,
3 Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.
“Na dogolegei da dunu eno gilisi amoga ‘a: bele’ ifa noga: i amo iwilaga aligi ifa ganodini bugi agoai ba: sa. Na da ea baba ganodini fimusa: hanai gala. Amola ea fage legei da nama hedaidafa gala.
4 Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.
E da na ea lolo nabe diasuga oule misi. Amola e da ea gosagisu abula amo na dedeboma: ne, hiougili gadoi. Ea gosagisu da sasagesu hou.
5 Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,
Na da bu gasa lama: ne, hafoga: i waini fage nama ima. Na bu obeagima: ne, ‘a: bele’ fage nama ima. Na da sasagesu hou ha: giwane hamobeba: le, gasa hamedei gala.
6 Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.
Ea fofadi lobo da na dialumaha diala, amola ea lobodafa da na sogoba: le nonogosa.
7 Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.
Yelusaleme uda, dilia! Hehenasu ‘dia’ gebo amola ‘gasele dia’ gebo ilia houba: le, sia: dafawaneyale ilegema. Ania sasagesu gilisili fibi hou mae hedofama: ne sia: ma!” Uda da amane sia: i,
8 Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.
“Na da na sasagesu dunu ea sia: be naba. E da goumi da: iya giadofale hehenaiya manebe. E da agolo da: iya giadofale nama manebe.
9 Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.
Na sasagesu dunu da ‘gasele’ dia agoai ba: sa. E da waha debe ‘dia’ gawali agoai gala. E da dobea fei bega: aligisa. E da fo logo agei gelabodiliaga ba: sa. E da ifa gigiadomai gelabodiliaga ba: sa.
10 Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.
Na sasagesu dunu da nama sia: sa.” Dunu da amane sia: i, “Na dogolei! Misa! Ani ahoa: di!
11 Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.
Anegagi oubi da yolei. Gibu amola da yolei.
12 Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.
Sogega mosoi da falegai dagoi. Wali da gesami hea: su esoha. Moifufui amoga ‘dafe’ sio da gesami hea: lala.
13 Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.
Figi fage da muni yosa. Efe mosoi da falegabeba: le, hisi da gabusiga: agoai naba. Na dogolegei! Misa! Ani ahoa: di!
14 Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.
Di da ‘dafe’ sio amo da igi bagade gouda: i gala: i adobo amo ganodini wamoaligisa agoane ba: sa. Dia odagi noga: idafa, na da ba: ma: ma. Dia sia: noga: idafa na da nabima: ma.
15 Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.
Fogisi wa: me da waini sagai sogea heda: i amo wadela: lesisa: besa: le, ili seba: ma.” Uda da amane sia: i,
16 Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.
“Na sasagesu dunu da na: Amola na da ea: E da ea sibi wa: i amo ‘lili’ bugiga ha: i manu ianeawane,
17 Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.
hahabe fo da fulabosea amola gasi da alalolesi ba: sea fawane yolesisa. Na dogolegei! Buhagima! ‘Gasele dia’ ohe agoane amola ‘dia’ gawali amo da Bidia goumi alelaloi amoga esala agoane, buhagima.
