Římanům 9
1 Pravduť pravím v Kristu a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
I say the truth in Christ, I lye not, (my conscience bearing me witness in the holy Ghost, )
2 Žeť mám veliký zámutek a ustavičnou bolest v srdci svém.
that I have great grief and continual sorrow in my heart:
3 Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, totiž příbuzných svých podle těla.
for I could wish that I myself were made a curse after the manner of Christ, for my brethren, my kindred according to the flesh;
4 Kteřížto jsou Izraelští, jejichžto jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i Zákona dání, i služba Boží, i zaslíbení.
who are Israelites, whose is the adoption, and the glory, and the covenants, and the giving of the law, and the form of divine worship, and the promises:
5 Jejichž jsou i otcové, a ti, z nichžto jest Kristus podle těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen. (aiōn g165)
whose are the fathers, and of whom, as to the flesh, Christ came, who is over all God blessed for ever. Amen. (aiōn g165)
6 Avšak nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
Not that the word of God hath failed. For they are not all Israel, who are descended from Israel.
7 Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, hned také všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
Nor because they are the seed of Abraham, are they all children of promise: but "in Isaac shall thy seed be called."
8 To jest, ne všickni ti, jenž jsou synové těla, jsou také synové Boží, ale kteříž jsou synové Božího zaslíbení, ti se počítají za símě.
That is, not the children of the flesh are the children of God, but the children of the promise are accounted for the seed.
9 Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
For this is the word of the promise, "According to this time will I come, and Sarah shall have a son:"
10 A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho, toho důvodem jest.
and not to her only; but Rebecca also being with child by our father Isaac,
11 Nebo ještě před narozením obou těch synů, a prve nežli co dobrého nebo zlého učinili, aby uložení Boží, kteréžto jest podle vyvolení, a tak ne z skutků, ale z toho, jenž povolává, pevné bylo,
(when the children were not yet born, nor had done either good or evil, that the purpose of God according to his choice might abide, not on account of works, but of Him that calleth, ) it was said to her, the elder shall serve the younger:
12 Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
as it is written,
13 Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
"I loved Jacob and I hated Esau."
14 I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
What shall we say then? Is there injustice in God?
15 Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se nad tím, komuž milost učiním, a slituji se nad tím, nad kýmž se slituji.
God forbid! For He saith to Moses, "I will have mercy on whom I will have mercy, and I will have compassion on whom I will have compassion."
16 A tak tedy neníť vyvolování na tom, jenž chce, ani na tom, jenž běží, ale na Bohu, jenž se smilovává.
So then it is not of him that willeth, nor of him that runneth, but of God that sheweth mercy.
17 Nebo dí Písmo faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
And the scripture saith unto Pharaoh, for this very purpose have I raised thee up, that I may shew forth my power in thee, and that my name may be declared through all the earth.
18 A tak tedy nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
So then He hath mercy on whom He pleaseth, and whom He will, He hardeneth.
19 Ale díš mi: I pročež se pak hněvá? Nebo vůli jeho kdo odepřel?
Thou wilt say then, Why doth he yet blame us? who hath resisted his will?
20 Ale ó člověče, kdo jsi ty, že tak odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
Nay but, O man, who art thou, that disputest against God? Shall the thing formed say to him that formed it, Why didst thou make me thus?
21 Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupě?
Hath not the potter power over the clay, out of the same mass to make one vessel to honor and another to dishonor?
22 Což pak divného, že Bůh, chtěje ukázati hněv a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí.
And what if God, though resolved to shew his displeasure at last, and to make known his power, yet bore with much long-suffering the vessels of wrath fitted to destruction?
23 A takž také, aby známé učinil bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě.
and that He might make known the riches of his glory in the vessels of mercy, which He hath prepared for glory?
24 Kterýchžto i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
whom He hath also called, even us, not only of the Jews, but also of the Gentiles.
25 Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid můj lidem mým, a nemilou nazovu milou.
As He saith also in Hosea, I will call them my people, who were not my people, and her beloved, who was not beloved.
26 A budeť na tom místě, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
And in the place where it was said to them, Ye are not my people, there shall they be called the children of the living God.
27 Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové toliko spaseni budou.
And Esaias crieth out concerning Israel, Though the number of the children of Israel be as the sand of the sea, only a remnant shall be saved.
28 Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
For in finishing the account and cutting it short in righteousness, the Lord will make a short work upon the earth.
29 A jakož prve pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
And as Esaias said before, "Except the Lord of hosts had left us a seed, we had been as Sodom, and we had been made like unto Gomorrah."
30 Což tedy díme? Že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
What shall we say then? that the Gentiles, who sought not after righteousness, have attained to righteousness, even the righteousness which is by faith;
31 Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
but Israel, who followed after the law of righteousness, hath not attained to the law of righteousness: why?
32 Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků Zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
because they sought it not by faith, but by the works of the law, for they stumbled at that stumbling-stone;
33 Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
as it is written, "Behold I lay in Sion a stone of stumbling and a rock of offence:" and again, "Whosoever believeth on Him shall not be ashamed."
