Římanům 9
1 Pravduť pravím v Kristu a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
I am telling you the truth as a Christian man--it is no falsehood, for my conscience enlightened, as it is, by the Holy Spirit adds its testimony to mine--
2 Žeť mám veliký zámutek a ustavičnou bolest v srdci svém.
when I declare that I have deep grief and unceasing anguish of heart.
3 Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, totiž příbuzných svých podle těla.
For I could pray to be accursed from Christ on behalf of my brethren, my human kinsfolk--for such the Israelites are.
4 Kteřížto jsou Izraelští, jejichžto jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i Zákona dání, i služba Boží, i zaslíbení.
To them belongs recognition as God's sons, and they have His glorious Presence and the Covenants, and the giving of the Law, and the Temple service, and the ancient Promises.
5 Jejichž jsou i otcové, a ti, z nichžto jest Kristus podle těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen. (aiōn g165)
To them the Patriarchs belong, and from them in respect of His human lineage came the Christ, who is exalted above all, God blessed throughout the Ages. Amen. (aiōn g165)
6 Avšak nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
Not however that God's word has failed; for all who have sprung from Israel do not count as Israel,
7 Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, hned také všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
nor because they are Abraham's true children. But the promise was "Through Isaac shall your posterity be reckoned."
8 To jest, ne všickni ti, jenž jsou synové těla, jsou také synové Boží, ale kteříž jsou synové Božího zaslíbení, ti se počítají za símě.
In other words, it is not the children by natural descent who count as God's children, but the children made such by the promise are regarded as Abraham's posterity.
9 Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
For the words are the language of promise and run thus, "About this time next year I will come, and Sarah shall have a son."
10 A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho, toho důvodem jest.
Nor is that all: later on there was Rebecca too. She was soon to bear two children to her husband, our forefather Isaac--
11 Nebo ještě před narozením obou těch synů, a prve nežli co dobrého nebo zlého učinili, aby uložení Boží, kteréžto jest podle vyvolení, a tak ne z skutků, ale z toho, jenž povolává, pevné bylo,
and even then, though they were not then born and had not done anything either good or evil, yet in order that God's electing purpose might not be frustrated, based, as it was, not on their actions but on the will of Him who called them, she was told,
12 Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
"The elder of them will be bondservant to the younger."
13 Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
This agrees with the other Scripture which says, "Jacob I have loved, but Esau I have hated."
14 I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
What then are we to infer? That there is injustice in God?
15 Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se nad tím, komuž milost učiním, a slituji se nad tím, nad kýmž se slituji.
No, indeed; the solution is found in His words to Moses, "Wherever I show mercy it shall be nothing but mercy, and wherever I show compassion it shall be simply compassion."
16 A tak tedy neníť vyvolování na tom, jenž chce, ani na tom, jenž běží, ale na Bohu, jenž se smilovává.
And from this we learn that everything is dependent not on man's will or endeavour, but upon God who has mercy. For the Scripture said to Pharaoh,
17 Nebo dí Písmo faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
"It is for this very purpose that I have lifted you so high--that I may make manifest in you My power, and that My name may be proclaimed far and wide in all the earth."
18 A tak tedy nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
This is a proof that wherever He chooses He shows mercy, and wherever he chooses He hardens the heart.
19 Ale díš mi: I pročež se pak hněvá? Nebo vůli jeho kdo odepřel?
"Why then does God still find fault?" you will ask; "for who is resisting His will?"
20 Ale ó člověče, kdo jsi ty, že tak odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
Nay, but who are you, a mere man, that you should cavil against GOD? Shall the thing moulded say to him who moulded it, "Why have you made me thus?"
21 Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupě?
Or has not the potter rightful power over the clay to make out of the same lump one vessel for more honourable and another for less honourable uses?
22 Což pak divného, že Bůh, chtěje ukázati hněv a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí.
And what if God, while choosing to make manifest the terrors of His anger and to show what is possible with Him, has yet borne with long-forbearing patience with the subjects of His anger who stand ready for destruction,
23 A takž také, aby známé učinil bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě.
in order to make known His infinite goodness towards the subjects of His mercy whom He has prepared beforehand for glory,
24 Kterýchžto i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
even towards us whom He has called not only from among the Jews but also from among the Gentiles?
25 Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid můj lidem mým, a nemilou nazovu milou.
So also in Hosea He says, "I will call that nation My People which was not My People, and I will call her beloved who was not beloved.
26 A budeť na tom místě, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
And in the place where it was said to them, 'No people of Mine are you,' there shall they be called sons of the everliving God."
27 Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové toliko spaseni budou.
And Isaiah cries aloud concerning Israel, "Though the number of the sons of Israel be like the sands of the sea, only a remnant of them shall be saved;
28 Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
for the Lord will hold a reckoning upon the earth, making it efficacious and brief."
29 A jakož prve pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
Even as Isaiah says in an earlier place, "Were it not that the Lord, the God of Hosts, had left us some few descendants, we should have become like Sodom, and have come to resemble Gomorrah."
30 Což tedy díme? Že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
To what conclusion does this bring us? Why, that the Gentiles, who were not in pursuit of righteousness, have overtaken it--a righteousness, however, which arises from faith;
31 Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
while the descendants of Israel, who were in pursuit of a Law that could give righteousness, have not arrived at one.
32 Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků Zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
And why? Because they were pursuing a righteousness which should arise not from faith, but from what they regarded as merit. They stuck their foot against the stone which lay in their way;
33 Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
in agreement with the statement of Scripture, "See, I am placing on Mount Zion a stone for people to stumble at, and a rock for them to trip over, and yet he whose faith rests upon it shall never have reason to feel ashamed."
