Římanům 9
1 Pravduť pravím v Kristu a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
I am speaking the truth as one in union with Christ; it is no lie; and my conscience, enlightened by the Holy Spirit,
2 Žeť mám veliký zámutek a ustavičnou bolest v srdci svém.
bears me out when I say that there is a great weight of sorrow upon me and that my heart is never free from pain.
3 Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, totiž příbuzných svých podle těla.
I could wish that I were myself accursed and severed from the Christ, for the sake of my Brothers — my own countrymen.
4 Kteřížto jsou Izraelští, jejichžto jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i Zákona dání, i služba Boží, i zaslíbení.
For they are Israelites, and theirs are the adoption as Sons, the visible Presence, the Covenants, the revealed Law, the Temple worship, and the Promises.
5 Jejichž jsou i otcové, a ti, z nichžto jest Kristus podle těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen. (aiōn g165)
They are descended from the Patriarchs; and, as far as his human nature was concerned, from them came the Christ — he who is supreme over all things, God for ever blessed. Amen. (aiōn g165)
6 Avšak nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
Not that God’s Word has failed. For it is not all who are descended from Israel who are true Israelites;
7 Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, hned také všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
nor, because they are Abraham’s descendants, are they all his Children; but — ‘It is Isaac’s children who will be called thy descendants.’
8 To jest, ne všickni ti, jenž jsou synové těla, jsou také synové Boží, ale kteříž jsou synové Božího zaslíbení, ti se počítají za símě.
This means that it is not the children born in the course of nature who are God’s Children, but it is the children born in fulfilment of the Promise who are to be regarded as Abraham’s descendants.
9 Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
For these words are the words of a promise — ‘About this time I will come, and Sarah shall have a son.’
10 A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho, toho důvodem jest.
Nor is that all. There is also the case of Rebecca, when she was about to bear children to our ancestor Isaac.
11 Nebo ještě před narozením obou těch synů, a prve nežli co dobrého nebo zlého učinili, aby uložení Boží, kteréžto jest podle vyvolení, a tak ne z skutků, ale z toho, jenž povolává, pevné bylo,
For in order that the purpose of God, working through selection, might not fail — a selection depending, not on obedience, but on his Call — Rebecca was told, before her children were born and before they had done anything either right or wrong,
12 Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
that ‘the elder would be a servant to the younger.’
13 Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
The words of Scripture are — ‘I loved Jacob, but I hated Esau.’
14 I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
What are we to say, then? Is God guilty of injustice? Heaven forbid!
15 Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se nad tím, komuž milost učiním, a slituji se nad tím, nad kýmž se slituji.
For his words to Moses are — ‘I will take pity on whom I take pity, and be merciful to whom I am merciful.’
16 A tak tedy neníť vyvolování na tom, jenž chce, ani na tom, jenž běží, ale na Bohu, jenž se smilovává.
So, then, all depends, not on human wishes or human efforts, but on God’s mercy.
17 Nebo dí Písmo faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
In Scripture, again, it is said to Pharaoh — ‘It was for this very purpose that I raised thee to the throne, to show my power by my dealings with thee, and to make my name known throughout the world.’
18 A tak tedy nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
So, then, where God wills, he takes pity, and where he wills, he hardens the heart.
19 Ale díš mi: I pročež se pak hněvá? Nebo vůli jeho kdo odepřel?
Perhaps you will say to me — ‘How can any one still be blamed? For who withstands his purpose?’
20 Ale ó člověče, kdo jsi ty, že tak odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
I might rather ask ‘Who are you who are arguing with God?’ Does a thing which a man has moulded say to him who has moulded it ‘Why did you make me like this?’
21 Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupě?
Has not the potter absolute power over his clay, so that out of the same lump he makes one thing for better, and another for common, use?
22 Což pak divného, že Bůh, chtěje ukázati hněv a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí.
And what if God, intending to reveal his displeasure and make his power known, bore most patiently with the objects of his displeasure, though they were fit only to be destroyed,
23 A takž také, aby známé učinil bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě.
so as to make known his surpassing glory in dealing with the objects of his mercy, whom he prepared beforehand for glory,
24 Kterýchžto i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
and whom he called — even us — Not only from among the Jews but from among the Gentiles also!
25 Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid můj lidem mým, a nemilou nazovu milou.
This, indeed, is what he says in the Book of Hosea — ‘I will call those my People who were not my People, and her my beloved who was not beloved.
26 A budeť na tom místě, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
And in the very place where it was said to them — “Ye are not my People”, they shall be called Sons of the Living God.’
27 Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové toliko spaseni budou.
And Isaiah cries aloud over Israel — ‘Though the Sons of Israel are like the sand of the sea in number, only a remnant of them shall escape!
28 Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
For the Lord will execute his sentence upon the world, fully and without delay.’
29 A jakož prve pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
It is as Isaiah foretold — ‘Had not the Lord of Hosts spared some few of our race to us, we should have become like Sodom and been made to resemble Gomorrah.’
30 Což tedy díme? Že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
What are we to say, then? Why, that Gentiles, who were not in search of righteousness, secured it — a righteousness which was the result of faith;
31 Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
while Israel, which was in search of a Law which would ensure righteousness, failed to discover one.
32 Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků Zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
And why? Because they looked to obedience, and not to faith, to secure it. They stumbled over ‘the Stumbling-block.’
33 Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
As Scripture says — ‘See, I place a Stumbling-block in Zion — a Rock which shall prove a hindrance; and he who believes in him shall have no cause for shame.’
