Římanům 9
1 Pravduť pravím v Kristu a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
I say the truth in Messiah, and do not misrepresent; and my conscience beareth me witness in the Holy Spirit;
2 Žeť mám veliký zámutek a ustavičnou bolest v srdci svém.
that I have great sorrow, and the sadness of my heart is unceasing.
3 Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, totiž příbuzných svých podle těla.
For I have prayed, that I myself might be accursed from Messiah, for my brethren and my kinsmen in the flesh:
4 Kteřížto jsou Izraelští, jejichžto jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i Zákona dání, i služba Boží, i zaslíbení.
who are sons of Israel, to whom belonged the adoption of sons, and the glory, and the covenants, and the law, and the ministration, and the promises, and the fathers;
5 Jejichž jsou i otcové, a ti, z nichžto jest Kristus podle těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen. (aiōn g165)
and from among whom, Messiah appeared in the flesh, who is God over all; to whom be praises and benediction, for ever and ever; Amen. (aiōn g165)
6 Avšak nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
Not, however, that the word of God hath actually failed. For all are not Israel, who are of Israel.
7 Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, hned také všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
Neither are they all sons, because they are of the seed of Abraham: for it was said, In Isaac shall thy seed be called.
8 To jest, ne všickni ti, jenž jsou synové těla, jsou také synové Boží, ale kteříž jsou synové Božího zaslíbení, ti se počítají za símě.
That is, it is not the children of the flesh, who are the children of God; but the children of the promise, are accounted for the seed.
9 Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
For the word of promise was this: At that time will I come, and Sarah shall have a son.
10 A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho, toho důvodem jest.
Nor this only; but Rebecca also, when she had cohabited with one man, our father Isaac,
11 Nebo ještě před narozením obou těch synů, a prve nežli co dobrého nebo zlého učinili, aby uložení Boží, kteréžto jest podle vyvolení, a tak ne z skutků, ale z toho, jenž povolává, pevné bylo,
before her children were born, or: had done good or evil, the choice of God was predeclared; that it might stand, not of works, but of him who called.
12 Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
For it was said: The elder shall be servant to the younger.
13 Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
As it is written: Jacob have I loved, and Esau have I hated.
14 I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
What shall we say then? Is there iniquity with God? Far be it.
15 Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se nad tím, komuž milost učiním, a slituji se nad tím, nad kýmž se slituji.
Behold, to Moses also he said: I will have pity, on whom I will have pity; and I will be merciful, to whom I will be merciful.
16 A tak tedy neníť vyvolování na tom, jenž chce, ani na tom, jenž běží, ale na Bohu, jenž se smilovává.
Therefore, it is not of him who is willing, nor of him who runneth, but of the merciful God.
17 Nebo dí Písmo faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
For in the scripture, he said to Pharaoh: For this very thing, have I raised thee up; that I might shew my power in thee, and that my name might be proclaimed in all the earth.
18 A tak tedy nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
Wherefore, he hath pity upon whom he pleaseth; and whom he pleaseth, he hardeneth.
19 Ale díš mi: I pročež se pak hněvá? Nebo vůli jeho kdo odepřel?
But, perhaps thou wilt say: Of what then doth he complain? For, who hath resisted his pleasure?
20 Ale ó člověče, kdo jsi ty, že tak odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
Thou, thus! Who art thou? O man; that thou repliest against God! Shall the potter's vessel say to the former of it, Why hast thou formed me so?
21 Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupě?
Hath not the potter dominion over his clay out of the same mass to make vessels, one for honor, and another for dishonor?
22 Což pak divného, že Bůh, chtěje ukázati hněv a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí.
And if God, being disposed to exhibit his wrath and to make known his power, in abundance of long-suffering, brought wrath upon the vessels of wrath which were complete for destruction;
23 A takž také, aby známé učinil bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě.
and made his mercy flow forth upon the vessels of mercy, which were prepared by God for glory;
24 Kterýchžto i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
namely, upon us who are called, not of the Jews only, but also of the Gentiles:
25 Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid můj lidem mým, a nemilou nazovu milou.
As also he said in Hosea: I will call them my people, who were not my people; and will pity, whom I have not pitied:
26 A budeť na tom místě, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
For it shall be, that in the place where they were called: Not my people, there shall they be called: The children of the living God.
27 Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové toliko spaseni budou.
And Isaiah proclaimed concerning the children of Israel: Though the number of the children of Israel should be as the sand on the sea, a remnant of them will live.
28 Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
He hath finished and cut short the matter: and the Lord will do it on the earth.
29 A jakož prve pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
And according to what Isaiah had before said: If the Lord of hosts had not favored us with a residue, we had been as Sodom, and had been like Gomorrha.
30 Což tedy díme? Že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
What shall we say then? That the Gentiles, who ran not after righteousness, have found righteousness, even the righteousness which is by faith:
31 Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
But Israel, who ran after the law of righteousness, hath not found the law of righteousness.
32 Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků Zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
And why? Because they sought it, not by faith, but by the works of the law. For they stumbled at that stumbling-stone:
33 Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
As it is written, Behold, I lay in Zion a stumbling-stone, and a stone of offence: and he who believeth in him, shall not be ashamed.
