Římanům 9
1 Pravduť pravím v Kristu a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
I speak the truth in Christ, I lie not, my conscience bearing me witness in the Holy Ghost:
2 Žeť mám veliký zámutek a ustavičnou bolest v srdci svém.
That I have great sadness, and continual sorrow in my heart.
3 Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, totiž příbuzných svých podle těla.
For I wished myself to be an anathema from Christ, for my brethren, who are my kinsmen according to the flesh,
4 Kteřížto jsou Izraelští, jejichžto jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i Zákona dání, i služba Boží, i zaslíbení.
Who are Israelites, to whom belongeth the adoption as of children, and the glory, and the testament, and the giving of the law, and the service of God, and the promises:
5 Jejichž jsou i otcové, a ti, z nichžto jest Kristus podle těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen. (aiōn g165)
Whose are the fathers, and of whom is Christ, according to the flesh, who is over all things, God blessed for ever. Amen. (aiōn g165)
6 Avšak nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
Not as though the word of God hath miscarried. For all are not Israelites that are of Israel:
7 Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, hned také všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
Neither are all they that are the seed of Abraham, children; but in Isaac shall thy seed be called:
8 To jest, ne všickni ti, jenž jsou synové těla, jsou také synové Boží, ale kteříž jsou synové Božího zaslíbení, ti se počítají za símě.
That is to say, not they that are the children of the flesh, are the children of God; buy they, that are the children of the promise, are accounted for the seed.
9 Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
For this is the word of promise: According to this time will I come; and Sara shall have a son.
10 A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho, toho důvodem jest.
And not only she. But when Rebecca also had conceived at once, of Isaac our father.
11 Nebo ještě před narozením obou těch synů, a prve nežli co dobrého nebo zlého učinili, aby uložení Boží, kteréžto jest podle vyvolení, a tak ne z skutků, ale z toho, jenž povolává, pevné bylo,
For when the children were not yet born, nor had done any good or evil (that the purpose of God, according to election, might stand, )
12 Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
Not of works, but of him that calleth, it was said to her: The elder shall serve the younger.
13 Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
As it is written: Jacob I have loved, but Esau I have hated.
14 I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
What shall we say then? Is there injustice with God? God forbid.
15 Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se nad tím, komuž milost učiním, a slituji se nad tím, nad kýmž se slituji.
For he saith to Moses: I will have mercy on whom I will have mercy; and I will shew mercy to whom I will shew mercy.
16 A tak tedy neníť vyvolování na tom, jenž chce, ani na tom, jenž běží, ale na Bohu, jenž se smilovává.
So then it is not of him that willeth, nor of him that runneth, but of God that sheweth mercy.
17 Nebo dí Písmo faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
For the scripture saith to Pharao: To this purpose have I raised thee, that I may shew my power in thee, and that my name may be declared throughout all the earth.
18 A tak tedy nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
Therefore he hath mercy on whom he will; and whom he will, he hardeneth.
19 Ale díš mi: I pročež se pak hněvá? Nebo vůli jeho kdo odepřel?
Thou wilt say therefore to me: Why doth he then find fault? for who resisteth his will?
20 Ale ó člověče, kdo jsi ty, že tak odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
O man, who art thou that repliest against God? Shall the thing formed say to him that formed it: Why hast thou made me thus?
21 Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupě?
Or hath not the potter power over the clay, of the same lump, to make one vessel unto honour, and another unto dishonour?
22 Což pak divného, že Bůh, chtěje ukázati hněv a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí.
What if God, willing to shew his wrath, and to make his power known, endured with much patience vessels of wrath, fitted for destruction,
23 A takž také, aby známé učinil bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě.
That he might shew the riches of his glory on the vessels of mercy, which he hath prepared unto glory?
24 Kterýchžto i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
Even us, whom also he hath called, nor only of the Jews, but also of the Gentiles.
25 Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid můj lidem mým, a nemilou nazovu milou.
As in Osee he saith: I will call that which was not my people, my people; and her that was not beloved, beloved; and her that had not obtained mercy, one that hath obtained mercy.
26 A budeť na tom místě, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
And it shall be, in the place where it was said unto them, You are not my people; there they shall be called the sons of the living God.
27 Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové toliko spaseni budou.
And Isaias crieth out concerning Israel: If the number of the children of Israel be as the sand of the sea, a remnant shall be saved.
28 Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
For he shall finish his word, and cut it short in justice; because a short word shall the Lord make upon the earth.
29 A jakož prve pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
And as Isaias foretold: Unless the Lord of Sabaoth had left us a seed, we had been made as Sodom, and we had been like unto Gomorrha.
30 Což tedy díme? Že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
What then shall we say? That the Gentiles, who followed not after justice, have attained to justice, even the justice that is of faith.
31 Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
But Israel, by following after the law of justice, is not come unto the law of justice.
32 Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků Zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
Why so? Because they sought it not by faith, but as it were of works. For they stumbled at the stumblingstone.
33 Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
As it is written: Behold I lay in Sion a stumblingstone and a rock of scandal; and whosoever believeth in him shall not be confounded.
