Římanům 7
1 Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým Zákona mluvím) že Zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest člověk?
Ali ne veste, bratje (kajti govorim tem, ki poznajo postavo), da ima postava gospostvo nad človekom, dokler on živi?
2 Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž její, rozvázána jest od zákona muže.
Kajti ženska, ki ima soproga, je po postavi vezana k svojemu soprogu, dokler ta živi; toda če soprog umre, je odvezana od postave svojega soproga.
3 A protož dokudž jest živ muž její, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jižť jest svobodna od zákona toho, takže již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
Torej če bo poročena k drugemu moškemu, medtem ko njen soprog živi, bo zaradi tega imenovana zakonolomka; toda če je njen soprog mrtev, je osvobojena te postave, tako da ni zakonolomka, čeprav je poročena k drugemu moškemu.
4 Takž, bratří moji, i vy umrtveni jste Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, totiž toho, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
Tako, moji bratje, ste tudi vi po Kristusovem telesu postali mrtvi postavi, da bi bili poročeni k drugemu, celó k njemu, ki je obujen od mrtvih, da naj bi obrodili sad za Boga.
5 Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů příčinou Zákona vzbuzené moc svou provodily v údech našich k nesení ovoce ne Bohu, ale smrti.
Kajti ko smo bili v mesu, so v naših udih delovale spodbude grehov, ki so bili po postavi, da obrodijo sad za smrt.
6 Nyní pak osvobozeni jsme od Zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom již sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.
Toda sedaj smo osvobojeni postave, da bi mrtvi [postavi], pod katero smo bili držani, služili v novosti duha, ne pa v starosti črke.
7 Což tedy díme? Že Zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze Zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, aby hříchem byla, by byl Zákon neřekl: Nepožádáš.
Kaj bomo torej rekli? Ali je postava greh? Bog ne daj. Ne, nisem spoznal greha, razen po postavi; kajti ne bi spoznal poželenja, razen če postava ne bi rekla: ›Ne boš požêlel.‹
8 Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez Zákona zajisté hřích mrtev jest.
Toda greh, ki [si] po zapovedi jemlje priložnost, je v meni oblikoval vse vrste poželjivosti. Kajti brez postave je bil greh mrtev.
9 Jáť pak byl jsem živ někdy bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil,
Kajti nekoč sem bil živ brez postave; toda ko je prišla zapoved, je greh oživel, jaz pa sem umrl.
10 a já umřel. I shledáno jest, že to přikázání, kteréž mělo mi býti k životu, že jest mi k smrti.
In zapoved, ki je bila odrejena za življenje, sem spoznal, da je za smrt.
11 Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázání, podvedl mne, a skrze ně i zabil.
Kajti greh, ki [si] jemlje priložnost po zapovedi, me je zavedel in me po njej usmrtil.
12 A tak Zákon zajisté svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré jest.
Torej je postava svéta in zapoved svéta in pravična ter dobra.
13 Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, kterýž aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby tak byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázání.
Mi je potem to, kar je dobro, storilo smrt? Bog ne daj. Toda greh, da bi se lahko pokazal greh, dela s tem, kar je dobro, v meni smrt; ta greh utegne postati prek zapovedi silno grešen.
14 Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
Kajti vemo, da je postava duhovna, toda jaz sem mesen, prodan pod greh.
15 Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
Kajti tega, kar delam, ne dopuščam; kajti kar bi želel, tega ne delam, temveč počenjam to, kar sovražim.
16 Jestližeť pak, což nechci, to činím, tedy povoluji Zákonu, že jest dobrý.
Če torej počenjam to, česar nočem, soglašam k postavi, da je ta dobra.
17 A tak již ne já to činím, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
Torej potem nisem več jaz, ki to počnem, temveč greh, ki prebiva v meni.
18 Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. Nebo chtění hotové mám, ale vykonati dobrého, tohoť nenalézám.
Kajti vem, da v meni (to je, v mojem mesu) ne prebiva nobena dobra stvar; kajti hoteti je z menoj pri roki, toda ne najdem tega, kako izvesti to, kar je dobro.
19 Nebo nečiním toho dobrého, což chci, ale činím to zlé, čehož nechci.
Kajti dobrega, ki ga hočem, ne delam, temveč zlo, ki ga nočem, to počnem.
20 A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
Torej če delam to, česar nočem, to nisem več jaz, ki to počnem, temveč greh, ki prebiva v meni.
21 Nalézám tedy takový při sobě zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
Odkril sem torej postavo, da ko sem hotel delati dobro, je z menoj prisotno zlo.
22 Nebo zvláštní libost mám v Zákoně Božím podle vnitřního člověka;
Kajti po notranjem človeku se veselim v Božji postavi,
23 Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vězeň zákona hřícha, kterýž jest v údech mých.
toda v svojih udih vidim drugo postavo, ki se bori proti postavi mojega uma in me prinaša v sužnost postavi greha, ki je v mojih udih.
24 Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?
Oh pomilovanja vreden človek sem! Kdo me bo osvobodil iz telesa te smrti?
25 Ale děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takžť já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.
Zahvaljujem se Bogu po Jezusu Kristusu, našem Gospodu. Tako potem z umom služim Božji postavi, toda z mesom postavi greha.
