Římanům 7

1 Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým Zákona mluvím) že Zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest člověk?

Ou bien ne savez-vous pas, frères (car je parle à des hommes qui connaissent la loi), que la loi domine sur l'homme tant qu'il vit?

2 Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž její, rozvázána jest od zákona muže.

Car la femme qui a un mari est liée par la loi au mari tant qu'il vit; mais si le mari meurt, elle est libérée de la loi du mari.

3 A protož dokudž jest živ muž její, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jižť jest svobodna od zákona toho, takže již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.

Si donc, du vivant de son mari, elle s'attache à un autre homme, on l'appelle adultère. Mais si le mari meurt, elle est libérée de la loi, de sorte qu'elle n'est pas adultère, bien qu'elle soit unie à un autre homme.

4 Takž, bratří moji, i vy umrtveni jste Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, totiž toho, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.

C'est pourquoi, mes frères, vous aussi, vous êtes morts à la loi par le corps du Christ, afin que vous soyez unis à un autre, à celui qui est ressuscité des morts, pour que nous produisions du fruit pour Dieu.

5 Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů příčinou Zákona vzbuzené moc svou provodily v údech našich k nesení ovoce ne Bohu, ale smrti.

En effet, lorsque nous étions dans la chair, les passions du péché, qui se manifestaient par la loi, agissaient dans nos membres pour produire du fruit à la mort.

6 Nyní pak osvobozeni jsme od Zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom již sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.

Mais maintenant, nous avons été déchargés de la loi, étant morts à ce en quoi nous étions tenus, de sorte que nous servons en nouveauté d'esprit, et non en ancienneté de lettre.

7 Což tedy díme? Že Zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze Zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, aby hříchem byla, by byl Zákon neřekl: Nepožádáš.

Que dirons-nous alors? La loi est-elle un péché? Qu'elle ne le soit jamais! Cependant, je n'aurais pas connu le péché si ce n'était par la loi. Car je n'aurais pas connu la convoitise si la loi n'avait dit: « Tu ne convoiteras pas. »

8 Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez Zákona zajisté hřích mrtev jest.

Mais le péché, trouvant une occasion dans le commandement, a produit en moi toutes sortes de convoitises. Car sans la loi, le péché est mort.

9 Jáť pak byl jsem živ někdy bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil,

J'étais autrefois vivant sans la loi; mais, quand le commandement est venu, le péché s'est réveillé et je suis mort.

10 a já umřel. I shledáno jest, že to přikázání, kteréž mělo mi býti k životu, že jest mi k smrti.

Le commandement qui était pour la vie, je l'ai trouvé pour la mort;

11 Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázání, podvedl mne, a skrze ně i zabil.

car le péché, trouvant une occasion dans le commandement, m'a séduit, et par lui m'a tué.

12 A tak Zákon zajisté svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré jest.

C'est pourquoi la loi est vraiment sainte, et le commandement saint, juste et bon.

13 Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, kterýž aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby tak byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázání.

Ce qui est bon est-il donc devenu pour moi la mort? Qu'il ne le soit jamais! Mais le péché, afin qu'il se manifeste comme péché, produisait en moi la mort par ce qui est bon, afin que, par le commandement, le péché devînt un grand péché.

14 Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.

Car nous savons que la loi est spirituelle, mais moi je suis charnel, vendu sous le péché.

15 Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.

Car je ne comprends pas ce que je fais. Car je ne pratique pas ce que je désire faire; mais ce que je déteste, je le fais.

16 Jestližeť pak, což nechci, to činím, tedy povoluji Zákonu, že jest dobrý.

Mais si ce que je ne veux pas, je le fais, je consens à la loi qu'elle est bonne.

17 A tak již ne já to činím, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.

Ainsi maintenant, ce n'est plus moi qui le fais, mais le péché qui habite en moi.

18 Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. Nebo chtění hotové mám, ale vykonati dobrého, tohoť nenalézám.

Car je sais qu'en moi, c'est-à-dire dans ma chair, n'habite aucun bien. Car le désir est présent en moi, mais je ne le trouve pas faisant ce qui est bon.

19 Nebo nečiním toho dobrého, což chci, ale činím to zlé, čehož nechci.

Car le bien que je désire, je ne le fais pas; mais le mal que je ne désire pas, je le pratique.

20 A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.

Et si je fais ce que je ne veux pas, ce n'est plus moi qui le fais, c'est le péché qui habite en moi.

21 Nalézám tedy takový při sobě zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.

Je trouve donc la loi que, tandis que je désire faire le bien, le mal est présent.

22 Nebo zvláštní libost mám v Zákoně Božím podle vnitřního člověka;

En effet, je prends plaisir à la loi de Dieu selon la personne intérieure,

23 Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vězeň zákona hřícha, kterýž jest v údech mých.

mais je vois dans mes membres une autre loi, qui combat la loi de mon esprit et me rend captif de la loi du péché qui est dans mes membres.

24 Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?

Quel misérable je suis! Qui me délivrera du corps de cette mort?

25 Ale děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takžť já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.

Je rends grâce à Dieu par Jésus-Christ, notre Seigneur. Ainsi donc, par la pensée, je sers la loi de Dieu, mais par la chair, la loi du péché.