Římanům 7

1 Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým Zákona mluvím) že Zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest člověk?

Do you not know, brothers (for I am speaking to those who know the law), that the law has dominion over a person only as long as he lives?

2 Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž její, rozvázána jest od zákona muže.

For a married woman is bound by the law to her husband as long as he is alive, but if her husband dies, she is released from the law concerning her husband.

3 A protož dokudž jest živ muž její, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jižť jest svobodna od zákona toho, takže již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.

So then, she will be called an adulteress if she is joined to another man while her husband is alive. But if her husband dies, she is free from that law and is not committing adultery if she is joined to another man.

4 Takž, bratří moji, i vy umrtveni jste Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, totiž toho, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.

So then, my brothers, you also were put to death with respect to the law through the body of Christ, so that you might be joined to another, to him who was raised from the dead, so that we might bear fruit for God.

5 Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů příčinou Zákona vzbuzené moc svou provodily v údech našich k nesení ovoce ne Bohu, ale smrti.

For when we were in the flesh, our sinful passions, which were aroused by the law, were at work in our members to bear fruit leading to death.

6 Nyní pak osvobozeni jsme od Zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom již sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.

But now we have been released from the law, having died to that by which we were held, so that we may serve in the new way of the Spirit and not in the old way of the written code.

7 Což tedy díme? Že Zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze Zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, aby hříchem byla, by byl Zákon neřekl: Nepožádáš.

What then shall we say? Is the law sin? Certainly not! Yet I would not have known sin except through the law. For I would not have known covetousness if the law had not said, “Yoʋ shall not covet.”

8 Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez Zákona zajisté hřích mrtev jest.

But sin, seizing an opportunity through the commandment, produced in me every kind of covetousness. For apart from the law sin is dead.

9 Jáť pak byl jsem živ někdy bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil,

Once I was alive apart from the law, but when the commandment came, sin came to life and I died.

10 a já umřel. I shledáno jest, že to přikázání, kteréž mělo mi býti k životu, že jest mi k smrti.

So I found that the very commandment that was intended to bring life actually brought death.

11 Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázání, podvedl mne, a skrze ně i zabil.

For sin, seizing an opportunity through the commandment, deceived me and through it killed me.

12 A tak Zákon zajisté svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré jest.

So then, the law is holy, and the commandment is holy, righteous, and good.

13 Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, kterýž aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby tak byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázání.

Has that then which is good brought death to me? Certainly not! But sin, so that it would be shown to be sin, produced death in me through that which is good, so that through the commandment sin might become utterly sinful.

14 Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.

For we know that the law is spiritual, but I am of the flesh, sold as a slave to sin.

15 Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.

I do not understand what I do. Instead of doing what I want to do, I do the very thing I hate.

16 Jestližeť pak, což nechci, to činím, tedy povoluji Zákonu, že jest dobrý.

Now if I do the very thing I do not want to do, I agree that the law is good.

17 A tak již ne já to činím, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.

But now it is no longer I who do it, but sin that dwells in me.

18 Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. Nebo chtění hotové mám, ale vykonati dobrého, tohoť nenalézám.

For I know that nothing good dwells in me, that is, in my flesh. I have the desire to do what is right, but I find that the ability to carry it out is lacking.

19 Nebo nečiním toho dobrého, což chci, ale činím to zlé, čehož nechci.

For I do not do the good that I want to do, but I do the very evil that I do not want to do.

20 A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.

Now if I do the very thing I do not want to do, it is no longer I who do it, but sin that dwells in me.

21 Nalézám tedy takový při sobě zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.

I find then the law that when I want to do what is right, evil is present with me.

22 Nebo zvláštní libost mám v Zákoně Božím podle vnitřního člověka;

For I delight in the law of God in my inner being,

23 Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vězeň zákona hřícha, kterýž jest v údech mých.

but I see another law at work in my members, warring against the law of my mind and making me a prisoner to the law of sin that is in my members.

24 Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?

Wretched man that I am! Who will rescue me from this body of death?

25 Ale děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takžť já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.

I thank God that he will do so through Jesus Christ our Lord! So then, with my mind I serve the law of God, but with my flesh I serve the law of sin.