Římanům 7
1 Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým Zákona mluvím) že Zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest člověk?
Do you not know, brethren, (for I speak to them who know law, ) that the law has dominion over a man as long as he lives?
2 Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž její, rozvázána jest od zákona muže.
For the married woman is bound, by law, to her husband as long as he lives; but if the husband be dead, she is released from the law of her husband.
3 A protož dokudž jest živ muž její, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jižť jest svobodna od zákona toho, takže již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
If, then, indeed, while her husband lives, she be married to another, she shall be called an adulteress: but if her husband be dead, she is free from the law; so that she is not an adulteress, though married to another husband.
4 Takž, bratří moji, i vy umrtveni jste Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, totiž toho, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
Thus, my brethren, you also have become dead to the law, by the body of Christ, that you may be married to another, who rose from the dead, that we may bring forth fruit to God.
5 Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů příčinou Zákona vzbuzené moc svou provodily v údech našich k nesení ovoce ne Bohu, ale smrti.
For when we were in the flesh, our sinful passions which were through the law, wrought effectually in our members, to bring forth fruit to death.
6 Nyní pak osvobozeni jsme od Zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom již sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.
But now, having died with Christ, we are released from the law, by which we were held in bondage; so that we may serve God in newness of spirit, and not in oldness of the letter.
7 Což tedy díme? Že Zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze Zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, aby hříchem byla, by byl Zákon neřekl: Nepožádáš.
What shall we say, then? Is the law sin? By no means. Indeed, I had not known sin, except by the law. For I had not known even inordinate desire, unless the law had said, "You shall not lust."
8 Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez Zákona zajisté hřích mrtev jest.
But sin, taking occasion by the commandment, wrought in me all manner of inordinate desire: for without the law sin is dead.
9 Jáť pak byl jsem živ někdy bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil,
For I was alive, once, without the law: but when the commandment came, sin revived, but I died.
10 a já umřel. I shledáno jest, že to přikázání, kteréž mělo mi býti k životu, že jest mi k smrti.
Yes, the commandment which was for live, the very same was found to be death to me.
11 Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázání, podvedl mne, a skrze ně i zabil.
For sin, taking occasion by the commandment, deceived me, and by it slew me.
12 A tak Zákon zajisté svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré jest.
Wherefore, the law is holy, and the commandment holy, just, and good.
13 Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, kterýž aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby tak byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázání.
Has, then, that which is good become death to me? By no means. But sin becomes death, in order that it might manifest itself, causing death to me by that which is good: so that sin, (through the commandment, ) might be an exceedingly great sinner.
14 Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
Besides, we know that the law is spiritual: but I am carnal, sold under sin.
15 Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
For that which I do, I do not approve; since it is not what I desire that I do: but I do that which I hate.
16 Jestližeť pak, což nechci, to činím, tedy povoluji Zákonu, že jest dobrý.
If, now, I do that which I do not desire, I consent to the law that it is good.
17 A tak již ne já to činím, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
But now it is no longer I myself who do this; but sin which dwells in me.
18 Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. Nebo chtění hotové mám, ale vykonati dobrého, tohoť nenalézám.
For I know that in me, that is, in my flesh, there dwells no good thing: for to desire what is good, is easy for me; but to do it, I find difficult.
19 Nebo nečiním toho dobrého, což chci, ale činím to zlé, čehož nechci.
For the good which I desire, that I do not: but the evil which I desire not, that I do.
20 A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
Now, if I do that which I do not desire, it is no longer I who do it; but sin, which dwells in me.
21 Nalézám tedy takový při sobě zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
I find, then, that it is a law to me, when desirous to do good, that evil is near me.
22 Nebo zvláštní libost mám v Zákoně Božím podle vnitřního člověka;
For I take pleasure in the law of God, as to the inner man:
23 Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vězeň zákona hřícha, kterýž jest v údech mých.
but I perceive another law, in my members, warring against the law of my mind, and making me a captive to the law of sin, which is in my members.
24 Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?
Wretched man that I am! who shall deliver me from this body of death?
25 Ale děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takžť já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.
I thank God, through Jesus Christ our Lord! Wherefore, then, indeed, I myself serve, with my mind, the law of God; but with the flesh, the law of sin.
