Římanům 7
1 Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým Zákona mluvím) že Zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest člověk?
Know you not, brethren, for I speak to you that are acquainted with law, that the law has dominion over a man as long as he lives?
2 Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž její, rozvázána jest od zákona muže.
For the woman that has a husband, is bound by the law to her husband as long as he lives: but if her husband die, she is loosed from the law of her husband.
3 A protož dokudž jest živ muž její, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jižť jest svobodna od zákona toho, takže již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
So then, if, while her husband lives, she be married to another man, she shall be called an adulteress. But if her husband die, she is free from the law; so that she is not an adulteress, though she be married to another man.
4 Takž, bratří moji, i vy umrtveni jste Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, totiž toho, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
So then, my brethren, you, also, have died to the law, by the body of the Christ, in order that you may be married to another, to him who was raised from the dead that we should bring forth fruit to God.
5 Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů příčinou Zákona vzbuzené moc svou provodily v údech našich k nesení ovoce ne Bohu, ale smrti.
For when we were in the flesh, the sinful passions which were excited by the law, were active in our members, so as to bring forth fruit to death:
6 Nyní pak osvobozeni jsme od Zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom již sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.
but now we are made free from the law, being dead to that by which we were bound, so that we may serve in newness of spirit, and not in the oldness of the letter.
7 Což tedy díme? Že Zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze Zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, aby hříchem byla, by byl Zákon neřekl: Nepožádáš.
What, then, shall we say? Is the law sin? It can not be. Indeed, I had not known sin, except through law. For I had not known evil desire, unless the law had said: You shall not have any evil desire.
8 Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez Zákona zajisté hřích mrtev jest.
But sin, taking occasion through the commandment, rendered active within me every evil desire. For without the law, sin was dead.
9 Jáť pak byl jsem živ někdy bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil,
Indeed, I was alive without the law, once; but when the commandment came, sin became alive, and I died:
10 a já umřel. I shledáno jest, že to přikázání, kteréž mělo mi býti k životu, že jest mi k smrti.
and the commandment, which was given for life, I found to be for death.
11 Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázání, podvedl mne, a skrze ně i zabil.
For sin, taking occasion by the commandment, deceived me, and by it slew me.
12 A tak Zákon zajisté svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré jest.
Therefore, the law is holy, and the commandment, holy and just and good.
13 Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, kterýž aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby tak byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázání.
Has, then, that which is good become death to me? It can not be. But sin, that it, might appear sin, was causing death to me through that which is good, in order that sin, through the commandment, might become exceedingly sinful.
14 Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
For we know that the law is spiritual; but I am carnal, sold into bondage to sin.
15 Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
For what I do, I know not: for that which I wish to do, this I do not; but that which I hate, this I do.
16 Jestližeť pak, což nechci, to činím, tedy povoluji Zákonu, že jest dobrý.
If, then, I do that which I wish not to do, I give assent to the law, that it is good.
17 A tak již ne já to činím, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
Now, then, it is no longer I that do it, but sin that dwells in me.
18 Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. Nebo chtění hotové mám, ale vykonati dobrého, tohoť nenalézám.
For I know that in me, that is, in my flesh, dwells no good; for to will is present with me; but to perform that which is good, I find not.
19 Nebo nečiním toho dobrého, což chci, ale činím to zlé, čehož nechci.
For the good that I wish to do, I do not; but the evil that I wish not to do, this I do.
20 A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
Now, if I do that which I wish not to do, it is no longer I that do it, but sin that dwells in me.
21 Nalézám tedy takový při sobě zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
I find, then, this law: That, when I wish to do good, evil is present with me.
22 Nebo zvláštní libost mám v Zákoně Božím podle vnitřního člověka;
For, in the inward man, I delight in the law of God:
23 Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vězeň zákona hřícha, kterýž jest v údech mých.
but I perceive another law in my members, at war with the law of my mind, and making me a captive to the law of sin, which is in my members.
24 Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?
Wretched man that I am! Who will deliver me from this body that subjects me to death?
25 Ale děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takžť já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.
I thank God that I shall be delivered through Jesus Christ our Lord. Therefore, I myself, with the mind, serve the law of God, but with the flesh, the law of sin.
