Římanům 2
1 Protož nemůžeš se vymluviti, ó člověče každý, potupuje jiného. Nebo tím, že jiného potupuješ, sám sebe odsuzuješ, poněvadž totéž činíš, což na jiném tupíš.
POR lo cual eres inexcusable, oh hombre, cualquiera que juzgas: porque en lo que juzgas á otro, te condenas á tí mismo; porque lo mismo haces tú que juzgas [á los otros.]
2 Vímeť zajisté, že soud Boží jest podle pravdy proti těm, kteříž takové věci činí.
Mas sabemos que el juicio de Dios es segun verdad contra los que hacen tales cosas.
3 Zdali se domníváš, ó člověče, jenž soudíš ty, kdož takové věci činí, a sám totéž čině, že ty ujdeš soudu Božího?
¿Y piensas esto, oh hombre, que juzgas á los que hacen tales cosas, y haces las mismas, que tú escaparás del juicio de Dios?
4 Èili bohatstvím dobrotivosti jeho a snášelivosti i dlouhočekání pohrdáš, nevěda, že dobrotivost Boží ku pokání tebe vede?
¿O menosprecias las riquezas de su benignidad, y paciencia, y longanimidad, ignorando que su benignidad te guia á arrepentimiento?
5 Ale podle tvrdosti své a srdce nekajícího shromažďuješ sobě hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího,
Mas por tu dureza, y por tu corazon no arrepentido, atesoras para tí mismo ira para el dia de la ira y de la manifestacion del justo juicio de Dios:
6 Kterýž odplatí jednomu každému podle skutků jeho,
El cual pagará á cada uno conforme á sus obras;
7 Těm zajisté, kteříž trvajíce v dobrém skutku, slávy a cti a nesmrtelnosti hledají, životem věčným, (aiōnios g166)
A los que perseverando en bien hacer, buscan gloria y honra, é inmortalidad, la vida eterna (aiōnios g166)
8 Těm pak, kteříž jsou svárliví a pravdě nepovolují, ale povolují nepravosti, prchlivostí a hněvem,
Mas á los que son contenciosos, y que no obedecen á la verdad, ántes obedecen á la injusticia, enojo é ira.
9 Trápením a úzkostí, a to každé duši člověka činícího zlé, i Žida předně, a též i Řeka.
Tribulacion y angustia [será] sobre toda persona humana que obra lo malo, el Judío primeramente, y tambien el Griego:
10 Ale slávu a čest a pokoj dá každému, kdož činí dobré, i Židu předně, a též i Řeku.
Mas gloria, y honra, y paz á cualquiera que obra el bien; al Judío primeramente, y tambien al Griego:
11 Neboť není přijímání osob u Boha.
Porque no hay acepcion de personas para con Dios.
12 Kteřížkoli zajisté bez Zákona hřešili, bez Zákona i zahynou; a kteřížkoli pod Zákonem byvše hřešili, skrze Zákon odsouzeni budou,
Porque todos los que sin ley pecaron, sin ley tambien perecerán; y todos los que en la ley pecaron, por la ley serán juzgados;
13 (Nebo ne ti, jenž slyší Zákon, spravedlivi jsou před Bohem, ale činitelé Zákona spravedlivi budou.
(Porque no los oidores de la ley [son] justos para con Dios, mas los hacedores de la ley serán justificados.
14 Nebo když pohané Zákona nemajíce, od přirození činí to, což přikazuje Zákon, takoví Zákona nemajíce, sami sobě zákonem jsou,
Porque los Gentiles que no tienen la ley, naturalmente haciendo lo que es de la ley, los tales, aunque no tengan la ley, ellos son ley á sí mismos:
15 Kteřížto ukazují dílo Zákona napsané na srdcích svých, když jim to osvědčuje svědomí jejich i myšlení, kteráž se vespolek obviňují, anebo také vymlouvají.)
Mostrando la obra de la ley escrita en sus corazones, dando testimonio juntamente sus conciencias, y acusándose y tambien excusándose sus pensamientos unos con otros; )
16 V ten den, kdyžto souditi bude Bůh tajné věci lidské, podle evangelium mého skrze Jezukrista.
En el dia que juzgará el Señor lo encubierto de los hombres, conforme á mi Evangelio, por Jesu-Cristo.
17 Aj, ty sloveš Žid, a spoléháš na Zákon, a chlubíš se Bohem,
Hé aquí, tú tienes el sobrenombre de Judío, y estás reposado en la ley, y te glorías en Dios,
18 A znáš vůli jeho, a rozeznáváš, co sluší neb nesluší, naučen jsa z Zákona,
Y sabes [su] voluntad, y apruebas lo mejor, instruido por la ley;
19 A za to máš, že jsi ty vůdcím slepých, světlem těch, kteříž jsou ve tmě,
Y confias que eres guia de los ciegos, luz de los que [están] en tinieblas,
20 Ředitelem nemoudrých, učitelem nemluvňat, majícím formu umění a pravdy v Zákoně.
Enseñador de los que no saben, maestro de niños, que tienes la forma de la ciencia y de la verdad en la ley.
21 Kterakž tedy jiného uče, sám sebe neučíš? Vyhlašuje, že nemá kradeno býti, sám kradeš?
Tú, pues, que enseñas á otro, ¿no te enseñas á tí mismo? Tú, que predicas que no se ha de hurtar, ¿hurtas?
22 Pravě: Nezcizoložíš, a cizoložství pácháš? V ohavnosti maje modly, svatokrádeže se dopouštíš?
Tú, que dices que no se ha de adulterar, ¿adulteras? Tú, que abominas los ídolos, ¿cometes sacrilegio?
23 Zákonem se chlubě, přestupováním Zákona Bohu neúctu činíš?
Tú, que te jactas de la ley, ¿con infraccion de la ley deshonras á Dios?
24 Nebo jméno Boží pro vás v porouhání jest mezi pohany, jakož psáno jest.
Porque el nombre de Dios es blasfemado por causa de vosotros entre los Gentiles, como está escrito.
25 Obřezáníť zajisté prospěje, budeš-li Zákon plniti; pakli budeš přestupitelem Zákona, obřezání tvé učiněno jest neobřezáním.
La circuncision en verdad aprovecha, si guardares la ley, mas si eres rebelde á la ley, tu circuncision es hecha incircuncision.
26 A protož jestližeť by neobřízka ostříhala práv Zákona, zdaliž nebude počtena neobřízka jejich za obřízku?
De manera que si el incircunciso guardare las justicias de la ley, ¿no será tenida su incircuncision por circuncision?
27 A odsoudí ti, kteříž jsou z přirození neobřízka, zachovávajíce Zákon, tebe, kterýž pod literou a obřízkou přestupník jsi Zákona?
Y lo que de su natural es incircunciso, guardando perfectamente la ley te juzgará á tí, que con la letra y con la circuncision eres rebelde á la ley.
28 Nebo ne ten jest pravý Žid, kterýž jest zjevně Židem; aniž to jest pravé obřezání, kteréž bývá zjevně na těle;
Porque no es Judío el que [lo es] en manifiesto; ni la circuncision [es la] que es en manifiesto, en la carne:
29 Ale ten jest pravý Žid, kterýžto vnitř jest Židem, a to jest pravé obřezání, kteréž jest srdečné v duchu, a ne podle litery; jehožto chvála ne z lidí jest, ale z Boha.
Mas [es] Judío el que [lo es] en lo interior; y la circuncision [es la] del corazon, en espíritu, no en letra; la alabanza del cual no [viene] de los hombres, sino de Dios.
