Římanům 14
1 Mdlého pak u víře přijímejte, ne k hádkám o nepotřebných otázkách.
Ora, quanto ao que está enfermo na fé, recebei-o, não em contendas de disputas.
2 Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak u víře mdlý jsa, jí zelinu.
Porque um crê que de tudo se pode comer, e outro, que é enfermo, come legumes.
3 Ten, kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nesuď, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej.
O que come não despreze ao que não come; e o que não come não julgue ao que come; porque Deus o recebeu por seu
4 Ty kdo jsi, abys soudil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, anebo padá. Staneť pak; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej.
Quem és tu, que julgas ao servo alheio? Para seu próprio Senhor está em pé ou cai; porém estará firme; porque poderoso é Deus para o firmar.
5 Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den jednostejný býti. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.
Um faz diferença entre dia e dia, mas outro julga iguaes todos os dias. Cada um esteja inteiramente seguro em seu próprio ânimo.
6 Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.
Aquele que faz caso do dia, para o Senhor o faz; e o que não faz caso do dia, para o Senhor o não faz. O que come, para o Senhor come, porque dá graças a Deus; e o que não come, para o Senhor não come, e dá graças a Deus.
7 Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.
Porque nenhum de nós vive para si, e nenhum morre para si.
8 Nebo buďto že jsme živi, Pánu živi jsme; buďto že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.
Porque, se vivemos, para o Senhor vivemos: se morremos, para o Senhor morremos. De sorte que, ou vivamos ou morramos, somos do Senhor.
9 Na toť jest zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.
Porque para isto também morreu Cristo, e resuscitou, e tornou a viver; para ser Senhor, tanto dos mortos, como dos vivos.
10 Ty pak proč odsuzuješ bratra svého? Anebo také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.
Mas tu, porque julgas a teu irmão? Ou tu, também, porque desprezas a teu irmão? Pois todos havemos de comparecer ante o tribunal de Cristo.
11 Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.
Porque está escrito: Vivo eu, diz o Senhor: que todo o joelho se dobrará diante de mim, e toda a língua confessará a Deus.
12 A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.
De maneira que cada um de nós dará conta de si mesmo a Deus.
13 Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, jak byste nekladli úrazu nebo pohoršení bratru.
Assim que não nos julguemos mais uns aos outros; mas antes julgai isto, não pôr tropeço ou escândalo ao irmão.
14 Vím a v tom ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.
Eu sei, e estou certo no Senhor Jesus, que nenhuma coisa é de si mesmo imunda senão para aquele que a tem por imunda, para esse é imunda.
15 Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podle lásky. Hlediž, abys k zahynutí nepřivedl pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.
Mas, se por causa da comida se contrista teu irmão, já não andas conforme o amor. Não destruas com a tua comida aquele por quem Cristo morreu.
16 Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.
Não seja pois blasfemado o vosso bem;
17 Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.
Porque o reino de Deus não é comida nem bebida, mas justiça, e paz, e alegria no Espírito Santo.
18 Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.
Porque quem nisto serve a Cristo agradável é a Deus e aceito aos homens.
19 Protož následujme toho, což by sloužilo ku pokoji a k vzdělání vespolek.
Sigamos pois as coisas que servem para a paz e para a edificação de uns para com os outros.
20 Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.
Não destruas por causa da comida a obra de Deus. É verdade que todas as coisas são limpas, mas é mau para o homem que come com escândalo.
21 Dobré jest nejísti masa a nepíti vína, ani čehokoli toho, na čemž se uráží bratr tvůj, nebo horší, anebo zemdlívá.
Bom é não comer carne, nem beber vinho, nem fazer outras coisas em que teu irmão tropece, ou se escandalize, ou se enfraqueça.
22 Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje.
Tens tu fé? tem-na em ti mesmo diante de Deus. bem-aventurado aquele que não se condena a si mesmo no que aprova.
23 Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, odsouzen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.
Mas aquele que dúvida, se come está condenado, porque não come por fé; e tudo que não é de fé é pecado.
