Římanům 14
1 Mdlého pak u víře přijímejte, ne k hádkám o nepotřebných otázkách.
O neng tuungmaang ni larooklata angte loong ah noppoon et an, neng ngiija tenthun loong asuh nak thaam daanmu an.
2 Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak u víře mdlý jsa, jí zelinu.
Mararah mina tuungmaang ih jaatrep phaksat ah ejen phaksah etthuk ha, enoothong rukhookho tuungmaang ah larook lata ang thoidi polak luulu phak thuk ha.
3 Ten, kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nesuď, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej.
Mina jaatrep phaksatte ih laphaksatte ah lathaangju theng; erah dam ih polak luulu phakte ih jaatrep phaksatte ah ladande theng; tumeah Rangte ih erah mina ah ethang eha.
4 Ty kdo jsi, abys soudil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, anebo padá. Staneť pak; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej.
Mih laksuh dandeete sen o ah? Neng ejen tam tajen reeka neng Changte eba jen jat ah. Eno neng ejen re eah, tumeah Teesu ih jen reethuk rum ah.
5 Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den jednostejný býti. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.
Mararah sa ah saahoh loong nang ih hoondak rangwuung ih thiik ha, eno rukho loong ih thunha loongtang rangwuung ah eliili ang ah. Seng esiit esiit ih tenthun mamet thunjih ah erah naririh et thuntheng.
6 Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.
O ih mararah rangwuung ah hoondak rangwuungse ih thiik ha erah ih Rangte men raksiit thunha; o ih jaatrep phaksat phaksatte eh uh Rangte men ju raksiit ha, tumeah heh phaksat raangtaan ih Rangte suh lakookmi ju liiha. O mina erah phaksat ah edaan et ha erah eh uh Rangte soomtu suh ju daanha, nyia Rangte suh lakookmi ju liiha.
7 Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.
Seng ethingtong ih bah uh, adoleh etek eh ih bah uh seng teewah luulu raang ih tah angka.
8 Nebo buďto že jsme živi, Pánu živi jsme; buďto že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.
Seng ethingtong ih bah uh Teesu raang ih thingtongli, adoleh etek eh ih bah uh Teesu raang ih ju tekli. Erah thoih seng ething angkoji oh, etek ih koji oh seng ah Teesu raangtaan ih.
9 Na toť jest zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.
Tumeah Kristo ah langla ething nyia tekchoite loong Teesu angsuh tek nawa ngaakthingta.
10 Ty pak proč odsuzuješ bratra svého? Anebo také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.
Erah ang abah, sen polak luulu phakte loong sen ih sen joonte ah mamet juuje han? Erah dam ih, sen jaatrep phaksatte loong—hanpiite wahoh tumet suh thaaju han? Seng loong thoontang Rangte nganah saasiit dande sa doh thokchap ete angli.
11 Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.
Tumeah Rangteele ni amet liiha, “Teesu ih liiha, Ngah amiisak ething Rangte, warep nga nganah neng lakuh doh tong rum ah, eno Rangte ah Ngah ih mirep ih dongjat rumhang.”
12 A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.
Erah raangtaan ih, seng loong ih seng reeraang pakna ah Rangte jiinnah noisok wanjih ang ah.
13 Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, jak byste nekladli úrazu nebo pohoršení bratru.
Erah thoih, seng wasiit wasiit rikri mui ah etoohaat et ih. Erah nang ih bah, wahoh lakhothut theng nyia rangdah nah ladat theng lampo thong reejih.
14 Vím a v tom ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.
Teesu Jisu damdi joon angno jatthuk halang, tumjaat phaksat ang abah uh banlam ih esot tah angka, enoothong mararah phaksat et suh esot ih hanpi ubah erah an raangtaan ih esot ju ehoon ah.
15 Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podle lásky. Hlediž, abys k zahynutí nepřivedl pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.
Mararah sen phaksat thoi wahoh tenthun ah thetthun thuk anbah, sen ah minchan nawa ih tareekan. Sen ih marah phaksah han erah ih mih lathetsiit thuk theng, tumeah Jisu ah erah mina loong raang ih tiita!
16 Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.
Sen ih marah suh ese ih liihan erah men ah lathetsiit theng.
17 Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.
Tumeah Rangte Hasong ah ejok ephak raang ih tah angka, erah nang ih bah Esa Chiiala ih koha abah kateng, nyia semroongroong eno tenroonjih loong ah.
18 Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.
Eno sen ah erah likhiik ih Kristo mootkaat ah moh anbah, Rangte ah eroon eah nyia wahoh ih uh elang ekah ih liihan.
19 Protož následujme toho, což by sloužilo ku pokoji a k vzdělání vespolek.
Erah thoih, seng ih saarookwih ih semroonroong jih nyia mina chamchi nah chosokmuijih tenthun loong ah ban chungjih.
20 Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.
Rangte mootkaat ah, phak asat tungthoih tathika. Jaatrep ah ejen phaksat et ah, enoothong marah phak asat ih seng joonte rangdah ni datsiit ha abah emoong reeraang.
21 Dobré jest nejísti masa a nepíti vína, ani čehokoli toho, na čemž se uráží bratr tvůj, nebo horší, anebo zemdlívá.
Hanpiite wahoh rangdah nah datsiit nang ih bah siiphak khamjok loong ah ethiinhaat et ih bah epun ang ah.
22 Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje.
Erah tiit loong ah hanpi han bah Rangte nyia sen chamchi nah naririh ih thiin an. O mina mongchi lah angthang ih epun ih re elang ih thunte aba tenroon ang ah!
23 Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, odsouzen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.
Enoothong, marah phaksat neng ih mongchi lam ih phaksah ha, Rangte eh uh erah phaksatte ah dut haat ah, tumeah heh reeraang ah heh tuungmaang jun ih tah angka. Eno tumjaat ang abah uh, tuungmaang jun ih lah angka bah, erah ah rangdajih ang ah.
