< Římanům 14 >
1 Mdlého pak u víře přijímejte, ne k hádkám o nepotřebných otázkách.
Quant à celui qui est faible en sa persuasion, accueillez-le sans en venir à des querelles d'opinion:
2 Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak u víře mdlý jsa, jí zelinu.
l'un croit pouvoir manger de tout, tandis que celui qui est faible ne mange que des légumes.
3 Ten, kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nesuď, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej.
Que celui qui mange ne méprise pas celui qui ne mange pas; mais que celui qui ne mange pas ne condamne pas celui qui mange, car Dieu l'a pris à Son service.
4 Ty kdo jsi, abys soudil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, anebo padá. Staneť pak; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej.
Qui es-tu, toi qui condamnes un serviteur étranger? Qu'il reste debout ou qu'il tombe, cela regarde son propre maître; mais il restera debout, car son maître a le pouvoir de le faire tenir droit.
5 Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den jednostejný býti. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.
L'un distingue un jour d'un autre jour, tandis que l'autre tient tous les jours pour égaux; que chacun soit dans sa propre intelligence pleinement persuadé.
6 Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.
Celui qui met de l'importance à tel ou tel jour le fait pour le Seigneur; et celui qui mange mange pour le Seigneur, car il rend grâces à Dieu; et celui qui ne mange pas le fait en vue du Seigneur, et il rend grâces à Dieu.
7 Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.
En effet nul de nous ne vit pour lui-même, et nul ne meurt pour lui-même;
8 Nebo buďto že jsme živi, Pánu živi jsme; buďto že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.
car, soit que nous vivions, nous vivons pour le Seigneur; soit que nous mourions, nous mourons pour le Seigneur; soit donc que nous vivions, soit que nous mourions, nous appartenons au Seigneur;
9 Na toť jest zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.
car Christ est mort et il a vécu afin de régner et sur les morts et sur les vivants,
10 Ty pak proč odsuzuješ bratra svého? Anebo také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.
Mais toi, pourquoi condamnes-tu ton frère? Et toi, de ton côté, pourquoi méprises-tu ton frère? En effet nous comparaîtrons tous devant le tribunal de Dieu:
11 Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.
car il est écrit: « J'atteste sur Ma vie, dit le Seigneur, que devant Moi fléchira tout genou et que toute langue célébrera Dieu. »
12 A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.
Ainsi chacun de nous rendra compte pour lui-même.
13 Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, jak byste nekladli úrazu nebo pohoršení bratru.
Ne nous condamnons donc plus les uns les autres; mais prenez plutôt la résolution de ne pas mettre devant votre frère une pierre de scandale.
14 Vím a v tom ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.
Je sais, et j'ai dans le Seigneur Jésus la conviction, qu'en soi rien n'est souillé; ce n'est que pour celui qui pense qu'une chose est souillée, que cette chose-là est souillée.
15 Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podle lásky. Hlediž, abys k zahynutí nepřivedl pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.
Eh bien! si, pour un aliment, ton frère est contristé, tu ne te conduis plus selon la charité; ne jette pas dans la perdition par ton aliment celui pour lequel Christ est mort.
16 Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.
Que votre privilège ne soit donc pas calomnié;
17 Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.
car ce qui constitue le royaume de Dieu, ce n'est pas le manger et le boire, mais la justice, et la paix, et la joie que donne l'Esprit Saint;
18 Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.
car celui qui s'asservit ainsi à Christ est agréable à Dieu et aux hommes d'un mérite éprouvé.
19 Protož následujme toho, což by sloužilo ku pokoji a k vzdělání vespolek.
C'est ainsi donc que nous poursuivons ce qui procure la paix et l'édification mutuelle.
20 Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.
Ne détruis pas pour un aliment l'œuvre de Dieu. Toutes choses sont pures il est vrai; mais c'est un mal pour l'homme qui en mange avec scandale.
21 Dobré jest nejísti masa a nepíti vína, ani čehokoli toho, na čemž se uráží bratr tvůj, nebo horší, anebo zemdlívá.
Il convient de ne point manger de viandes, de ne point boire de vin, et de s'abstenir de ce qui fait trébucher ou scandalise ou fait faiblir ton frère.
22 Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje.
Pour toi, conserve en toi-même devant Dieu la persuasion que tu as; heureux celui qui ne se juge pas lui-même dans le parti qu'il adopte!
23 Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, odsouzen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.
Mais celui qui hésite s'il doit ou non manger est condamné, parce qu'il n'agit pas par persuasion; or tout ce qui ne se fait pas par persuasion est un péché.