Římanům 14
1 Mdlého pak u víře přijímejte, ne k hádkám o nepotřebných otázkách.
I now pass to another subject. Receive as a friend a man whose faith is weak, but not for the purpose of deciding mere matters of opinion.
2 Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak u víře mdlý jsa, jí zelinu.
One man's faith allows him to eat anything, while a man of weaker faith eats nothing but vegetables.
3 Ten, kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nesuď, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej.
Let not him who eats certain food look down upon him who abstains from it, nor him who abstains from it find fault with him who eats it; for God has received both of them.
4 Ty kdo jsi, abys soudil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, anebo padá. Staneť pak; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej.
Who are you that you should find fault with the servant of another? Whether he stands or falls is a matter which concerns his own master. But stand he will; for the Master can give him power to stand.
5 Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den jednostejný býti. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.
One man esteems one day more highly than another; another esteems all days alike. Let every one be thoroughly convinced in his own mind.
6 Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.
He who regards the day as sacred, so regards it for the Master's sake; and he who eats certain food eats it for the Master's sake, for he gives thanks to God; and he who refrains from eating it refrains for the Master's sake, and he also gives thanks to God.
7 Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.
For not one of us lives to himself, and not one dies to himself.
8 Nebo buďto že jsme živi, Pánu živi jsme; buďto že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.
If we live, we live to the Lord: if we die, we die to the Lord. So whether we live or die, we belong to the Lord.
9 Na toť jest zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.
For this was the purpose of Christ's dying and coming to life--namely that He might be Lord both of the dead and the living.
10 Ty pak proč odsuzuješ bratra svého? Anebo také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.
But you, why do you find fault with your brother? Or you, why do you look down upon your brother? We shall all stand before God to be judged;
11 Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.
for it is written, "'As I live,' says the Lord, 'to Me every knee shall bow, and every tongue shall make confession to God.'"
12 A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.
So we see that every one of us will give account of himself to God.
13 Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, jak byste nekladli úrazu nebo pohoršení bratru.
Therefore let us no longer judge one another; but, instead of that, you should come to this judgement--that we must not put a stumbling-block in our brother's path, nor anything to trip him up.
14 Vím a v tom ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.
As one who lives in union with the Lord Jesus, I know and am certain that in its own nature no food is 'impure'; but if people regard any food as impure, to them it is.
15 Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podle lásky. Hlediž, abys k zahynutí nepřivedl pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.
If your brother is pained by the food you are eating, your conduct is no longer controlled by love. Take care lest, by the food you eat, you lead to ruin a man for whom Christ died.
16 Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.
Therefore do not let the boon which is yours in common be exposed to reproach.
17 Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.
For the Kingdom of God does not consist of eating and drinking, but of right conduct, peace and joy, through the Holy Spirit;
18 Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.
and whoever in this way devotedly serves Christ, God takes pleasure in him, and men highly commend him.
19 Protož následujme toho, což by sloužilo ku pokoji a k vzdělání vespolek.
Therefore let us aim at whatever makes for peace and mutual upbuilding of character.
20 Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.
Do not for food's sake be throwing down God's work. All food is pure; but a man is in the wrong if his food is a snare to others.
21 Dobré jest nejísti masa a nepíti vína, ani čehokoli toho, na čemž se uráží bratr tvůj, nebo horší, anebo zemdlívá.
The right course is to forego eating meat or drinking wine or doing anything that tends to your brother's fall.
22 Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje.
As for you and your faith, keep your faith to yourself in the presence of God. The man is to be congratulated who does not pronounce judgement on himself in what his actions sanction.
23 Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, odsouzen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.
But he who has misgivings and yet eats meat is condemned already, because his conduct is not based on faith; for all conduct not based on faith is sinful.
