Římanům 14
1 Mdlého pak u víře přijímejte, ne k hádkám o nepotřebných otázkách.
Him that is weake in the fayth receave vnto you not in disputynge and troublynge his conscience.
2 Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak u víře mdlý jsa, jí zelinu.
One beleveth that he maye eate all thinge. Another which is weake eateth earbes.
3 Ten, kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nesuď, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej.
Let not him that eateth despise him that eateth not. And let not him whiche eateth not iudge him that eateth. For God hath receaved him.
4 Ty kdo jsi, abys soudil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, anebo padá. Staneť pak; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej.
What arte thou that iudgest another manes servaut? Whether he stonde or faule that pertayneth vnto his master: ye he shall stonde. For God is able to make him stonde.
5 Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den jednostejný býti. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.
This man putteth difference bitwene daye and daye. Another man counteth all dayes alyke. Se that no man waver in his awne meanynge.
6 Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.
He that observeth one daye more then another doth it for ye lordes pleasure. And he that observeth not one daye moare then another doeth it to please ye lorde also. He that eateth doth it to please the lorde for he geveth god thankes.
7 Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.
And he yt eateth not eateth not to please ye lorde wt all and geveth god thankes.
8 Nebo buďto že jsme živi, Pánu živi jsme; buďto že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.
For none of vs lyveth his awne servaut: nether doeth anye of vs dye his awne servaunt. Yf we lyve we lyve to be at ye lordes will. And yf we dye we dye at ye lordes will. Whether we lyve therfore or dye we are the lordes.
9 Na toť jest zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.
For Christ therfore dyed and rose agayne and revived that he myght be lorde both of deed and quicke.
10 Ty pak proč odsuzuješ bratra svého? Anebo také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.
But why doest thou then iudge thy brother? Other why doest thou despyse thy brother? We shall all be brought before the iudgement seate of Christ.
11 Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.
For it is written: as truely as I lyve sayth ye lorde all knees shall bowe to me and all tonges shall geve a knowledge to God.
12 A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.
So shall every one of vs geve accomptes of him selfe to God.
13 Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, jak byste nekladli úrazu nebo pohoršení bratru.
Let vs not therfore iudge one another eny more. But iudge this rather that no man put a stomblynge blocke or an occasion to faule in his brothers waye.
14 Vím a v tom ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.
For I knowe and am full certified in the Lorde Iesus that ther is nothinge comen of it selfe: but vnto him that iudgeth it to be comen: to him is it comen.
15 Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podle lásky. Hlediž, abys k zahynutí nepřivedl pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.
If thy brother be greved with thy meate now walkest thou not charitablye. Destroye not him with thy meate for whom Christ dyed.
16 Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.
Cause not youre treasure to be evyll spoken of.
17 Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.
For the kyngdome of God is not meate and drinke: but rightewesnes peace and ioye in the holy goost.
18 Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.
For whosoever in these thinges serveth Christ pleaseth well God and is commended of men.
19 Protož následujme toho, což by sloužilo ku pokoji a k vzdělání vespolek.
Let vs folowe tho thinges which make for peace and thinges wherwith one maye edyfie another.
20 Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.
Destroye not ye worke of god for a lytell meates sake. All thinges are pure: but it is evyll for that man which eateth with hurte of his conscience.
21 Dobré jest nejísti masa a nepíti vína, ani čehokoli toho, na čemž se uráží bratr tvůj, nebo horší, anebo zemdlívá.
It is good nether to eate flesshe nether to drincke wyne nether eny thinge wherby thy brother stombleth ether falleth or is made weake.
22 Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje.
Hast thou fayth? have it with thy selfe before god. Happy is he yt condempneth not him selfe in that thinge which he aloweth.
23 Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, odsouzen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.
For he yt maketh conscience is dampned yf he eate: because he doth it not of fayth. For whatsoever is not of fayth that same is synne.
